Réžia:
Luc BessonKamera:
Carlo VariniHudba:
Eric SerraHrajú:
Isabelle Adjani, Christopher Lambert, Richard Bohringer, Michel Galabru, Jean-Hugues Anglade, Jean-Pierre Bacri, Jean Bouise, Jean Reno, Jean-Luc Miesch (viac)Obsahy(1)
Fred (Christopher Lambert) je pronásledován pohunky významného mafiána, kterému uloupil důležité dokumenty. Skrýší se mu stane pařížské metro, kde žije svérázná a fascinující komunita bohémů a bezdomovců, jež ho přijme do svých řad. Při vyjednávání o vrácení materiálů Fred naváže vztah s mafiánovou milenkou Hélénou (Isabelle Adjani), která znuděná životem zbohatlíků přijímá pozvání do snového světa metra a jeho obyvatel. (J.Connor)
(viac)Recenzie (80)
Bessonův snímek je jako novovlnní U konce s dechem, s tím, že u Godarda je víc poezie. Měl by se taky jmenovat raději Metro, dělá to k tomu cejchu osmdesátých let lepší sound. Parádní je, že hlavní protagonista, takový jarmuschovský typ, je dostatečně výrazný, a baví další známí herci (četníkovský Michel Galabru, Jean Reno, Richard Bohringer z Divy i richardovského Na levo od výtahu). Je to super, když se k tomu člověk uvolní. Film na tmu a na noc. Navíc je docela vtipný. Jestli je to soundtrack pařížského metra, funguje skvěle. ()
I raný Besson má něco do sebe - a nemyslím tím jenom schopnost přemluvit Jeana Rena, aby hrál v každé jeho (byť sebevětší) hovadině. Podzemka je film na hlavu postavený, nesmyslný a šílený, plný super hudby, obsazený slušnými herci (kteří by se spíš hodili do prostředí blázince) a jednou velmi půvabnou herečkou, která pro mě celým svým vysoupením "u večeře" - od účesu až po historky - pozvedla film o úroveň výš. Ale o čtvrté hvězdičce finálně rozhodlo to "papapaarapa" v poslední scéně. 76% ()
Stopáží trošku přepísknutý cyber punk s příjemným nadhledem a neodolatelným Christophe Lambertem, který se filmem pohybuje s naprostou elegancí a nonšalancí. O pátrání zde ani tak nejde, jako o svět lidí v chodbách metra, o lásku a o hudbu. „Guns don't kill people - People kill people!“ Líbí se mi stylizace, onen pobavený nadhled, některé hlášky i ony tři písničky. ()
Poslední dva filmy, které jsem od Bessona viděl, byly pro mě zážitkem. Kéž by se to dalo říct i o Podzemce. V Podzemce stojí za zmínku jen zajímavá a vydařená technická stránka. Divák dostane možnost prozkoumat všechna zákoutí pařížského metra. Na této cestě nás provází hromada dosti svérázných postaviček a další hromada velmi příjemné hudby. Ovšem, jakmile se pozastavíte nad otravným a utahaným příběhem, tak vám chvála ihned dojde. Naprostá většina stopáže byla v mých očích krajně nezajímavá, někdy až otravná. Film je bez tempa a bez spádu a celý úspěch vsadil a marně hledal v extravagantnosti. Další drtivé vítězství zajímavé formy nad krajně nezajímavým obsahem. Co se týče herectví, tak se neztotožňuji s popraskem kolem Lamberta, který zde hraje těžce přeafektovanou roli. Oslovil mě snad pouze Michel Galabru, který je dobře známý z četníků a zde hraje velice obdobnou roli. Velmi slabé dva kousky. ()
Celkom príjemné. Postavy sú zaujímavé, rovnako ako Bessonova réžia, a vizuál je super, ale ani to nezakryje fakt, že ten príbeh je skrátka strašne slabučký a ako taký, jednoducho nedokáže vyvolať žiadne emócie. A nezachráni to ani mimozemšťan Lambert, krásna Isabelle, ani Reno a ostatní. Bezprostredne po pozretí ma napadlo, že neviem o čom to bolo, resp. na čo to celé bolo dobré. Kult? No neviem. ()
Galéria (9)
Fotka © Gaumont
Reklama