Show hrôzy

Päť poviedok od Stephena Kinga,ale nie všetky boli publikované,niektoré boli napísane len pre film a nikdy neboli publikované.Ako to už býva v takýchto poviedkových príbehov,kvalita jednotlivých príbehov je rôzna.Prvý príbeh sa volá FATHER´S DAY,druhý THE LONESOME DEATH OF JORDY VERRILL,tretí SOMETHING TO TIDE YOU OVER,štvrtý THE CRATE,piati THEY´RE CREEPING UP ON YOU!.Jedná vec sa vyskytuje vo všetkých piatich piatich príbehov,a je to mramorový popolník,ktorý bol v prvom príbehu použitý ako zbraň.Tento film nie je len ako diváka poriadne vydesiť,ale je aj vtipný,samozrejme takým čiernym svojským humorom.Segmenty medzi príbehmi sú spojené krátkou animovanou sekvenciou. (22.03.2009)

Napsal bych, že King neměl prostor rozpracovat cokoliv zajímavého, protože tohle je povídkovej film. Viděl jsem však krátkometrážní filmy (třeba Patro), které fungovaly lépe než cokoliv zde. Kingova představivost se zde smrskla na nudný brak: Vidlák sáhne na meteorit a pak zaroste mechem. Dědek nechá utopit dva milence a ti se pak vrátí ze záhrobí jako utopenci a udělaj mu to stejné. Učitel najde pod schodištěm starou bednu a v ní nějakou zubatou opici, která zabila školníka, jenž mu ji pomohl otevřít. Když o tom řekl svému příteli, ten se rozhodl, že využije příležitosti a vlákal k opici svou jízlivou manželku. To zní aspoň trochu zajímavě, ale tvůrci ve mně nedokázali vzbudit odpor k manželce a sympatie k jejímu muži, takže ani to nefungovalo. Stále jsem však ve sledování pokračoval, protože jsem si myslel, že posední povídka bude stát za to. Na film jsem totiž narazil skrze jeden seriál o historii hororu (né že by tento film měl sebemenší šanci vzbudit strach), kde se poslední povídka o majiteli velké firmy, který není schopen udržet šváby mimo svůj bílý byteček, interpretovala jako snaha elit udržet Ameriku bílou před všemi těmi “zavšivenými negry”, nebo tak něco. Metaforicky to ale nefunguje a samo o sobě taky ne. Týpkovi prostě lezou šváby do bytu dokud ho celýho nesežerou… Co já s tim? Romero není dobrej režisér a Saviniho efekty to vůbec neutáhnou. (26.08.2023)

Hudba: John Harrison...soubor hororově laděných povídek z hlav autorů Stephena Kinga a George A. Romera slibovala velký zážitek. a velký zážitek to skutečně je. nejedná se sice o extrémně mrazivou a strašidelnou podívanou, ale všechny povídky jsou natolik kvalitní, že se ani chvilku nenudíte a Creepshow je tak především velmi zábavným dílem. vyzdvihnu kvalitní masky, creepy hudbu a neobvyklé herecké výkony některých představitelů (Leslie Nielsen záporákem, Stephen King retardem...) (22.01.2011)

Tady se asi shodnu s většinou uživatel. První povídka byla opravdu povedená, taková svěží a opravdu jsem se při ní bavil. Ovšem další povídky byly o poznání horší. Povídka "Bedna" byla zase o neco lepší. Jenže na závěr přišla nejhorší část filmu o pánovi, který nesnáší brouky. Takže sečteno a potrženo 3 hvězdy. pro Creepshow. 65% (27.07.2006)

Pět hororových povídek, s pointou ve stylu nelsonovského "cháchá", nabízí zábavu typickou pro rozverná osmdesátá léta. Zapomeňte na civilnost, vše je tu podřízeno nadsázce či smyslu pro třeskuté vtípky z obchodu s legráckami. Nedokážete-li se zasmát zvuku prdícího polštářku, patrně pro vás Creepshow nebude tou správnou volbou. Po krátkém prologu s malým vášnivým čtenářem hororů, jehož ztrestá chrapounský otec, se nám představí první povídka Otcův den. V hlavní roli olezlá, vylezlá a vlezlá mrtvolka toužící po sladkém dortíku. A že si jej nakonec upeče sama, to by čekal málokdo. Roztomilá zombie vybíjená. Pak přichází na řadu to nejhorší z celého souboru, Osamělá smrt Jordyho Verilla. Jordy Verill je farmář, Stephen King a debil. Po nálezu meteoritu počne obrůstat mechem, koukne na televizi, vypije pivo, vykoupe se a zastřelí. Byl jsem rád. Třetí příběh s mnohoznačným názvem Něco, co tě úplně pohltí, nemá nic společného s deepthroatem, ale pro mě osobně byl tím nejlepším, co mi tahle antologie nabídla. Parádní výjeb s Leslie Nielsenem alá Carpenterova Mlha. Poté najdeme pod schody staré univerzity Bednu z roku 1834 a v ní uskladněný a hladový „asiYetti“ sežere, na co přijde. Milé a krvavé. A na závěr si dáme rendez-vous se šváby, kteří v množství větším než malém navštíví byt jednoho starého a protivného dědka a dezinsektor nemá zrovna čas. Krásně nechutné. V epilogu pak už jen dostane chrapoun, co si zaslouží a zábavná projížďka panoptikem hrůzy končí. Příjemně nostalgická čtyřka. (12.01.2017)