Okja

Ak máte radi zvieratá, nevadí, že sú naklonované alebo geneticky modifikované. Jednoduchá a úprimná láska týchto tvorov sa totiž na nič nehrá a dáva najavo hneď pocítiť ako sa zviera cíti. V protiklade stojí bezcitná zabijácka mašinéria slúžiaca zlatému prasaťu, ku ktorému vzhliada drvivá väčšina nielen vládcov sveta, ale žiaľ aj populácie. No a potom sú tu jednoduchí ľudkovia, ktorí nehľadia na špinavočisté (to je jedno) hry mocných podnikateľov a startuperov a žijú si svoj život v súlade s plynutím ročných období. Jedno či žijú na vidieku, alebo uprostred megapolisu. Narušiť výnosný biznis zabíjania tvorov v mene nakrŕmenia zväčšujúcej sa masy ľudí narušujú radikálne spolky, často na hrane alebo za hranou zákona a vo vedomom rozpore s oficiálnym právnym poriadkom. Pretože zákony sú často napísané v mene a na požiadavku ničomných GMO korporácií. A tak sa stáva, že právo písané je v rozpore s právom prirodzeným. Prirodzeným právom na život. Kohokoľvek. Vzdávam hold dojemnému spracovaniu týchto tém, prostredníctvom príbehu prostej lásky kórejského dievčatka - siroty - k mamutiemu prasaťu Okja. A súhlasím s užívateľom whackom - vidieť film áčkovej kategórie, ktorý by takmer bez výhradne schvaľoval a podporoval činnosť radikálnych organizácií akými je Animal Liberation Front je vskutku vec nevídaná. Ale chvályhodná. Len tak ďalej! (29.07.2020)

Dokonalá parazitovská poslední půlhodina mě naprosto odzbrojila, přidejte si naprosto famózní Swinton a Gyllenhaala a výpravu první části filmu a vypadne vám naprosto neprávem opomíjená netflixovská paráda, která snad časem (nejlíp teď po úspěchu již zmíněného Parazita) dostane trochu zasloužené pozornosti. (24.03.2020)

Toto môže napadnúť len Kóreu, pričom by ma fakt zaujímalo, čo chcel týmto básnik "povedať". Joon-ho Bong je u mňa za pá snímkov, ktoré produkoval (Madeo, Memories of Murder) neskutočným borcom, no toto jeho domáce pestúnstvo špecifického "digital" maznáčika, v kombinácii boja so svetovou populáciou konzumujúcov všetko dýchajúce, bohužiaľ príliš nesadlo. A to píšem napriek tomu, že to bol najmä úvod, ktorý dostatočne zaujal. Bohužiaľ však, po "návrate" do Nového Yorku, môj interes začal upadať, až mi bolo šuma fuk ako to celé vypáli. No a mimochodom, ten záver vrátane vývoja deja je taktiež akýsi ne-Kórejský, nezvyčajne čitateľný ... (05.07.2017)

Značně přímočará paralela bez zvlášť důmyslného scénáře, sázící na roztomilost ústřední prasnice a na zběsilý děj. Což se celkem daří - rozhodně mi nepřišlo, že by film měl dvě hodiny, nebo že by v něm byly jakékoliv nadbytečné pasáže. Herecké obsazení je bezchybné, od posledního člena eko-teroristů (mezi nimiž ční Paul Dano, kterého ještě čekají velké věci) po všechny "záporáky" (ačkoliv Gyllenhaal je mezi nimi lehce nevyužit, což je vzhledem k jeho potenciálu škoda). Celé je to korejsky rozjívené a překotně uhánějící směrem k finále, proto je trochu škoda, že se neťalo o něco hlouběji a zůstalo se u odsouzení masokombinátů. (30.06.2017)

Joon-ho Bong stejně jako v jeho minulém počinu Snowpiercer nachází šikovnou cestu jak okomentovat dění v naší společnosti. Okja se ale na rozdíl od Snowpiercera vydává cestou trochu jinou, lehce afektovanou a více emoční. V jádru je to především klasický buddy pet film o malé holce, která má svoje zvíře, v tomhle případě přerostlé hroch-prase (trochu nepovedené CGI zvíře, které ze začátku bije do očí než si na to člověk zvykne), na začátku filmu se vyskytne nějaký problém, který svede tuto dvojici na dobrodružnou cestu a film pak celou dobu směřuje k emočně vyšponovanému finále. Nebyl by to ale Joon-ho Bong, aby do toho nepřimíchal pár originálních ingrediencí a tuhle klasickou formu trochu nezpestřil. Vytváří hlavního záporáka v podobě korporátní společnosti v čele s Tildou Swinton, která podobně jako Jake Gyllenhaal nevím co to vlastně dělají, ale klobou dolů, že svolili k tomu udělat ze sebe takové karikatury. Dále je tu odbojová skupina, bojující za práva zvířat, která chce pomoci malé Mije v honu za záchranou Okji. Film se tak dá rozdělit na několik částí, přitom každá z nich má jinou náladu a tón. Tempo i prostředí filmu se často mění a když se nad tím člověk zamyslí Okja a Snowpiercer toho mají mnohem víc společného než by se mohlo na první pohled zdát. Oba filmy putují z bodu A do bodu B, přitom šikovně využívají kulis a prostředí v kterém se ta daná část zrovna odehrává, aby dovolili posun filmu do další části. Joon-ho Bong znovu ukazuje jak dobrý je vypravěč, jen se teď vydal do trochu otevřenějšího prostředí a všechny ty cesty, kterými se mohl vydat ho trochu přehltili. Po až meditačním úvodu se film otevře a trochu se ztrácí v tom, jak chce dospět k finále. Prostředek filmu pak působí bohužel trochu zmateně a ono zmíněné emoční finále, které je opravdu velmi povedené nemá až takovou sílu jako by mělo pokud by se film držel v trochu komornější rovině. 62% (17.09.2017)