Okja

Hrochoprase vypadá fajn a docela chutně - sorry, já fakt nejsem vegetarián. Překvapivé je, jak dokázali hrozivě omletý námět - dítě se snaží zachránit něco, co miluje, před zlovolnou korporací - podat svěže a šťavnatě. A to zejména tím, že snímek si až cynicky dělá srandu ze všech zainteresovaných stran: z korporace, jejích oddaných zaměstnanců, i ze zaměstnanců, kteří jsou lemplové, z televizních zábavných pořadů i z ekologických aktivistů. Ze všech si střílí stejně, hlavně z jejich stádnosti a tupé umanutosti. Vlastně i z nevinné hlavní hrdinky, která kvůli svému hrochopraseti překoná půlku světa, ale sama si s dědečkem dává k večeři ryby nebo kuřata, takže taky schvaluje zabíjení kvůli jídlu. ____ Je to vážně hodně cynický film. (01.10.2017)

Hodně nevyrovnaný film. Začne jakousi korporátní mega show, kde se mi líbilo, že jde o parodii na různá ekologická hnutí. Ale pak se to přesune na skoro 40 minut někam do korejských hor, kde ty zpomalené záběry holčičky a veleprasátka (připomínající spíše přerostlého hrocha) jménem Okja v přírodě jsou ubíjející. Na chvíli se objeví trochu vtipu, když přijede moderátor televizní zvířecí show, ale pak zase musíme čekat, až se holčička dostane do Soulu a začne honička s hodnými teroristy, kteří nikomu nechtějí ublížit. Honička je vtipně natočená, jenže je jak z jiného světa najednou, protože to začne připomínat slapstick komedie (zvlášť to použití kuliček). Jako člověk se zasměje, ale nevím proč, přišlo mi to takové... zbytečně naivně hloupé. Popravdě i těžko říct, jestli film souzní s ekologickými aktivisty (jakože to chvílemi vypadá, že těžce ano), nebo je jenom proti modifikovaným potravinám obecně (což bych i chápal), či si z toho všeho naopak dělá jen prdel a vlastně nemá názor. Každopádně, jestli by se mě někdo ptal, jestli si po tomto filmu (a po těch vysoce emotivních záběrech z jatek) ještě někdy dám bůček nebo šunku - jo, dám. Mě by v divočině taky třeba lev sežral, aby si doplnil bílkoviny, a nekámošil by se se mnou, ani by nedal na moje velká hnědá kukadla. Jo a mimochodem, Mija se celou dobu tváří jako Majka z Gurunu, a občas má i její nadpozemské supermaní schopnosti. (16.07.2023)

Zvláštní film, který se na Netflixu objeví jen v cizojazyčných verzích. Kruté, dojemné, neúprosné. Specifický náhled na svět byznysu v kontrastu s ochranou přírody, zvířat, ekologii. Okja byla roztomilá, stejně tak Mija, jež se o ni rvala za všech okolností. Tilda Swinton zářila ve značně odpudivé dvojroli. Mně samozřejmě nejvíce vyhovovali mí oblíbenci Paul Dano v obleku a Lily Collins s červenými vlasy. Pěkné tři hvězdičky. (03.01.2024)

Toto môže napadnúť len Kóreu, pričom by ma fakt zaujímalo, čo chcel týmto básnik "povedať". Joon-ho Bong je u mňa za pá snímkov, ktoré produkoval (Madeo, Memories of Murder) neskutočným borcom, no toto jeho domáce pestúnstvo špecifického "digital" maznáčika, v kombinácii boja so svetovou populáciou konzumujúcov všetko dýchajúce, bohužiaľ príliš nesadlo. A to píšem napriek tomu, že to bol najmä úvod, ktorý dostatočne zaujal. Bohužiaľ však, po "návrate" do Nového Yorku, môj interes začal upadať, až mi bolo šuma fuk ako to celé vypáli. No a mimochodom, ten záver vrátane vývoja deja je taktiež akýsi ne-Kórejský, nezvyčajne čitateľný ... (05.07.2017)

Film se otírá o tabuizovaná i popularizovaná témata, ale čeření jejich vod se vyhýbá. Triky místy působí nedotaženě, na dokreslení příběhu ale bohatě stačí. Snímku tak neprávem vévodí excentrické a roztodivné postavičky, které jsou výraznější než samotné vyprávění, kterému se daří šikovně balancovat mezi dvěma protikladnými stranami. Bipolárnost je však fungující doménou filmu, kde jsou k vidění hororové a bezútěšné pasáže, které se mísí s rodinou podívanou viděnou dětskýma očima. (Netflix) (08.07.2017)