Zlí hoši

Cesty boží vedou někdy podivnými stezkami. Příběh o nemorálních, odsouzeníhodných trasách lidské společnosti, o nenávisti, pomstě a také o dychtivosti po penězích. I přes kupu drsných póz, které jsou spíše úsměvné se dle mě jedná o vcelku naturalistické dílo popisující (ne)poučitelnost a špínu lidské duše. V rámci tématu docela obstojné dílo, které však bohužel na můj vkus často střídá záživné a nezáživné pasáže. Hudební podbarvení to sice lehce kompenzuje, ale stejně to za mě není více jak 70% (31.12.2011)

Keby sa ten záverečný “fight” udržal v rámci súkromnej akcie, bez jasotu obecenstva, resp. by celý scenár zostal v roli bez akejkoľvek nadväznosti na príčinu umiestnenia do ústavu, bolo by to ďaleko lepšie. Takto mi totiž neostáva nič iné, iba si myslieť, že vo všetkých úradoch pracujú skutočne len samí idioti. Chcel som dať tri, no za celkový dojem tú štvrtú predsa len udelím. Dobrý film .. (29.01.2021)

Výlet do jiného světa, kde vládnoucí třídou jsou švábi. Jinak vcelku poutavá dětská gangsterka, místy napínavá, přičemž se zdá, že v pasťáku, v němž se větší část děje odehrává, je to až na nějakého toho holuba v jídle (a sem tam bimbo v kaďouře, když má jeden smůlu a vypadá sladce) celkem pohoda džez. Občasné divné záchvaty morality (hlavně vychovatel co „strávil půl života v gangu“ mohl ubrat na patosu) jsem kupodivu obstojně přežil. (25.06.2012)

Sean Penn si koledoval dlouho, tahle akce se mu už úplně vymkla z rukou a při přestřelce zemřelo několik lidí a on pak při honičce s policejní hlídkou srazil malého chlapce, mimochodem bratra drogového dealera. Skončí v nápravném zařízení pro nepoučitelné mladistvé, kde si musí vybojovat své místo. Režisér druhého z Halloweenů Rick Rosenthal měl trošku dupnout na tvůrce masek/make-upu, protože v jejich případě se neodvedla úplně dobrá práce. Stejně jako v choreografii rvaček. Penn tehdy pořád ještě začínal, úplně poprvé se předvedl robustní záporák Clancy Brown, který později potěšil v Highlanderovi nebo jako seržant s neortodoxním výcvikem ve Hvězdné pěchotě. Za mě celkově trochu moc přehnaného herectví i rádoby drsných póz. (26.04.2020)

Copak asi dělá drsný film drsným? Násilí, které nevypadá cool. Je tu! Copak asi dělá drsný film dobrým? Násilí, které nevypadá cool? Ale kdeže... Svobodné jízdy kamery "tam venku" a méně svobodné "za mřížemi"? Hm, může pomoci, ale samo nic nevylepší... Nepatetické herectví? To má smysl jen s věrohodným chováním postavy a netopornými dialogy. Věty: "Plač, viděl jsem tu lidi plakat," či zamilované pohledy, které zhojí bolest ze znásilnění tu nemají mít místo. A co je to vlastně za nápravné zařízení, v němž postavení vězně mezi ostatními i jeho statut u "bachařů" odvisí od výsledku jedné jediné rvačky, která vítězi poskytne v okamžení důvěru všech okolo a postaví ho v čelo místního organizovaného zločinu? Mám věřit v to, že Penn je jakýsi zakatrózní Che Guevara? Mám snad věřit v jeho nápravu proto, že dostává od své milé dopisy a bydlí s vynalézavým, nosatým, užvaněným a všelijak jinak stereotypním Židem? Pennova postava je tragicky schematická - chudý zločinec, miluje dívku, moc nemluví, vzpouzí se, umí se prát, má zločineckou čest a hned od počátku zjevně ví, jak se v krimlu chovat. Asi z filmů. Mickova plochost ale není ničím v porovnání s jeho dívkou (slepě milující kráska), s dvojicí vězeňských kápů (užívají si moc a ponižují Micka, fuj), "zřízenců" (banda trotlů ve vleku událostí, která nic doopravdy neřídí) či anonymní masou ybzlých vězňů (tupě přežvykující oslové rozhýkávající se pouze během rvaček). Viděl jsem syrovou a věrnou sondu do života nejzkaženější mládeže nebo romantický příběh nezlomné lásky, jež překoná útrapy znásilnění, rozdělení, nepřejícnost rodičů i hlad po pomstě? Obojí a z obého to slabší. (05.11.2010)