Pán přílivů (S01E08)

Bavila mě večeře, ze které přímo sálalo, jak u jednoho stolu spolu naposledy sedí budoucí nepřátelé na život a na smrt, protože prostě tomu střetu zabránit nejde. A odcházející král, který tu byl na krátký okamžik před sklonkem života opravdu šťastný, i když ani on nevěřil tomu, že tu rodinu dá dohromady, přes veškerou svojí snahu. A poslední scéna, kde už mluvil hodně z cesty, možná už i ke své mrtvé manželce a jehož slova si jeho stávající manželka zjevně špatně vyložila, když si myslela, že mluví k ní. *palec nahoru* btw... navíc povedený pozvolný zrod osudových protivníků Daemona a Aemonda, kteří jsou si přitom tolik podobní (10.10.2022)

Jak už jsem zmiňoval několikráte - kupodivu stará, dobrá, rodinná sága se vším všudy v profesionálním provedení se HBO zdařila, ač po vyčpělém a onanistickém natahování GOT by to asi čekal málokdo. Ač scénáristé a režiséři nepřidali v podstatě žádnou nadhodnotu vyjma zúročení velebohatých zkušeností a ponaučení z desítek dílů GOT, stroj funguje a velmi spolehlivě se valí dál. Ověřené dramatické šrapnely vyvažují sebejistě jalovější pasáže a jakkoliv si chcete udržet distanc, přistihnete se, že vás ta dračí telenovela (zase) baví. (11.10.2022)

Nejlepší epizoda so far. Spoustu překvapení, politikaření a závěrečných ustanovení, které sjednocují ohromné emoce. A když už jsme u těch emocí, tak Paddy Considine v roli Viseryse je fakt bůh a tato epizoda patří převážně jemu. Rodinná večeře byla jeden velký nával střídavých emocí a silného napětí, které jsem už dlouho nezažil. Na chvíli Viserys mohl vidět, to co chtěl. O to smutnější je, když někteří víme, kam to celé směřuje. Finální slzička za Aemmu mě dostala až k pláči, jak silná byla. (10.10.2022)

Konečně epizoda, která si jasně šla za svým cílem. Scénář připravil úžasné dialogy, herci je dokázali skvělé přednést (Paddy Considine si jednoznačně zaslouží chválu) a maskéři a kostyméři ze sebe vydali to nejlepší. Navíc máte rozehrané karty pro další generaci, kdy si potomci můžou mezi sebou vesele pletichařit a vraždit. (10.10.2022)

Pán přílivů, začíná dalším posunem v čase dopředu, tentokrát o šest let. Znovu se otevírá téma následnictví a jeho legitimity, do kterého znovu musí vstoupit i samotný král osobně, ač nyní již velmi zesláblý a v jiných otázkách téměř plně zastupovaný jinými. Jeho pomalá chůze k trůnu je jednou z nejlepších scén roku, podání koruny bratrem Daemonem je silným symbolickým momentem. Po nepříjemném – i když poté svižně utnutém – jednání v trůnní síni následuje velká rodinná večeře, umírající král by si totiž přál usmíření mezi svými příbuznými. Jistě, že to nakonec skončí urážkami, výhružkami a potlačovaným násilím, ale na začátku to alespoň na chvíli skutečně funguje, panuje civilní atmosféra a zazní nikoliv neupřímné přípitky a projevy obdivu. A i to je na dynamice vztahů v Rodu draka zajímavé, že nejsou jen tak jednoduché, aby mezi soky panovala čirá nenávist, že ve vztahu Alicent a Rhaenyry ještě zůstaly i stopy hlubokého přátelství, jež je kdysi pojilo, Daemon zase s věkem dokáže být ke staršímu bratrovi daleko shovívavější než kdy dřív. (18.02.2023)