Pán přílivů (S01E08)

Napětí, které by se dalo krájet. Na druhou stranu mě prostě už ta politika a pletichaření přestala bavit. Ikdyž se pohybujeme mílovými kroky dopředu v čase (roky každý díl), tak se vlastně pořád nic neděje. Tedy děje, ale divákovi je to skoro jedno. Nestihne se sžít s postavami a vůči ději je až apatický. Nevím, co by se muselo stát poslední dva díly, aby mě to přesvědčilo a vtáhlo zpět, když právě nyní byly podle mě vyloženy všechny trumfy na stůl. (11.11.2022)

Pán přílivů, začíná dalším posunem v čase dopředu, tentokrát o šest let. Znovu se otevírá téma následnictví a jeho legitimity, do kterého znovu musí vstoupit i samotný král osobně, ač nyní již velmi zesláblý a v jiných otázkách téměř plně zastupovaný jinými. Jeho pomalá chůze k trůnu je jednou z nejlepších scén roku, podání koruny bratrem Daemonem je silným symbolickým momentem. Po nepříjemném – i když poté svižně utnutém – jednání v trůnní síni následuje velká rodinná večeře, umírající král by si totiž přál usmíření mezi svými příbuznými. Jistě, že to nakonec skončí urážkami, výhružkami a potlačovaným násilím, ale na začátku to alespoň na chvíli skutečně funguje, panuje civilní atmosféra a zazní nikoliv neupřímné přípitky a projevy obdivu. A i to je na dynamice vztahů v Rodu draka zajímavé, že nejsou jen tak jednoduché, aby mezi soky panovala čirá nenávist, že ve vztahu Alicent a Rhaenyry ještě zůstaly i stopy hlubokého přátelství, jež je kdysi pojilo, Daemon zase s věkem dokáže být ke staršímu bratrovi daleko shovívavější než kdy dřív. (18.02.2023)

Filmařka Geeta Vasant Patel se chopila režie 8. epizody seriálu Rod Draka, která se opět neobešla bez časového skoku. Jak to dle všeho vypadá, 1. série vyvrcholí počátkem události známou jako Tanec draků a i proto je nutné do finále stihnout připravit pro tuto událost půdu. Opět tak dochází k přeobsazení některých rolí, kdy především Tom Glynn-Carney v roli Aegona II. a Ewan Mitchell jako jeho bratr Aemond působí jako ideální castingové trefy. U postav je mezitím opět vidět nějaký ten vývoj, z Daemona v podání Matta Smitha se například stal lovec dračích vajec. Prim ovšem stejně nakonec hraje politické pletichaření, boj o moc a otázka toho, kdo na trůn usedne dál. Maskéři odvedli vynikající práci ohledně vizáže krále Viseryse v podání Paddyho Considina na prahu smrti. S Viserysem to bylo již od 1. epizody obtížné a častokrát se o jeho královských ideálech dalo polemizovat, Paddy Considine ovšem v součtu přeci jen doposud předvádí jeden z nejsilnějších hereckých výkonů v rámci celého seriálu a sledovat Viseryse na dně fyzických sil je ideálně nepříjemné. Celá osmá epizoda ostatně stojí na emocích, kterým přispívá i emotivní soundtrack Ramina Djawadiho. Síla Rodu Draka navíc pořád tkví v tom, že na rozdíl od ostatních fantasy pořád svět vytvořený George R. R. Martinem odráží skutečný svět. Epizoda 8 v sobě ostatně skrývá i zjevnou inspiraci kauzou MeToo, konkrétně spíše událostmi, které celému hnutí předcházeli a které celou existenci hnutí zapříčinili. Předchozí dvě epizody jednoduše nelhali a princ Aegon je pořád pěkný ptáček. Je přitom vlastně zajímavé sledovat kritiku některých fanoušků knižní předlohy, kteří jsou nařčení z toho, že seriál zatím nadržuje straně Rhaenyry v podání Emmy D´Arcy (Milly Alcock začíná díky síle výkonu D´Arcy chybět méně a méně) a naopak se snaží příliš negativně vykreslit druhou stranu. Je to celé krapet úsměvné, protože minimálně v rámci seriálu princ Aegon pomalu spěje k tomu, aby se stal stejně nenáviděným parchantem jako byl svého času všemi milovaný Joffrey Baratheon. I když se o toho očividně bude moci podělit se svým bratrem. Takový Daemon Targaryen poté svou divokou povahu v jeden moment nezapře, jeho bratr Viserys ovšem naopak i přes brzké setkání se smrti nepřestává být naivní a pořád se snaží nevyhnutelně rozkmotřenou rodinu nějakým způsobem stmelit. Olivia Cooke poté jakožto Alicent zůstává ve vysoké herecké formě, samotný závěr epizody poté v sobě jednoduše zanechává nádech tragédie. Epizoda s velmi chytrými dialogy ostatně skutečně vyvolá dojem nějaké chytře napsané hry od Williama Shakespeara, kdy se sice opět skáče v čase, vůbec to ovšem nepodráží nohy vykreslení postav a napětí. Jestli má tahle epizoda připravit půdu pro nevyhnutelnou občanskou válku, líp to snad udělat nešlo.... (10.10.2022)

Bavila mě večeře, ze které přímo sálalo, jak u jednoho stolu spolu naposledy sedí budoucí nepřátelé na život a na smrt, protože prostě tomu střetu zabránit nejde. A odcházející král, který tu byl na krátký okamžik před sklonkem života opravdu šťastný, i když ani on nevěřil tomu, že tu rodinu dá dohromady, přes veškerou svojí snahu. A poslední scéna, kde už mluvil hodně z cesty, možná už i ke své mrtvé manželce a jehož slova si jeho stávající manželka zjevně špatně vyložila, když si myslela, že mluví k ní. *palec nahoru* btw... navíc povedený pozvolný zrod osudových protivníků Daemona a Aemonda, kteří jsou si přitom tolik podobní (10.10.2022)

Parádní, zase dost politikařením a přetvařováním nabitá epizoda. Noví herci odvádí skvělou práci, přičemž dominuje Ewan Mitchell (Aemond). Králův stav odpuzující a fakt sem nad ním zvládl uronit slzičku, když viděl svoji širokou rodinu v míru a pohromadě; za ztvárnění by Paddy jistě zasloužil nějaké ocenění, protože celou tuhle epizodu si kradl pro sebe. Hudba tradičně pompézní. No a konečně začíná dost patrná rivalita Daemon X Aemond, na jejichž společný osud mám hype od samého začátku🔥 (10.10.2022)