Babylon

Hurwitzova dokonalá hudba je jen logickým doplňkem pompézní oslavy života u filmu, s filmem a ve filmu. Babylon je heterogenní film s opulentní výpravou, lehce ironickým pohledem na svět Hollywoodu, zasněnou vzpomínkou na němou éru, rozdavačnou konkubínou, která častuje své diváky nespočtem podmanivých vizuálních podnětů a zároveň laská jejich sluchovody náramnou muzikou. (01.03.2023)

„BYLO TO VSKUTKU TO NEJKOUZELNĚJŠÍ MÍSTO NA SVĚTĚ, ŽE?“…  Film o těch, co v Hollywoodu něco znamenali, i o těch, co (nejen) v Hollywoodu neznamenali nic. Taky o tom, že když to v sobě máte, tak stačí jedna šance a Hollywood je váš. Ale i o tom, že nic netrvá věčně a že Hollywood je větší než jedinec… Hele, jsou tady místa, kdy jsem byl v extázi. Navíc Margot byla k sežrání a vobčas to byla i prdel. Celý se to snaží bejt originální, jakože „něco víc“, ale ve finále to zas takovej vodvaz není. Navíc (a nejvíc) mě sere, že mně nezajímají ty lidi. Žili skutečně? Co natočili? V čem hráli? A závěr? Musel jsem si ho pustit 2x... Vychází mi jako pokus o nějakej art s touhou složit poctu továrně na sny. Prostě je to zbytečně dlouhý! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Dokážu přesvědčit ženskou, že je super, když to funguje „až“ ze dvou třetin. 2.) Chybí mi éra němýho filmu.  ///  Thx za titule lordek“.                  PŘÍBĚH  ****  HUMOR  **  AKCE  ne  NAPĚTÍ  ne (19.02.2023)

Mám taký pocit, že pri točení tohto filmu sa Damien Chazelle trošku utrhol z reťaze a rozhodol sa proste, že natočí čo chce. Každopádne sa neviem zbaviť pocitu, že aj keď vo výsledku film oceňujem, tak "Babylon" rozhodne nie je projekt, ktorý by som si pustil niekedy v budúcnosti, dokonca ho ani nepovažujem za najlepší film tohto režiséra. Má svoje dobré momentky, (tie mu neberiem) ale čo sa týka atmosféry, alebo celkového spracovania, nemuseli sme sa dočkať až takejto záplavy scénok, ktoré mi popravde toho veľa nepridali. Úvodná párty a prevoz slona mi nejakým spôsobom hneď udali tón, na ktorý sa mám nastaviť, no v jadre je tam len jedna scénka, ktorá ma nejako výrazne pobavila a to je Brad Pitt s jeho taliančinou. Ostatné je mix všetkého od dobrého, fajn až po úplne nechutné. A to sme len v úvodnej polhodine, po ktorej nám konečne na obrazovku nabehne názov filmu. Čo vyzdvihujem je jeho vizuálne spracovanie. Mám pocit, že práca s kamerou bola obdviuhodná a všetky scénky vyzerajú skvele. Margot Robbie sa opäť dostáva do svojho Harley Quinn živlu a robí si prakticky čo chce, no najlepšie momentky filmu sú práve keď "ako sa hovorí" pýcha predchádza pád. To je poľa mňa to čo chcel Chazelle týmto filmom dosiahnúť. Hovorí nám to už v samotnom názve, kde z Biblie poznáme príbeh Babylonskej veže. V každom príbehu je to vidieť a spracované je to solídne. No film rozhodne nemusel trvať viac ako 3 hodiny a je tu veľké množstvo scénok, ktoré sa dali vyhodiť von, aby to celé zarezonovalo silnejšie. Takto som sa spočiatku celkom bavil a bol fascinovaný Hollywoodom v období 20-tych a 30-tych rokov, no ku koncu som sa už začínal sporadicky aj nudiť a čakal, kedy sa konečne dostaneme do toho finálneho momentu. Takže nie je to určite film, ktorý som očakával a vo výsledku spôsobil aj mierne sklamanie. Hodnotenie: B (09.03.2023)

Rok 2022 priniesol až dve fantastické snímky v podobe ľúbostných listov režisérov, v ktorých vyznávajú lásku k filmu ako takému. Jeden z nich je nominovaný na Oscara za Najlepší film (Fabelmanovci) a ten druhý mi na tomto zozname chýba. Babylon Damiena Chazella si veľké plátno naozaj pýta a disponuje niekoľkými tak ikonickými zábermi, že si ich z mysle ľahko nevymažete. Za siedmimi horami, za siedmimi dolami, kde sa chľast sypal a kokaín sa lial...ocitáme sa v Hollywoode, v 20. rokoch 20. storočia. Na veľkolepej party s orgiami, sliepkami, ale aj slonom uprostred parketu, na ktorom sa oduševnene tancuje na energickú hudbu. Príbeh Babylonu je nám podávaný cez tri hlavné postavy - úspešného a charizmatického herca Jacka Conrada (Brad Pitt), mladého usilovného asistenta Mannyho Torresa (Diego Calva) a neznámej krásky Nellie (Margot Robbie), ktorá sa zo dňa na deň stáva veľkou hereckou hviezdou. Práve Margot v Babylone strieda najviac rôznych polôh, ale všetky jej zbaštíte na 100%. Koľko sĺz si od nej Hollywood vypýta, toľko vyprodukuje. Na počkanie. Bravúrne je prakticky celé herecké obsadenie a Chazell verne, no súčasne aj nesmierne vtipne zachytáva obdobie prechodu z nemého filmu ku zvukovému (frustrujúco opakovane sa točiaca zvuková scéna je vážne perfektná). Predstavuje nám film ako neustále sa vyvíjajúce a nekompromisné médium, ktoré sústavne vyžaduje niečo iné. A toho, kto sa včas neprispôsobí, kruto zomlie. No je to prirodzená daň, s ktorou za okúsenie pozlátka a zažitie chvíľkovej slasti, akosi každý zákonite ráta. Mňa, na rozdiel od niektorých iných, neskutočne bavila aj mafiánska linka s Tobeym Maquierom. Tobye v Babylone síce veľký priestor nedostáva, ale z jeho psychopatickej postavy sálal skutočný strach a po tých podzemných chodbičkách by som sa s ním naozaj nechcela prechádzať. Atmosfericky som sa v mysli ocitla tak trochu pri Kubrickovom Eyes Wide Shut. Babylon je luxusný, nechutný, dojemný, drsný, vtipný a vzrušujúci film. Je to turbulentná jazda Hollywoodom, počas ktorej vchádzaš na párty ako nikto, ale ak dokážeš využiť šancu, ráno z nej odchádzaš ako star. Je to dokonale zachytená továrňa na sny, ale súčasne i klam a ilúzia, ktorá sa ľahko zvrhne na nočnú moru. Z Babylonu chrlí nesmierna dávka lásky a súčasne aj melanchólia. Tú trojhodinovú stopáž tu síce chvíľami cítiť, ale myslím, že každý pravý cinefil s ňou výrazný problém mať aj tak nebude. Finálna montáž bola tak fascinujúca, až sa mi chcelo plakať. V Babylone môžeš zažiť všetko. Tak ako aj vo filme. Len musíš byť pripravený. (06.03.2023)

Bradavky, sloní výkaly, kokain, močení, další bradavky, živá hudba, zběsilý tanec, hodně bradavek, náhodné úmrtí, hromadné sexuální orgie. Tak vypadá půlhodinový bujarý rozjezd v honosném sídle šéfa filmových studií. Další minuty ukážou škrábání se na vrchol i strmý pád z něj. Jenže teď jsou nahoře a hodlají si to do strhání užít. Damien Chazelle nakukuje za oponu v divokém období Hollywoodu, které výrazně ovlivnil nástup zvukového filmu. Stále poměrně mladý režisér a scénárista se znovu otírá o postavy, které podstupují emoční i fyzické peklo, aby se vydrápaly ke svému snu. Brad Pitt už svého cíle dávno dosáhnul, je superhvězda, která spíš než novými hereckými výzvami proplouvá manželstvími; živelná Margot Robbie je nováčkem v tomhle byznysu, chytne však první příležitost, je sebevědomá i trochu mimo kontakt s realitou; přistěhovalec Diego Calva (pardon, ale herecky mě neoslovil) se chce jakkoliv dostat na natáčení, klidně čmajzne sanitku, aby před západem slunce dovezl na plac kameru. Skáčeme mezi nimi, střídáme žánry podle převládající nálady postav. Sledujeme výpravné natáčení pod širým nebem, chaotickou pásovou výrobu (ve které Robbie zastíní hlavní hvězdu) i náročné (zvukové) natáčení v ateliéru (ve všech případech je to plné střihu, nápadů i fantastické režie). Prostě radost. Jenže to jsme někde za polovinou a stále víc se začíná projevovat, že Chazelle, který se předtím párkrát nalokal, se teď už solidně topí. Prostě sám sebe nedokáže krotit. Obávám se, že moc dobře nespí, protože hlava mu pořád jede, skáčou z něj desítky myšlenek, novátorských prvků a nápadů, ale už je to solidní (nejen) scénáristický bordel. Poslední hodina na mě působila nabubřelým/nekontrolovaným/egomanským stylem „podívejte, co svedu, podívejte, co tam ještě narvu!“. Narval, ale už to nelepilo. Přespříliš tlačí v do sebe zahleděnou exhibici. Jakoby sám sebe přesvědčil, že už je zatraceně velký filmař, dostal balík peněz a dostal až moc volné ruce. V jednotlivostech místy skvostné, jindy ale v mnohém nepřístupné dílo. PS: Po docela dlouhé době jsem viděl někoho odcházet v polovině promítání z kina. (21.01.2023)