Babylon

Šazel už je zase mazel a amplituda jeho sinusoidy kmitla k vrcholu, který překoná jen stěží! A nejen on sám. Po dokonalém Bitchemprásku propadl v žánru hudebně zábavných taškařic svou LaLaLobotomií na totální smrduté dno nestravitelných buzerantských trapáren, aby teď velkolepě povstal ze sraček a uplácal naprosto uhrančivou, k perfekci vyšazlenou, hravou, atmosférickou a parádně odsejpající fantaskní komitragédii o neslyšném chropotu právě chcípajícího němého filmu. Kabaret pro 21. století a velkolepá pocta i pranýř filmového průmyslu, de fuckto házející hovna po prachama a slávou k dekadenci zpotvořených parodiích na lidi v Holém Údu nejen dvacátých let a nonšazlantně si vytírající prdel celou prvoplánově mučivou filmografií Buzny Lulana i všemi kýčovitými cajdáky velkého Štefana. Absolutní exekuční, dějové i dialogové mistrovství, dávající vzpomenout, proč vlastně tak rádi čumíme na pohyblivé obrázky. No povím vám, asi jsem u sledování vypadal jak homopanic před první felací, když jsem s vytřeštěnýma očima a otevřenou hubou jen fascinovaně sledoval, co všechno ještě budu muset ten večer spolknout. Ovšem nakonec mi ani finální katarze pachuť nemytého ocasu na patře nezanechala, tak to prostě blaženě opětkuju a uctivě se pokloním se slibem, že jestli tento učiněný sqost a sviní perla mezi všemi těmi podřadnými manipulativními, nudnými či trapnými sračkami toho Osrala letos nevyhraje, skáknu si osobně do Losích Andělic, kde se opásám hovny a demonstrativně vybuchnu před Dolby tyjátrem. (19.02.2023)

Sledovať 190 minút “vrchných 10” ako im jebalo na hlavu pred “100 rokmi”, lebo boli “IN”, nie - to fakt nemám zapotreby. Ja osobne opovrhujem tou dnešnou “smotánkou”, plnou vraj hercov, ktorí sa vedia akurát tak dobre sfetovať vo svojich vyvolených podnikoch či uzavretom kruhu, kde sa následne hlava nehlava kurvia jak v Jozefíne Mutzenbacher, a nie to ešte čumieť na hentu bandu stroskotancov, ktorá síce žila naplno, no výpovedná hodnota - NULA. Keby tento rádobý pokus nemal také herecké osadenstvo aké má, ani by si neškrtol. Gatsby mal pointu, príbeh, romantický základ, zachoval si úroveň i dôstojnosť, toto je jak keby sa banda najebaných retardov odtrhla z reťaze a nikto ich nemá záujem zastaviť, lebo chce byť medzi nimi, pričom čím väčšiu kokotinu vymyslia, tým väčší rešpekt dosiahnu. Nie, nie - díky ❤️ (04.03.2024)

Damien Chazelle je génius, který má před sebou ohromnou kariéru. Nicméně Babylon je tak strašně specifický film, že naprosto chápu jak plná hodnocení, tak hodnocení dvouhvězdičková, tohle nesedne každému. První dvě hodiny pro mě byly absolutní filmová extáze, jakou nejsem schopná popsat slovy. Z toho, co Chazelle a Sandgren dokáži dělat s kamerou, se mi bude točit hlava ještě dlouho. Tolik geniálních scén na tak krátkém prostoru (například natáčení první zvukové scény je absolutně fenomenální). Jako někdo, pro koho filmy znamenají tak moc, je Babylon vyznání lásky filmům a všem těm filmovým nadšencům. Jediný důvod, proč jsem váhala nad plným hodnocením je, že v poslední hodině místy filmu dochází dech (například pasáž s Tobeym Maguirem už mi přišla zbytečně navíc) a protože jsem nebyla tak propojená s postavami, jak bych si přála, ale jakmile si to člověk nechá rozležet, tak pochopí, že ta pointa je někde úplně jinde. Ne, Babylon u mě nepřekonal La La Land, ale pocit výjimečnosti jsem u sledování měla. (21.01.2023)

Musím říct, že ta móda s přepálenou stopáží mě začíná pěkně srát, ale to se rozhodně netýká tohoto bijáku. Filmová krasojízda, která svým nádherným finále způsobila diváckou extázi ve který bych si přál být na čas zakonzervován. Příběh a vlastně celé zlaté období Hollywoodu je vyprávěno přes tři hlavní postavy s neuvěřitelným citem pro výstavbu příběhu i dobovou atmosféru, že moje dolní čelist na konci potřebovala zvedák, aby se opět setkala se svou horní částí. Film je sice dlouhej jak tejden, ale když jsem jako divák prošel bránou Hollywoodu ve dvacátých letech minulého století, čas se pro mě stal nepodstatnou veličinou. Takovou sílu filmu a režisérkého supertalentu jsem snad v kině ještě nezažil a nebo hodně, ale hodně dávno. Všechny filmové složky k sobě naprosto na milimetry pasují. Hudba, obraz, kostýmy, dialogy a ne není to jen nudná profesionální práce, poutávé vyprávění má v sobě humor a doslova za geniální považuji pasáž, když se a v ateleriéch natáčí první zvukovej film, kdy je velmi zábavnou formou předvedena revoluční přechod z němého filmu ke zvukovému. Na závěr jsem se nechal herecké výkony, zde pochválním dva i když všichni tam jsou dobří o tom žádná, ale Diego Calva je absolutně fenomenální, právě přes jeho postavu jsem se dokázal přenést do této filmové éry a užíval si celé vyprávění. A pak tu Margot Robbie, protože ona je absolutně dokonalá, nejlepší ženský herecký výkon za poslední dobu co jsem u žen viděl. Margot je totální vládkyně tohoto filmu, kolik rozdílných emocí dala do své postavya s jakou suverenitou a přirozeností, to se hned tak nevidí a ještě k tomu stíhá být hlavně v první části ultrasexy. Má favoritka na letošního Oscara je jasná. Film, který má ty nejvyšší ambice, oslovit Tvoje filmové srdce a u mě to byl zásah s přesností Viléma Tella. (05.01.2023)

Bradavky, sloní výkaly, kokain, močení, další bradavky, živá hudba, zběsilý tanec, hodně bradavek, náhodné úmrtí, hromadné sexuální orgie. Tak vypadá půlhodinový bujarý rozjezd v honosném sídle šéfa filmových studií. Další minuty ukážou škrábání se na vrchol i strmý pád z něj. Jenže teď jsou nahoře a hodlají si to do strhání užít. Damien Chazelle nakukuje za oponu v divokém období Hollywoodu, které výrazně ovlivnil nástup zvukového filmu. Stále poměrně mladý režisér a scénárista se znovu otírá o postavy, které podstupují emoční i fyzické peklo, aby se vydrápaly ke svému snu. Brad Pitt už svého cíle dávno dosáhnul, je superhvězda, která spíš než novými hereckými výzvami proplouvá manželstvími; živelná Margot Robbie je nováčkem v tomhle byznysu, chytne však první příležitost, je sebevědomá i trochu mimo kontakt s realitou; přistěhovalec Diego Calva (pardon, ale herecky mě neoslovil) se chce jakkoliv dostat na natáčení, klidně čmajzne sanitku, aby před západem slunce dovezl na plac kameru. Skáčeme mezi nimi, střídáme žánry podle převládající nálady postav. Sledujeme výpravné natáčení pod širým nebem, chaotickou pásovou výrobu (ve které Robbie zastíní hlavní hvězdu) i náročné (zvukové) natáčení v ateliéru (ve všech případech je to plné střihu, nápadů i fantastické režie). Prostě radost. Jenže to jsme někde za polovinou a stále víc se začíná projevovat, že Chazelle, který se předtím párkrát nalokal, se teď už solidně topí. Prostě sám sebe nedokáže krotit. Obávám se, že moc dobře nespí, protože hlava mu pořád jede, skáčou z něj desítky myšlenek, novátorských prvků a nápadů, ale už je to solidní (nejen) scénáristický bordel. Poslední hodina na mě působila nabubřelým/nekontrolovaným/egomanským stylem „podívejte, co svedu, podívejte, co tam ještě narvu!“. Narval, ale už to nelepilo. Přespříliš tlačí v do sebe zahleděnou exhibici. Jakoby sám sebe přesvědčil, že už je zatraceně velký filmař, dostal balík peněz a dostal až moc volné ruce. V jednotlivostech místy skvostné, jindy ale v mnohém nepřístupné dílo. PS: Po docela dlouhé době jsem viděl někoho odcházet v polovině promítání z kina. (21.01.2023)