Spider-Man: Bez domova

Smolař Parker si šlape po štěstí, pro dobro všech ostatních. Velké finále se vším všudy. Přitáhnout do Spider-Mana magii má na svědomí mnoho efektních scén se starými známými padouchy, ale vrcholem zůstává skákání v zrcadlové dimenzi. Příchozí ze starých sérií pak pumpují do žil nostalgii kombinovanou s plněním snů přičemž všichni působí mnohem lépe než ve svých původních sériích. Démonický Dafoe hraje ještě o třídu lépe než před tím a jeho Goblin je v roli Parkerova školitele tím největším esem. Bezdomovec je narvaný až k prasknutí (přišli opravdu všichni kdo mohli) a občas zamrzí, že snímek není delší a to i přesto, že se místy malinko táhne. Vnadidlo na pokračování Strange, který to tentokrát pěkně posral šponuje očekávání až k hranicím našeho vesmíru a možná i za něj. (17.12.2021)

Môj tretí film, ktorý som si pozrel na prelome rokov na Silvestra. Tvorcovia mali jasnú víziu a tú už od počiatku splnili. To potvrdzuje aj samotný príbeh, kedy sú diváci vtiahnutí do deja už nadupaným a svižným úvodom. Navyše po scenáristickej stránke splní tento snímok snáď väčšinu diváckych očakávaní: návraty starých známych postáv, veľa nostalgie, epické momenty pri vstupe daných aktérov na scénu a humorné meta rozhovory medzi jednotlivými osobami, aké si mohli fanúšikovia len vysnívať. Samozrejme neoddeliteľnou súčasťou akéhokoľvek superhrdinského filmu sú aj vizuálne efekty. Tu na prvú dobrú upúta pozornosť podivne omladený Alfred Molina ako Doc Ock, ktorý vyzerá chvíľami mierne zvláštne. Trochu nepodarené sú aj niektoré celkom okato CGI pridané postavy, s ktorými sa spája aj pár nie príliš podarených efektov. Inak sú ale celkové vizuály veľmi pôsobivé, obzvlášť v záverečnej bitke, ktorá je síce ako už vždy v MCU chaotickou smršťou CGI a špeciálnych efektov, ale v istom zmysle trochu vybočuje zo spomínaných zabehnutých kategórií. (1.1.2022) (02.09.2022)

Pocitově zřejmě nejslabší díl z nejnovější trilogie. První polovinu jsem byl solidně naštvaný, uvědomil jsem si že na nás bude v nejbližší době uplatňovat Hollywood nový trik. Nově se mu říká Multivesmír. Když v sérii nebo frančíze nebudeš vědět kudy kam, zkrátka si pomůžeš jinou dimenzí. Zrecykluješ známé postavy a na závěr necháš ideálně ještě hlavního hrdinu, aby vymazal všem paměť a je vyřešeno. Takhle se vlastně bude moct v příštích dílech jet zase pěkně od znova. A to jako vážně? Spider-Man: No Way Home je na povrchu pěkný, ale v minulých dílech jsme měli sympaticky budované postavy, příjemný, trošku středoškolský příběh, kamarádství, první lásky. Tady nic takového bohužel není. Holland se zachoval vlastně jako trošku nezodpovědné hovádko. Nejvíce se mě líbil Garfield, který složil ve své roli pořádný reparát. Člověk si holt nesmí moc připouštět, jak jej Hollywood zase jednou opil rohlíkem. 70% (28.03.2022)

„To jsou mí přátelé. Tohle je Peter Parker a tohle Peter Parker.“ Je fajn, že producenti výhradně důvěřovali postupně Samu Raimimu, Marcu Webbovi a Jonu Wattsovi. Každý pojal tohohle legendárního kamaráda ze sousedství po svém, každý zaujal něčím jiným. Verze s Tobeym začala klasickým pavoučím kousnutím, bulením nad smrtí strýčka a balením zrzky Mary Jane, tým okolo Andrewa zase vsadil na vtipnější a romantičtější notu a celkově se víc blížil mladšímu publiku a verze s Tomem skočila rovnýma nohama do rozjetého vlaku a tvůrci umně využili vydatného marvelovského filmového světa. Jenže ve dvojce (Far from Home) to byl zase utahaný digi-bordel pro náctileté, což trojka naštěstí neopakovala, ale v první třetině se rozhodně na plyn nešlape. Vycházíme z toho, čeho se pavoučí hrdina nejvíce obával: prozrazení pravé identity. Když se jeho nový problém začne dotýkat i jeho nejbližších, má mu Doctor Strange pomoci uvést věci do pořádku. Jenže se to celé krapet zvrtne a do děje (do této verze reality) vtrhnou dřívější padouši. A přiznejme si, trochu to skřípe. Jakmile ale dojde na setkání se „starými přáteli“, začne se blýskat na lepší časy. Vím, že se tohle mezi všemi těmi nadšenými ohlasy okolo nesluší psát, ale já pořád vnímám tyhle comicsové výplachy jako čisté spotřební zboží bez hlubší invence. A na tom se v mých očích asi nic nezmění. Tři až čtyři hvězdy. (05.02.2022)

"Spider-Man: Bez domova" je v rámci dosavadních komiksáren zázračný úkaz. Na rozdíl od jiných superhrdinských filmů se totiž nepodřizuje taťkovskému étosu stárnoucích fanboyů, ale cílí výhradně na mileniály a mladší ročníky. Ba co víc, dokonce přejímá jejich hodnoty a ještě ke všemu je konfrontuje s v jádru zlou a návodně korozivní černobílou dualitou starších filmů. Stejně jako dnešní (respektive každá) mladá generace je také její Spider-Man zbrkle hyperaktivní, naivní a idealistický. Zásadnější posun, vedle hypermediality a motivu kamarádství, se ale projevuje v proměně spidermanovskýh hodnot a poselství. Ačkoli i zde nevyhnutelně dojde na rozumbradovsky dospělácké "with great power comes great responsibility", Hollandův Spider-Man v rámci oblouku dospívání nemusí přijít o svůj mladický pohled na svět. Ten prostupuje celým filmem a podmiňuje ústřední motiv zdejšího vyprávění, jímž je snaha se záporáky nebojovat, nýbrž hledat cesty, jak jim pomoci. (08.01.2022)