O Janovi a podivuhodném příteli

Na teto pohadce nechapu dve veci. Prvni je ta, ze k dnesnimu dni jsem ji neznal a druha? Proc v takove koprodukci udelali pouze televizni film? Myslim, ze teto strasidelne pohadce k celovecernimu filmu chybi jen malo. Dobry scenar podle Andersenovy predlohy, slusna vyprava, dobra atmosfera a zajimave mezinarodni herecke obsazeni. Zde vsak zaujmou herci v mensich rolich, Kemr, Labuda, Zednicek a predevcim dracice Mapi Galan.-). (01.01.2018)

----- "Svět je plný bezpráví." ----- A právě proto existují POHÁDKY. Aby alespoň na chvilku obnovily ztracenou rovnováhu ... aby umožnily dobru zvítězit v odvěkém souboji se zlem. Protože je to právě dobro, kdo je zákonitě v nevýhodě: Povahou bývá naivní až dětsky důvěřivé - velkého, nepřátelsky naladěného světa obyčejně neznalé ... a běžné praktiky zla jsou mu bytostně cizí. Příběh Jana a jeho podivuhodného přítele je pohádkou VELICE atmosférickou, obestřenou tajemstvím temným jako odvrácená strana Měsíce. Tímto skládám hlubokou poklonu Ludvíku Rážovi, neboť dosáhl kýženého cíle za pomoci prostých, leč nápaditě využitých filmařských triků umocněných působivým, místy trochu zádumčivým hudebním doprovodem. Každopádně je škoda, že nejrůznější důmyslné vychytávky vzaly za své s příchodem digitální animace. Najednou už není třeba přemýšlet, kterak dosáhnout požadovaného efektu a zároveň nepřekročit rozpočet. Kouzlo, originalita i poezie starých filmových triků jedenadvacátému století občas viditelně schází. (18.08.2014)

Příjemné překvapení na poli pohádek. Inspirace severskými pohádkami je zde patrná zejména v tíživé atmosféře skrytého zla a krutosti světa, jež se k hlavnímu hrdinovi jen tak mimochodem staví nevlídně a nijak mu jeho úlohu neulehčuje. Ve své podstatě jsou ve filmu obsaženy velmi kruté momenty, např. pokus o okradení mrtvoly aj., to se v běžné pohádce jen tak nevidí, ale v tomto případě zapadá podobná událost bez problémů do děje a celkové atmosféry snímku. Pro malé děti možná příliš strašidelné, ale pro ty „velké“ jasná volba. (04.12.2006)

Celou pohádkou vládne poměrně ponurá atmosféra, takže by to mělo fagany docela zklidnit. Zápletka spočívá v tom, že kdo chce mít princeznu musí uhádnout její tři hádánky. Ač bych si s Evičkou Vejmělkovou hrozně rád zahrál na prince a princeznu, do hádanek bych nešel, v tom jsem blbej jak tágo. Stačilo když se mně jednou matikář zeptal, že z Prahy v 6:45 vyjel vlak co měl 3 nákladní vagony v jednom měl uhlí, ve třetím žito a kdyže dojede do Plzně ? Má odpověď "až dojede, tak dojede" ho neuspokojila a od tý doby se hádenek neučastním. Jan se naopak celej hrrr hádankářskejch hrátek s Evičkou účastnil, ale to se mu tu před holkou frajeřilo, když mu za prdelí stál ten dědek. S touto pohádkou bych příliš neoperoval před opravdu nejmenšíma dětma nebudí moc příjemných pocitů, ale jinak se docela vydařila. (21.12.2014)

Ludvík Ráža nám na počátku devadesátých let předložit dva kusy, které zvládly vyděsit hned několik generací diváků. Přitom šlo primárně o pohádky, které mají pohladit na duši. Jenže Sedmero krkavců a O Janovi a podivuhodném příteli nám spíš vtloukají do hlavy, že Vánoce u televize musejí být depresivní, chladné a místy až ošklivé. Sice dokázaly udržet naši pozornost, ale kdejaké dítě při vzpomínce před spaním na Chrta Borise Rösnera nebo dominantní Chýlkovou na straně jedné a znepokojivou atmosféru na té druhé, musí hůř usínat. Tedy alespoň v dané době. (07.12.2016)