Čest a sláva

Prakticky neznámé dílo celou svou výstavbou i kvalitou autorského zázemí navazuje na velmi příbuznou tvorbu Vláčilovu a Daňkovu, scénáristicky pak opět Daňkovu a Körnerovu a v mnohém i Vančurovu. Historie tehdy sloužila nejen jako výraz touhy po poznání skutečné, neheroizované tváře české historie, ale také jako konfrontace toho, co lze s jistou nadsázkou nazvat lidskou a charakterovou ryzostí. Zhruba tak, jak předvádí film, mohly Čechy, pro něž úspěšná obrana Prahy před Švédy znamenala na dlouhou dobu ztrátu tolerance a duchovní plurality, která se v nich po náboženském smíru r. 1485 postupně vyvinula, skutečně vypadat. Řadu scén je možné chápat alegoricky a to do té míry, že jejich průhlednost přímo bije do očí. Kulturní barbarství rané normalizace je vlastně další součástí této alegorie. A s ní i osud tohoto díla, které by bylo v případě dostatečného uvedení do kin nepochybnou událostí roku 1969. Říká-li Bočan, že ČEST A SLÁVU považuje za svou nejlepší práci, lze s ním jen souhlasit. (09.10.2011)

Zpracovani tohoto historickeho dramatu je genialni, ani se mi nechce verit, ze to reziroval Bocan... Vybornou atmosferu krasne dokresluje i Liskova hudba. Skutecnou ozdobou jsou vsak vytecne herecke vykony, kde predevsim Hrusinsky, Kemr a Bohdanova dominuji... Po obsahove strance me vsak film nezaujal natolik, abych hodnotil plnym poctem. (07.10.2012)

Zlá doba, zlí lidé...Již úvodní obrazy pochmurného příběhu ukazují děsivost války. Hořící kříž a zohavená těla okolo, mrtvola muže zavěšená hlavou dolů nad doutnajícím ohněm, silueta kočáru jedoucího nemocnou krajinou. Koncert českých hvězd je očekávaný, morální poselství jednoznačné. Film vznikl krátce před vpádem spojeneckých vojsk do Československa a okamžitě se stal jasnou metaforou, čitelnou alegorií. Postavy provází neustálá zloba, nejistota, tápání, prozření, pochyby...Z dnešního pohledu nijak úderné bojové scény jsou ale korunovány přesvědčivými krvavými efekty. Zhlédnuto po dlouhé době a opět filmový zážitek. Kupodivu ani já si nevšiml, že kamera je v celém filmu statická, jelikož tvůrci se chtěli příbližit ve stylizaci Hollarově grafice. Proto je také film černobílý a při natáčení bylo nutné scény silně nasvítit. A aby divák nepostřehl nehybnou kameru, muselo vzniknout mnohem více obrazů, než při tzv.švenkování. Historický film, jehož nadčasovost z něj dělá mimořádné dílo. (08.01.2011)

Povedená břitká skica. Vláčil je sice opravdu o něco výš svým zpracováním, ale tolik satiry a černého humoru u něj určitě nenajdeme. Zvláštní, že tak kvalitní dílo je takřka neznámé i po tolika letech od "propuštění" z trezoru...Viděno podruhé a přidávám hvězdičku za ty brilantní dialogy a Rudlu Hrušínského, který ( opět ) vystřihl parádní karakter. A oceňuji i závěr! Jo a Josef Kemr v roli kapitána/koželuha :-) (05.03.2014)

Žádná sláva tentokráte, posté mohu vyzdvihnout Hrušínského podmanivé herectví, projevit čest hudbě Zdeňka Lišky, kvitovat nezaměnitelnou atmosféru středověkého venkova, již můžete znát třebas i z Vláčilových opusů, Markéty Lazarové či Údolí včel, toť však vše... Chvílemi jsem se pekelně nudil, totiž hořekoval nad tím, že netrávím čas užitečnějším filmem, respektive činností... 50% (05.03.2014)