Reklama

Reklama

Bathsheba Everdene je mladá, celkom zámožná statkárka, ktorá je stále slobodná a tak o nápadníkov nemá núdzu. Postupne ju oslovia traja osudoví muži - chudobný chovateľ oviec Gabriel, nesmelý starší farmár William a pohľadný dôstojník Frank. Bathseba kvôli svojej ľahkomyseľnosti zažije mnoho sklamaní, kým si spomedzi troch nápadníkov vyberie toho pravého. Adaptácia literárnej predlohy Thomasa Hardyho. (RTVS)

(viac)

Recenzie (42)

classic 

všetky recenzie používateľa

60. roky, sú doménou ultra krásnej herečky Julie Christie, ktorá si najprv zahrala v monumentálnom Doktorovi Živagovi, pod taktovkou velikána Leana, potom si odnáša Oscar za Darling ( Best Actress in a Leading Role + ďalšie dve ceny, a to za - kostýmy a scenár ), za tým ide do klasického Truffautovho - 451° Fahrenheita, aby nakoniec zakotvila u režiséra Johna Schlesingera, ktorý ju objavil, má cenu Akadémie, v jeho svedomitej réžii, a tak do tretice, všetko dobré, ak nie najlepšie. V tomto snímku, s názvom : Ďaleko od hlučného davu, je vskutku, brilantné obsadenie, okrem Julie, ktorá stelesnila postavu statkárky - Bathsheby Everden, ju dopĺňa, mužský herecký trojlístok - Peťko Finch, ktorý má postavu večne čakajúceho a extrémne trpezlivého, až naivne pôsobiaceho farmára Boldwooda, vedľa neho je zase pastier Gabriel Oak ( Alan Bates ), so životnými skúsenosťami, ktorému sa z útesu zrútili všetky ovce, na popud horlivého psa, ktorého zastrelí zo zúrivosti, čo to spôsobil. A tretí pán na holenie, je istý britský dôstojník Francis Troy ( Terence Stamp ), ktorý má zaujímavú minulosť, už bola na spadnutie svadba, s jednou milou dievčinou Fanny, ktorá bude v druhom stave, totiž ona si splietla kostol, kde sa mal konať sobáš, a tak je dal Troy navždy zbohom ! Bathsheba bude čoskoro konfrontovaná so všetkými tromi, s ktorými bude mať pletky, starosti, komplikácie, je zapletená v pavučine, z ktorej sa nevie vymotať. Excelentná 3. hodinová dráma, ako alabaster, niečo naprosto fascinujúce, z čoho počas troch hodín diania, absolútne neodlepíte oči, aj uši ( kvôli peknej hudbe ), aj za prispenia sugestívnej fantastickej kamery, ak ju mám tak nazvať. Jednoducho kamera, je veľmi dôležitá. Má ju na starosti, nik iný, ako špecialista - Nicolas Roeg, ktorý je aj režisér, pričom nemá, až tak veľa zárezov. Sprvoti som sa obával prílišnej dĺžky, či aj akejsi španielskej, akoby telenovely, našťastie, nič z toho sa nepotvrdilo, ba, som dosť nadšený, lebo stále hľadám kvalitnú, staršiu kinematografiu, kde skúmam, čo je ešte k dispozícii... Našiel som ju, práve TU ! ()

Eleanor05 

všetky recenzie používateľa

Neuvěřitelně natahované nic, kde se hned v několika scénách zjevně ubližovalo zvířatům (ovce padají ze skály, chlapi hážou ovce bezohledně do vody, v pohodě je natáčen kohoutí zápas, kde je jeden z účastníků uklován apod.). Kvůli tomu bych nejradši dala odpad! A ačkoli padla zvířata za oběť téhle slátanině, nepříjemné a neskutečně otravné hlavní představitelce se nestalo nic. Tomu říkám nespravedlnost... ()

Reklama

Lacike 

všetky recenzie používateľa

Verzia z roku 2015 ma zaujala, ale boli tam urcite aspekty, ktore mi vadili a kedze tato verzia je vraj lepsia, tak som si ju zo zvedavosti pozrel. Lenze som znova sklamany. Motivacie niektorych postav su v tejto verzie sice napisane zmysluplnejsie, ale ustredna hrdinka je stale nerozhodna krava, ktora sa z troch napadnikov nakoniec vyda za roho jedineho debila a znova to nie je podane prilis stastne. Uz prestavam verit, ze by to aspon v knihe mohlo vyzniet dobre. Novsia verzia ma sice skratkovity scenar, ale zase je pôsobivejsie natocena. Takisto mi tam bol viac sympatickejsi predstavitel Gabriela. Stara verzia ma zase sympatickejsiu hlavnu hrdinku. Nakoniec v mojich ociach skoncili obe verzie sice z rôznych dôvodov na rovnakej urovni. Obidva filmy nakoniec potopil nie dvakrat dobre napisana predloha s nametom, ktory proste nemôze fungovat. 6/10. ()

radektejkal 

všetky recenzie používateľa

Thomase Hardyho má rád už "od nepaměti". Jeho romány (především "Judu" a Tess") jsem četl, když mi bylo kolem sedmácti (na doporučení svého pět let staršího kamaráda - a od té doby je doporučuji svým mladším kamarádům), a samozřejmě: v tom věku má literatura na člověka ještě nějaký vliv. A teď (po padesáti letech) musím říct, že se mi líbilo i toto filmové zpracování; i když: na něm ani tak moc nezáleží, stačí jen, když vyznění, vjem, pocit, a to, čemu se říká smysl, odpovídají předloze. ()

JitkaCardova 

všetky recenzie používateľa

Srovnávací komentář, psaný před čtyřmi lety k nové verzi z r. 2015: Každý, koho si nový Vinterbergův snímek i jen trochu podmaní, by měl povinně shlédnout původní stejnojmennou adaptaci Hardyho románu od režiséra Johna Schlesingera z r. 1967. Připadá mi, že Vinterberg natočil jen jeden dobrý film, hned ten první, Rodinnou oslavu, a od té doby mu rychlá sláva stoupla do hlavy a on už jen vymýšlí, jak si znovu lacino získat či udržet lásku publika, podbízí se a zkouší kdeco, kromě skutečně soustředěné, smysluplné a osobně zabarvené poctivé vlastní tvorby. *** Tady ale hodně nestoudně přestřelil hranici slušnosti, protože v podstatě kompletně převzal, opsal, jako nedostačivý školák, Schlesingerův storyboard - knižní předlohu lze na plátno převést různými způsoby, každý režisér si musí nad knihou sám po svém lámat hlavu, promyslet, co a jak poskládat, co vyzdvihnout, jakou linku vynechat, čím začít, jaké zvolit tempo, proklady, triky k udržení pozornosti, napětí atd. Když si ale pustíte po Vinterbergovi i Schlesingerův film, zjistíte velice brzy, hned u první scény, že právě a jenom to udělal i Vinterberg - pustil si Schlesingerův film. On nepracoval po svém s knihou, jen si prohlédl cizí film a u každé scény si řekl, jak ji přetočí, nebo co dokonce úplně vynechá, protože by to bylo komplikované. Každému trochu analyticky nadanému člověku musí být jasné, s jakým zdrojem Vinterberg pracoval: že nerozvrhoval nově knihu, ale otrocky vyraboval a předělal právě tento film. To je ovšem podvod, pustá krádež, pokud film není avizován jako čistý remake, a i v takovém případě novější počin musí mít vlastní cenu, pointu, musí v něm tkvět a být rozeznatelné, jakou novou kvalitu proti minulému dílu přináší, vstupovat s ním do diskuze, musí být ospravedlnitelný vydobytím něčeho, co nám i při obeznámenosti s původní prací, a dokonce právě tehdy, vyrazí dech. Ale když si oba snímky porovnáte, dojdete k závěru, že Vinterberg cizí scénář jen prokrátil a všecko znovu natočil kýčovitě, novoromanticky schematicky, upraveně a zjednodušeně - sebral dílu duši. Všechno je čistější, přehlednější, umetenější, barevnější, uhlazenější, pěkné návodné pokoukáníčko, hlavně nic složitého, aby se divákům netrávila špatně večeře. Špína a pot vždycky jen na chvilku, pro kameru v detailu, a pak už zase ne. Už jen ta první scéna - ovce padající z útesu: ty Vinterbergovy nafouklé chudery leží dole tak pěkně rovnoměrně rozprostřené, až by se statistici tetelili radostí. A tak je to tam se vším. *** Je to nepěkný hejskovský kousek. Než jsem viděla Schlesingera, do tohoto filmu nikoli Vinterbergovou zásluhou propsaná Hardyho genialita i vnímavost a promyšlenost původního scénáře nepřipustí, aby Vinterbergova levná obsese všechno divácky zjednodušit a zhezknout původní efekt úplně zrušila. Po odchodu z kina jsem si jen posteskla, že to nemuselo být tak naleštěné, ale vlastně jsem byla ráda, že se mi ta kniha připomněla, že se z ní do filmu tolik přelilo. Až pak se ve mně začala nad tím pseudouměleckým dánským floutkem vařit žluč, to když jsem pochopila, co je v něm shnilého - když jsem se okouzleně a ohromeně nechala vtáhnout do Schlesingerova bravurního filmu, který nechává Hardyho nemilosrdné, ale svérázně podmaňující vyprávění jednotlivých lidských osudů zmítaných v područí životních přeryvů, nešťastně šťastných losů, obratů i ran, v předivu soupeřících, nepředvídatelných sil, proudících jak z drsného světa lidí tak i nevlídné, necitelné a vznešeně nepodplatitelné přírody, vyniknout s veškerou virtuozitou po svém mistrovsky obsáhnutého filmového umění - a dokonce jde tak daleko, že si tu a tam dovolí jemně odtažité kousky s kamerou, které jsou nejen ústrojné a důstojné, ale působí zároveň i jako sympatické pomrkávání na diváka - zvlášť ke konci toho eposu to je, jako když se vypravěč poutavého příběhu, vědom si jeho i svých kvalit, ptá uprostřed věty trochu pobaveně, jestli mu posluchač neusnul, a přitom ví, že ne (např. ta rozkymácená a s perspektivou a poměry velikostí objektů kejklující scéna, v níž podroušený a unavený vozka přiváží rakev s Frankovou milou a novorozencem). Vinterberg vůbec nemá pro takové záležitosti cit a jeho komerční rasovina zpětně působí, asi jako by působilo upravené vydání Hardyho knihy v edici pro esteticky a rozumově nenáročné publikum: jako kdyby ho vydal Penguin pro čtenáře se slovní zásobou omezenou na dva tisíce slov. *** () (menej) (viac)

Galéria (72)

Reklama

Reklama