Služobníčkin príbeh

Znepokojivá vize dystopické budoucnosti, ve které vyniká hlavně ten nápad se sexuálními otrokyněmi/náhradními matkami. Ještě víc zneklidňující je ten fakt, že se tam všichni ohánějí biblí a náboženstvím. Logikou to ale nepřekypuje, takže vás napadají takové otázky jako: jak je možné, že se lidstvo dostalo až do tohoto bodu? Proč je třeba provádět oplodnění pomocí jakéhosi obřadu, když by to šlo i bez pohlavního styku? Proč se ty služebnice tak pokorně nechají zmanipulovat a chovají se jak brainwashed loutky? Je to prostě celé takové nedotažené. A pak je tu to zpracování, které hraničí s televizností a chabým rozpočtem. Herecké výkony raději moc nevnímat, obzvlášť u všech těch ženských dozorkyň a otrokyň - to je jak lít do očí rozžhavené olovo. Taky hlavní hrdinka (Natasha Richardson) se pořád tváří tak nějak pozitivně. Žádný náznak vzdoru a odporu - pořád má ve tváři takový ublížený, ale usmívající výraz, i když jde do tuhého. Takže až na tu původní myšlenku dost nepovedené. (30.08.2024)

Prvních 15 minut mi přišlo skvělých, ale ačkoli i pak to nějakou atmosféru mělo, celý příběh se rozplizl na něco ne zrovna záživného. Přitom ten děj je celkem zajímavý, jen se to celé vyvíjí zbytečně pomalu, po filmařské i herecké stránce to taky není bůhvíco a taky jsem doufal v to, že ten totalitní svět na pozadí bude mnohem líp vykreslený, protože to mě na tom všem zajímalo úplně ze všeho nejvíc. A taky se nemůžu zbavit dojmu, že z toho šlo dostat víc. Většina věcí je zde řešena buď moc rychle nebo vůbec. Takhle to v mých očích není na víc, než na lepší průměr, i přes ten skvělý začátek a konec a pár jiných povedených scén. 3* (24.07.2021)

Chladný a smutný příběh pro milovníky pořádku a dobře barevně ladících oděvů. Solidní scénář, ale postavy působí odtažitě, polovina mírně nesympaticky a druhá polovina ještě hůř. Amerika v moci fašistů působivá i po dvaceti letech, to vše podtrženo několika nezapomenutelnými (anti)sexuálními scénami. 65%. (16.12.2011)

"Buď pochválená plodnosť!" - Z tohoto námetu sa dalo vydolovať viac, ako sa Schlondorffovi zmestilo na lopatu ... Miestami mi to pripadalo, ako keby som sa díval na Hallmarkovskú televíznu etudu, kde mi za pravdu dávali niektoré exteriérové scény, ktoré by sa dali zmáknuť aj v košickom televíznom štúdiu za dva dni ... Chýbali tam hlbšie psychologické prierezy a tak sa plávalo len na hladine. Jednou scénou, ktorá bola hodná mena režiséra Plechového bubienka je scéna potrestania jednej Služobnice a jedného "zvrhlíka" za hromadnej prítomnosti bielo-modro-červených skupín prizerajúcich sa účastníkov tohoto aktu ..... Resumé : 2,85 * (15.01.2007)

Vývoj pojmu svobody, ktrerý se historicky váže ke "svobodě od něčeho" (třeba od otrokářství nebo od pánů), ke "svobodě k něčemu" (seberealizaci nebo nebo k autentickému činu) až ke "svobodě k ničemu" - a to jsme doma tady, v obecně neurčité totalitě, i když bližší určení není zas tak obtížné. Jde ze o církevní stát (neplést s křesťanským), o nějž církev usiluje po celou dobu svého vývoje. Často se jí to skoro podařilo, mnohdy chybělo jen málo. Pozn.: Kdyby pod filmem nebyl podepsán Volker Schlöndorff, ke kterému mám stále důvěru, asi bych jej vypustil. Nicméně režie je nemastná neslaná, příliš explicitní; nalinkovaná, omalovánková notová osnova s předkreslenými notami. (21.05.2018)