Leto 85

Nejen díky použitému filmovému materiálu mi ten film dost připomínal prology erotických scén takových těch osmdesátkových ambiciózních pornáčů. Tak pitomě je to zahraný, natolik působí všechno kolem jako apatická kulisa, tak strašný stereotypy jsou všechny postavy. Snaž až na Davidovu matku. Režisér, nerežisér, přijde mi to jako vypočítavé prolnutí současných evropských filmových trendů, tedy retra, coming of age a queer. Se všemi jejich obvyklými berličkami. (30.12.2020)

Nemohl jsem si k dnešnímu svátku přát nic lepšího než nový film mého nejoblíbenějšího francouzského režiséra. Sám bych se asi v současné době neodhodlal, tak jsem za mimořádný zážitek vděčný svojí partnerce, která mi dala vstupenky jako překvapení. Ozon je zpět v té nejlepší formě. Stále preferuji jeho filmy s ústřední ženskou hrdinkou či hrdinkami, v tom je podle mě i na světové úrovni nedostižný, ale i v tomto případě mě hluboce zasáhl. Zcela iracionálně, zato přirozeně jsem se rozplakal u scény z diskotéky, která má být paradoxně tou veselou a euforickou. Hudební složka filmu je vybroušená jako nejčistější křišťál a nechápu, proč Ozon údajně tak moc bojoval o písníčku The Cure, kterým musel vysolit nemalou částku, neboť já za stěžejní, osudovou a přiléhavou ústřední písničku považuji Sailing od Roda Stewarta. Na závěr musím samozřejmě vyzdvihnout herecké výkony, par excellence, nemám slov. Pro mě zatím nejlepší film roku a tenhle film přesně ukazuje, jak USA dostávají od Evropy na prdel v kvalitě. (29.09.2020)

Nostalgické retro působilo v první polovině jako velmi poctivé, ale nijak ohromující. Nicméně v polovině, když hlavní hrdina ve vzpomínkách dospěje k bodu zlomu, zlomí se i atmosféra filmu. Najednou už jsem se nedívala na lehce sentimentální vzpomínku hořkosladké první lásky, ale na drásající vyrovnávání se s první velkou ztrátou. Scény nasákly emocemi a Félix Lefebvre hrál celým tělem i celým srdcem. Tanec smutku a bolesti v jeho podání přebil i Stewardovu skladbu Sailing, jakkoliv ta byla nadevše výmluvná. SHRNUTÍ: Do první lásky jdeš vždy naprosto neozbrojený. (08.10.2020)

Ozon se toho nebojí. Samozřejmě bych uvítal raději, kdyby se vrátil ke svému protežovanému tématu mladých krásných dívek, ale tak David taky nebyl špatný. Fajn retro (diskotéka, oblečení, účesy), ale ten krimi přesah je trošku slaboučký, i když scénář umně diváka natahuje a co se vlastně Alexovi stalo, zjistíte až asi tak v půlce. Pro přísné zapšklé heteráky silná káva, na kterou ani legendární Zkrocená hora nemá, hoši se toho filmování nebáli. (23.01.2021)

Velice si vážím dobrých písniček, ale podbízivka I am sailing stormy waters / To be near you, to be free zpracovaná pro tanec a táborák mi vzala veškerou chuť k dalšímu dívání, které jsem dosud mnoho stejně neměl. Také jsem něco ne(podobného) zažil, bylo mi 16 a mému příteli 21: jezdili jsme na kolech, vymýšleli další hry o otci Ubu (kamarád vyřezal krásnou loutku), diskutovali o nových knihách, filmech, na zábavy chodili balit holky a pít pivo, atd., k cirkusákům jsem už dávnou nechodili. Přátelé jsme zůstali až do smrti (jeho), i když jsme byli ženatí a měli po třech dětech (dva kluky a holku, holka nejstarší). Co mi tohle může být jiného než minimálně nepříjemné; oba kluci mi byli nesympatičtí i podle vizáže. - Film za jednu hvězdu a za to, že jsem se nedokoukal dávám druhu. A že film dokonale zprostředkovává atmosféru poloviny osmdesátých let, to ať jde Aerofilms někam. (01.02.2024)