Eurosong: Příběh skupiny Fire Saga

Nechci lakonicky říct, že závěrečná skladba islandské post-rockové skupiny Sigur Rós byla tím nejlepším, nicméně tenhle projekt hudebního souznění napříč Evropou byl vždycky docela průšvih. Vnímám jej jako průměrnou estrádu s nenápaditými popovými songy, ve kterém hraje značnou roli politika a jsou v něm patrné historické i jiné sympatie. Komika Willa Ferrella, jehož manželka je Švédka, prý tenhle eurovizí guláš zaujal a protlačil ho (snadné to prý nebylo) u zaoceánských producentů. A vlastně proč ne? Dva prosté vesničany z islandského pobřeží drží jisté hodnoty, mají své sny, srdce na správném místě a najednou jsou jednou nohou ve velkém světě. Právě na tom (a na islandském mnohé parodujícím úvodu) to solidně ubíhá, těží to z až satirického potenciálu, jenže pak měl přijít někdo povolaný a minimálně čtvrt hodinu vystříhat, nakopat ty, kteří vymysleli množství debilních vtipů, a nechat tam to, aby byl výsledek svižný, nápaditý a vtipný. Bohužel není. Vaty je moc, vysvětlování už vysvětleného zrovna tak. David Dobkin (Nesvatbovi, Soudce) řemeslo zvládá, ale nic navíc nepřidává a asi měl do výsledné podoby (a Ferrellova scénáře) víc mluvit. Právě Ferrell nijak nepřekvapí, Rachel McAdams je tradičně skvělá (ač částečně přezpívaná), neheterosexuální Rus Dan Stevens s rozepnutou košilí výborný a Melissanthi Mahut kočkoidní. (04.01.2021)

Iste Eurovízia nie je súťaž. Len akási prečudesná producentská prehliadka aktuálnych popových produktov, ktoré znejú jeden ako druhý cez dôsledne vopred prefiltrovaný kopírovací stroj. Osobne pre mňa ostávajú záhadou masy divákov lepiacich sa na toto popové mucholapkové hovno. Na druhej strane - niet sa čomu diviť. Takto si európska hippie generácia, prežívajúca búrlivú mladosť do začiatku 70. rokov, vychovala svojich nasledovníkov. Dnes post hipíci (=vážení podnikatelia a jupíci) žnú plody vlastnej výchovy v podobe veľmi často pochybného umeleckého vkusu ich potomkov. Ale toto všetko je len anti konzumný a antipopový blábol. Späť k filmu: výnimočne odhodím predsudky a zdôvodním maximálne hodnotenie. Nech je príbeh akokoľvek vykalkulovano naivný, mňa osud večného smoliara, odvrhovaného otcom a vysmievaného komunitou, roky čakajúceho aspoň na kúlilinček šťastia, dojal. Aj preto, že hoci mohol zabojovať o slávu, zabojoval o istotu návratu do krásneho kúska zeme, kde vyrastal. Aj preto, že hoci celý život lúzer, v správnej chvíli zabojoval o lásku. Roky blízkej a predsa vzdialenej vyvolenej. A ešte: ak ma nejaké mesto pri pobyte na Islande zaujalo, tak to bol práve Húsavík. Tam sa odohráva značná časť filmu, jemu je venovaný i finálny eurovízny song.  Žije tam necelých dva a pol tisícky ľudí (čo je u nás väčšia dedina). Neinklinujem k vidieckemu životu. A predsa keď som prechádzal húsavíckou prírodou a ulicami: chcel som tam ostať. Bývať. Miesto, kde som prvý raz videl naživo veľryby. A tiež kolónie islandských aliek - mníšikov - papušalkov. Jednoducho som si predstavil, že si tam otvorím hot-dogáreň pre turistov a budem im tam predávať tie najlepšie ovčie (a baranie) hot-dogy na Islande. No a toto je film zasvätený Húsavíku. Na konci som plakal ako malé decko. Mňa to naozaj dojalo. A veľmi. Takže päť bez zaváhania. (26.05.2021)

Klasický holyúdský povrchní sračkoidní rektobol a degenerativní homomédie bez jediného vtipu, určená pro celou (už tak retardovanou) rodinu, po které by měla následovat mezinárodní žaloba Islandu na toho slizkého trapáka Ferela za to, že dělá z jeho obyvatel přitroublé čuráky. Nasraně druhé je to taková vcelku neškodná, hloupá kokotinka, způsobující jen odumírání zbytku mozkových buněk, a nikoliv obvyklou maligní rakovinu vkusu, kde Ferel v další sériové roli odpudivého žinantního debila tentokrát moc neprdí ani nežere hovna, je prostě tak nějak jenom normálně slizký a uboze trapný. Kokotinka patetická, kýčovitá a plná plytkých kolotočářských cajdáků a homopissniček, podtrhující současný tytrubkový trend, že i sebevětší retard se může dočkat svých patnácti minut, že, Misho, jen proto, že je retard. Ovšem kdyby mi někdo držel u hlavy devítku s tím, že pokud se znovu nepodívám na nějakou ukrutnou buzikálovou sračku, tak mě zabije, a na menu by byli ještě Bídníci a LA LA Shit, nadšeně zvolím tohle. Tudíž nádherná dvojka, a teď mě omluvte, musím jít hladit kočky a nažehlovat si puky na riflích. (29.06.2020)

Čím je humor trápnejší, tým je film zábavnejší. Všetky možné spevácke kreatúry posledných liet v tejto súťaži sa zišli, aby sa na nich svet pobavil. Možno ani netušili, že sa stali užitočnými idiotmi. Toto panoptikum vhodne doplnil Will Ferrell. Príbeh o snoch a túžbach nie je síce na zahodenie, mnohé nekorektné fórky vcelku zábavné, ale Ferrellove filmy majú vždy svoje ale... Vyznavači povrchných speváckych a talentových súťaží budú nadšení, mne zostáva len podotknúť, že Eurovision si zaslúži tento film a tento film si zaslúži Eurovision. A je mi ľúto Islandu. (13.07.2020)

Náhodou docela příjemnej a na pohodu feel good filmeček. Netflix konečně zase po nějaké době vyprodukoval něco nadprůměrného. Zákulisí Eurovize jakož to prostředku k rychle nabité slávě mám zmapované slušně a nepohoršuje mě to. Přidat ještě víc vtipných situací, tak bych šel i na 4*, takhle dávám nakonec 65% (02.07.2020)