David Attenborough: Život na naší planetě

Jaký jiný dokument bychom měli všichni v 21. století vidět? Silná výpověď moudrého pána, která rozesmutní, ale udržuje si potřebný životadárný pozitivismus apelujícího ekologa. Maximální uznání pak nesměřuje jen na 'obsah', ale také na samotné provedení dokumentu - na jeho ladné propojení objektivních dat a subjektivního apelu, na dramaturgickou soudržnost, srozumitelnost i 'maličkosti' typu překrásné hudby a dechberoucích záběrů. Skvělá práce a mega důležité poselství, na které je možná pozdě, ale které může být zároveň začátkem.. (15.10.2020)

Tohle je opravdu třeba vidět. A měl by to vidět každý jedinec na naší planetě. Už dlouhou dobu se zavírají oči nad ekologickými problémy a až moc lidí ignoruje fakt, že s takovou již brzy nebude naše planeta pro lidstvo obyvatelná. A protože je to problém plíživý, který v našem moderním životě nemáme v jednom kuse před očima, až moc snadno zapomínáme, že vyřešení tohoto problému by pro nás všechny měla být nejvyšší priorita. Že opravdu není nic důležitějšího. A je třeba jednat okamžitě. Svým způsobem mě svědectví Davida Attenborougha šokovalo i přesto, že jsem o většině z toho věděla. Zaprvé proto, že jsem si uvědomila, že vyřešení tohoto problému nemusí být tak nedosažitelné, těžké a nerealistické, jak se často ve společnosti vykládá (ano, jsou to nejspíš jen výmluvy, protože se nikomu nechce přikročit ke změnám). Dokonce není ani nutné opustit moderní styl života (Jak Attenborough říká, je pouze třeba učinit některá "moudrá" rozhodnutí a život tomu přizpůsobit). Život by se sice trochu změnil, bylo by dejme tomu nutné více přejít na rostlinnou stravu, ale čím víc bychom dali prostor "přírodě", tím víc by nám to příroda vracela. A tak není žádná řeč o životě "v nedostatku", právě naopak. Příroda má pro nás všechny dostatek zdrojů. Jen jim musíme dát prostor a využívat je moudře. Další věc, která mě šokovala, byly všechny ty detaily, které dal Attenborough krásně do souvislostí. Poprvé v životě mi třeba docvakl fakt, co to vlastně znamená, když využíváme "fosilní paliva" - že to opravdu znamená, že pálíme všechny ty dávné "fosílie". Pálíme mrtvá těla někdejšího života proto, abychom měli rychlý a efektivní přísun energie, ale reálně si pod sebou jen kopeme vlastní hrob. Je to hrůzný a zvrácený paradox. Vidět to všechno, co nám Attenborough v tomto dokumentu předkládá, dokáže opravdu člověka rozplakat. Ale co teď? Povzdechnout si a znovu jen mávnout nad tím vším rukou? Člověka chtě nechtě napadne myšlenka "co já s tím zmůžu?". Ano, bylo by určitě mnohem rychlejší, kdyby lidé ve vládě a všichni, kteří jsou na rozhodujících a zásadních pozicích, sami přikročili k oněm důležitým ekologickým rozhodnutím. Ale sami od sebe to nejspíš neudělají, dokud nepocítí tlak společnosti. Takže ve výsledku je toto rozhodnutí opravdu na každém z nás, na každém jednotlivci. Jak se říká v Atlase mraků: Můj život je možná jen kapka vody v moři, ale co jiného je moře než velká spousta kapek? Každý z nás má příležitost a potenciál pomoct životnímu prostředí a zároveň šířit tuto osvětu mezi ostatní lidi. Pokud se nám podaří tento záměr dostatečně rozšířit a vnímání společnosti se tím obrátí, pak ani vlády jednotlivých zemí nebo podniky ve vedoucích pozicích nebudou moci věc ignorovat, protože jsou to právě oni, kdo odpovídá na přání a potřeby společnosti. Stejně jako trh se vždy přizpůsobuje poptávce. Takže je to přesně tak - je nutné začít u sebe a nečekat, až se zázračně problém vyřeší sám. Cesta okolo není. ~(5,0★)~ (16.10.2020)

Dokým bude David Attenborough stále dýchať... hoci má 93...verím že bude stále usmerňovať tých privilégovaných, ktorý môžu niečo zmeniť. Sila tohto svedectva je v jeho úprimnosti, porovnávaniu a prognózam. A hoci sa môže na chvíľu javiť pesimisticky, je zároveň aj plný odporúčaní a postrehov ako to zmeniť. A nie len na tej globálnej rovine ale aj na individuálnej. Ďalšia z vecí, ktorú treba vidieť a doceniť. A úvod a záver v Černobyle považujem za trefný a skvelý autorský zámer. (05.10.2020)

Mr. Attenborough natočil ve věku přesahujícím devadesátku dosud poslední film přírodě. Jasným a usměvavým pohledem nám dokumentuje, co všechno se v ní za jeho života změnilo, zvláště co do funkce nejdůležitějších biotopů a rozmanitosti života na zemi (biodiverzitě). V závěru nám předkládá dvě verze. Ta pesimistická (metaforou pro ní je vtip: "Říká se o mě, že jsem pesimista, ale co řeknu, to se vždycky naplní, takže jsem vlastně optimista") je vzápětí překryta verzí optimistickou, v níž lidé - z ničeho nic - náhle a všichni - pochopí, že to s nimi vypadá bledě a začnou se chovat jako lidstvo vědomé si svých problémů a nikoli pouze na základě svých "fylogenetických sklonů" (kdyby se technická revoluce uskutečnila o století dříve, už bychom tu nebyli). David Attenborough studoval celý svůj život chování zvířat v jejich přirozeném prostředí; na studium člověk přitom jaksi pozapomněl.... Pokud se jiní recenzenti domnívají, že by se něco stalo (cituji jednoho z nich), kdyby tento film "viděl každý současný obyvatel planety. Každý. Od snaživých pucfleků nejhorších autoritářů a oligarchů přes kabinetní ignorantské akademiky či vyhořelé terénní pečovatelky o "přestárlé" a nesoběstačné až po posledního indického rybáře a afrického křováka", ujišťuji je, že by se nestalo vůbec nic. (17.11.2020)

Pro mnohé Čecháčky by mohl být David Attenborough jen dalším ekoteroristou (což je dnes oblíbený termín pro každého, kdo upřednostňuje přírodu před ekonomickým prospěchem). Ale jak David skvěle odvyprávěl a ukázal během necelé hodinky a půl, není to ekonomika versus příroda. Je to buď příroda, která bude prosperovat a pak bude žít i prosperovat člověk a nebo bude prosperovat špinavý průmysl a zemědělství a lidstvo skončí. Zkusme si to představit...100% (21.10.2020)