Zomrieť mladý

Koukal jsem na džůlii robrtsovou aka pryťyvomen, kterak pečuje o rakoviňáka kempla skota, jenž dlí na haciendím bat hradě svýho otce, zlýho bohatce, zatímco on jí pod dohledem majordoma způsobuje vlhnutí vulvy promítáním oprásků nahých ženštin namalovaných Klimtem. To vše vyplněno nekonečnejma blábolama, který degradujou  nemocnýho člověka na blba, věřícího v ženskou empatii k parťákovi. Což je u zrzky, co si patlá majonézu na kebuli nesmysl, stejně jako u každý jiný samičky našeho druhu. Pak nastává nejvíc iracionální moment - okamžik, kdy kempl jeden večer vydáví troje běžný vnitřnosti a hned druhej večer sedí naprosto ve formě se zrzkou už bez majonézy na bedně v opulentní nudný reštyce, aby po vysvětlení problematiky carpaccia džůliji, zažil excitaci lidství v černošský dupárně, kde ho seznámila s životem proletarijátu. V záchvatu lidství humunkula kempla hupsnou do růžovýho kaďoura a frčí vstříc dobrodružství, kde se z rakoviňáka stane za 12 minut řidič po motivačních zblebtech zrzky džůlie, za kterej bude jednou odsouzena k namalování ve formě čáry na Highway in Hell a bude s ní řešit přestupky dopravák Huml. Paxi pronajmou giga barák na pobřeží a film zapadne do očekávaný močální hrůzy sladkobolný veleklišoidní terminace života humunkulova - která nastane /nenastane. Takovýhle filmy stojí za prd, jenže já si ho jednou dvakrát za pětiletku sjedu jako kůru suchejch vočí. On je natočenej skvěle a funguje prostě proto, že džůlije je krásná žencká a prostě svojí roli žencký, kterou chlapi chtějí a má mozek v hlavě, UMÍ. Díky rejžovi, kemplovi a scénáři (jen na to zmrtvýchstání 🙈) jí věříte, že toho kluka miluje a bojí se vo něj a nechce, aby vzdal šanci přežít, přesně v duchu mýho oblíbenýho přísloví "Carpe Diem quam minimum credula postero"...ten biják není o příběhu, to by l kandidát max. na *. Je to vo pocitech a tam to u mě funguje. Brzo tomu asi hodím uslzenou fajfku, zatím nemůžu. (04.03.2023)

Je mi líto, že jdu s hodnocením tak nízko, protože já většinou filmům přilepšuji a pětihvězdičkovým hodnocením nešetřím, ale tady to prostě nejde jinak. Tohle je naprosto cíleně naplánovaný doják, který se ze mě snažil mačkat usilovně a permanentně slzy, ale ani jednou se mu to nepovedlo. Tohle je film, který naprosto okatě hraje na city a který se vlastně moc neliší od filmů podle Danielle Steelové nebo Rosamunde Pilcher. Skoro se divím, jak tohle vůbec mohlo být natočeno v Hollywoodu, jak v tom mohla hrát Julia Roberts a proč to sakra režíroval Joel Schumacher. Nebýt těchto dvou lidí, tak by ten film nestál ani za zmínku a ideální čas by pro něj bylo všední dopoledne na Nově. Takhle to rozhodně nepůjde. Abyste rozuměli, já jsem člověk, co má romantická dramata rád. Miluji filmy "Podzim v New Yorku" či "Love Story", které jsou tématicky podobné, ale aby někdo umíral celý film a nějaká zrzka aby ho celý film litovala, to opravdu není můj šálek čaje. Čekal jsem něco úplně jiného. Tohle mi prostě nesedlo a je mi to velice líto. V tomto případě jsem se bohužel dost výrazně sekl, ale když už jsem s tímto filmem strávil nějaké dvě hodiny a když už jsem ho dokoukal, tak ho i ohodnotím, ale doufám, že se s ním už nikdy více nesetkám a že příště, až znovu poběží v TV, strávím svůj čas mnohem užitečněji. Je to za dvě hvězdičky. (16.06.2009)

Taková ta uplakaná klasika. Jenže v některých momentech zůstává pro diváka neobvykle lhostejnou. Rakovina (případně AIDS) jsou ve filmu vždycky silnou látkou, jenže se obávám, že Joel Schumacher (stejně jako v případě Hráčů se smrtí) dokázal zašlapat poměrně zajímavý příběh. První půlhodinka je přitom moc fajn. Atraktivní, vitální a veselá Hilary našla přítele při muchlovačce s jinou, najde nabídku dělat ošetřovatelku v jisté prachaté rodině. Zatímco otci vadí její nekvalifikovanost, synáček už má dost starých ženštin po přechodu v bílých pláštích a děvče v minisukni přijímá. I přes chemoterapii je to sympaťák, takže je nám jasné, co se asi stane. Loučení se životem přeruší jiskra naděje, ale nakonec ani romantický víkend nepomůže. Schumacher je pak čím dál těžkopádnější, dialogy jeho hrdinů jsou čím dál prázdnější, emoce čím dál sterilnější. Je to velká škoda, protože duo Scott-Roberts hraje velmi dobře a řadu scén téhle slzavé romance probouzí k životu. (15.06.2016)

Domácí úkol splněn. Dostatečně dojemný scénář, dobré herecké obsazení a pěkná lokalita. To vše osladit intelektuálským tlachání o umění, pár svůdných scén a nezapomenutelné oblékání kalhotek a máme tu povedený film. Jak říkám, domácí úkol splněn. Úplně je cítit to odšktávání splněných úkolů. Slzy, dojetí, romantika, erotika, poučení, sebeobětování, naděje..... Hotovo. Teď se jen zamyslet, proč divák cítí to tlačení na pilu. Příště více lehkosti a méně Klimta. Ty věčné záběry na nahou zrzavou krásku už byly opravdu moc. Ještě, kdyby to byla Julia, ale takhle.... Na druhou stranu, Campbell Scott je opravdu věrohodný a příběh opravdu natolik silný, že se na opakování v TV vždy ráda podívám, jen přepínám to přehnané předvádění rozdílných světů hlavního páru (nóbl restaurace versus disco bar). A pokaždé si v duchu přidávám epilog, ten mi k dovršení příběhu rozhodně chybí. A v každém období života je ten dovětek jiný. Nejčastěji si tento pár užije ještě krásných 5 let, než Victor zemře. (03.01.2011)

Snad poprvé, kdy jsem měl lepší pocit z traileru než z filmu. To že jde už o ohrané téma je bez diskuzí...ale přesto se z tohoto filmu dalo vymáčknout mnohem víc. Mám rád když si film pohraje s emocemi diváka. Ale tady se nevystřídala ani jedna z emocí. Spíše jen pokukování po hodinách, kdy to úmorné natahování skončí. (09.07.2011)