Ztracení chlapci

Další kvalitní béčková podívaná z 80-tých let v podobě lehce komediální americké upířiny, které vévodí démonický Kiefer Sutherland a dvojka dobových in hochů Corey Haim a Corey Feldman. Jmenovaní hošani jdou po krku bandě upírů, která se pod vedením Sutherlanda prohání po floridských plážích na silných motorkách za doprovodu rockové muziky i nezbytného plástevního disca a po jejich nájezdech někdo občas mizí. Příběh není nijak objevný. Lehce zdecimovaná americká rodinka si to přivalí na Floridu, aby mohla složit hlavu u svého dědy, a starší syn se díky sličné slečně zaplétá s partičkou upírů. Avšak dobré herectví, velmi slušné efekty, sada parádních hlášek, pár krvavých scén a punkový nádech dělá z tohohle béčka velmi solidní zábavu. THE LOST BOYS se dočkali pokračování až po jednadvaceti letech, přičemž první z nich nese přívlastek THE TRIBE. Pokud mám THE LOST BOYS shrnout, tak se jedná o nenáročnou, ale kvalitní hororovou zábavu, jež zavání rodinným filmem na nedělní odpoledne, a které s klidným svědomím nasolím čtyři hvězdy. (22.08.2011)

Atmosféra filmu je sice již od začátku velice zajímavá, ale na pořádnou upírskou jízdu si musíme počkat docela hodně dlouho. Do té doby se totiž tvůrci zmohli pouze na útoky z pohledu upíra, který svou oběť odnese mimo záběr kamery a divák je tak ochuzen o nějaké ty pikantní záběry. Všechno nám pak ovšem vynahradí velice svižná a průbojná druhá polovina, kdy přijdou na řadu i již zmíněné bitky s upíry a jejich neslavné konce. Několik scén bylo velice pěkně natočených, především pak ta s vanou a přestože se u nich diváci určitě nebudou třást hrůzou, tak se docela solidně zasmějí. A to byl právě režisérův úmysl, protože o tom mají hororové komedie být. Samotné masky sice patří do kategorie spíše těch průměrných, ale se správným podsvícením a načasováním mladší diváky určitě přeběhne mráz po zádech. Samozřejmě nesmím opomenout ani bravurní hudební doprovod, který měl pod patronátem Thomas Newman, ale svůj podíl na něm měli i Danny Gould a Steven Tyler se svými skladbami. 75% (03.11.2010)

Když jsem narazil na "The Lost Boys", pomyslel jsem si, že je to upíří klasika, která mi až doteď unikala. Po zhlédnutí ale musím zklamaně říct, že nejde o nic extra. Asi to bude především mnou, ale z upírů mám ještě pořád jakýsi romantický respekt, takže hororové komedie s upíry mi prostě moc nesedí. A tady je té komedie (a často ani ne moc vtipné) rozhodně víc, než hororu. Líbilo se mi tu vyloženě jen pár scén a vlastně ani ty nevyužily upíry na maximum. Sice tu vnímám jistou snahu o originalitu, ale bez humoru (nebo aspoň žánru komedie, pár hlášek by asi neuškodilo) by to fungovalo asi lépe. Hudba sem sedí, herecké výkony tu jsou nic moc (možná s výjimkou postav Davida a Star) a kamera zrovna taky neoslní. (01.07.2018)

Navzdory perfektnímu startu, kdy nás film seznamuje s divokým světem jihokalifornských pláží zděděných potomky hipíků, se nakonec přehodí výhybka na Goonies-like historku o dospělých dětech, ve které se producent Richard Donner snaží vymačkat ze svého úspěchu i ten poslední krejcar. Linie s upírskou iniciací dospívajícího chlapce ve zběsilém novém prostředí a linie se srandovními chlapci-mantáky, co se snaží upižlat tátu upíra pomocí komiksů se spolu mlátí do krve a vás to mrzí, protože kdyby to byly normální dva samostatný filmy, mohly by se třeba kamarádit. (12.12.2019)

Klasická 80tka se vším co si filmový fanoušek toho to období, jako jsem já může přát. Bohužel to nejdůležitější, upírské scény kolem kterých se vlastně celý děj točí, se mi zase až tak moc nelíbily. Nemůžu si pomoct, ale tohle sací komando ve filmu působí směšně. Tím ovšem nemyslím přímo vizuální stránku věci, ta je naopak bez chybičky, ale jejich chování i skutečnost, že jim úspěšně kope do zadku partička školou povinných pubertálních teenagerů. Jasně celé to je točené, tak trochu v nadsázce, čemuž napovídá i několik docela vtipných scének, ale pokud bych to měl brát jako čistou vampírskou komedii, tak se mi přeci jen o něco víc líbil čtyř hvězdičkový From Dusk Till Dawn. Ještě na závěr by se určitě hodilo zmínit i něco o hudebním famózním podkladu, který si rád sem tam pouštím ve volné chvilce a určitě ho můžu i s klidným srdcem doporučit vám. (28.05.2011)