Posledné pokušenie Krista

Scorsese malounko trpí velikášstvím, a tak má dojem, že každou scénu, kterou natočil, musí bezpodmínečně použít ve filmu, protože je dokonalá. Není, film má spoustu hluchých míst, bez nichž mohl mít stsndardní stopáž. V každém případě se jedná o snímek velice zajímavý, z kterého dostane psotník zajisté každý katecheta. Dafoe byl skvělý. (08.12.2019)

Nepopieram, že film na mňa zapôsobil, dokonca ma mierne znepokojil. No na druhej strane si viem živo predstaviť, že sa to stať mohlo. Ak nie horšie. Sú to však všetko len špekulácie a na vyvracanie fám a podobných náboženských špekulácií tu máme iných fanatikov. William Dafoe však predviedol priam božský výkon, pomerne dlhý príbeh dejovo nenudí a aj napriek vopred známym zázrakom a ďalších vecí v živote Ježiša je doslova pútavý. Veľmi pekné spracovanie. 80%. (02.07.2007)

Vskutku nebývalý pohled na Ježíše Krista. Avšak není se vlastně čemu divit. Celá staletí se teologové mezi sebou rafali o to, zda byl Ježíš člověk, Bůh, obé najednou, a co pak víc. Otázky, které asi obyčejní lidé příliš neřeší. Církev nakonec dospěla k závěru (poměrně brzo), z něhož se dnes odvíjejí všechny pohledy na danou problematiku, z něhož dodnes vyvozujeme naše vnímání Ježíše jako bohočlověka. Věřícímu nezbývá, než přijmout, věřit a nechápat. To ale dost dobře nejde, a tak abychom Ježíše mohli přijmout, stále dokola o něm a o jeho poslání přemýšlíme. Kazantzakis i Scorsese z Ježíše udělali člověka takřka takového, jací jsme my. Plného pochyb, tužeb a nejasných přání, který se sám musí rozhodovat, přemýšlet a trápit. Na konci filmu se pak opakují častá zamýšlení nad původem a především důvodem křesťanství, nad tím proč je a proč je tak jiné než ostatní náboženství. Tady opravdu nevím, jak hluboce jsou tyto otázky zasazeny a jakou nabízejí odpověď. Pro mne jen jedinou, křesťanství rozhodně není náboženství od lidí! (11.12.2004)

Dokonale podnětný film, jehož zařazení na černou listinu dobře dokumentuje bezvýchodné směřování současné katolické církve (což bohužel říkám jako evangelík, příslušník církve možná ještě bezvýchodnější...). Kazantzakisův román a Scorsseho citlivý filmový převod nejsou v žádném případě kacířské - oba autoři se upřímně a usilovně snaží o interpratci příběhu, který ovlivnil směřování celého lidstva. Úhelným kanemen je pro ně Ježíšova lidská podstata a s ní související všepřítomný strach - z údělu Mesiáše, ze svých vlastních pochyb, ze smrti. Zatímco Mel Gibson prezentoval svého Krista ve filmu bez jakékoliv stopy po duchovnosti, Scorseseho dílo je od samého začátku prodchnuto fascinujícím a bolestným hledáním, zoufalstvím a vírou. V Gibsonově filmu vystupuje Ježíš Kristus jako ovce jdoucí na porážku, jejíž užitečnost se projevuje až po smrti (církev tento film přijala s otevřenou náručí), u Scorseseho je Ježíš zatoulaným beránkem božím hledajícim do poslední chvíle smysl svého bytí, smysl své oběti a odpověď na všepřítomné "proč?". (02.06.2007)

Precizně provedený snímek po všech stránkách.Scorseseho propracované Kristovo přiblížení a sestoupení na "lidskou" ůroven díky jeho touhám,přáním,pocitům,strachu a obavám bylo naprosto přirozené. A díky tomu pochopitelné pro velikou spoustu z nás,at už jsme věřící, nebo ne. Každý jeden z nás se (diky Scorseseho snímku) může stotožnovat nebo vidět podobenství s nějakou částí života Ježíše Krista. A faktem zůstává, že láska je to nejdůležitější. (31.03.2011)