Čierny dážď

Uznání si zaslouží obsazení japonských partů vynikajícími herci (Ken Takakura, Tomisaburó Wakajama a především úchvatný Júsaku Macuda) a pár scén ve kterých vystupují. Ale jinak je Černý déšť xenofobní obludnost o tom, jak jsou Američané nejlepší a jak by každý měl následovat jejich principy. Narozdíl od Posledního samuraje, který se snaží o pochopení a nahlédnutí japonských tradic, tady je vystavěný příběh o tom, jak drsný bílý mastodont přijíždí do barbarské země, kde skoro nikdo nemluví anglicky a policie je naprosto neschopná, protože případy neřeší americkým způsobem. Jelikož se tu nedomluví, musí anglicky mluvícího šikmáče, který ho provází, naučit na své způsoby. Aby se měl kde odreagovat chodí za majitelkou baru, která je samozřejmě z USA (přece by se nezahazoval s nějakou žluťačkou). Zdejší vyobrazení Američanů paradoxně odpovídá tomu, jaké se objevuje i některých v japonských filmech 60. let, které reflektovaly poválečnou okupaci a kritizovaly americkou vojenskou přítomnost v Japonsku. (14.08.2008)

Občas je fajn si jako kontrast k bezbřehému množství moderních ultrakorektních snímků, připomenout něco z dob, kdy bílý heterosexuální muž vládl světu, rány bolely a zápach střelného prachu byl cítit až k divákovi do křesla. Černý déšť sice nepatří mezi žánrovou špičku, ani do žánru nepřináší nic nového, je to však stále velmi dobrý thriller s parádní atmosférou, krásnou kamerou a zručnou režií Ridleyho Scotta. Hrdinové navíc nejsou neprůstřelní a o jejich život se skutečně bojíte. Michael Douglas se zde nachází ve vrcholné herecké formě a v  podobných rolích přímých zásadových chlapů jsem ho měl vždycky nejraději. 80%. (09.01.2022)

Úvodná scéna, kedy ide Michael Douglas na motorke po New Yorskom moste a v pozadí sú veže World Trade Center pri západe slnka a s absolútne skvelou piesňou, ktorá sa do toho celého veľmi hodí, patrí medzi moje najobľúbenejšie filmové scény celkovo. Navodí to takú atmosféru, že by to rovno aj mohlo skončiť po tej scéne a aj tak by to bolo majstrovské dielo. V podstate sa dá aj napísať, že je to jeden z mojich najobľúbenejších filmov 80/90.tych rokov. Skvelí Michael Douglas a Andy Garcia si skvele sekundujú a musím povedať, že snímka je (alebo pre mňa bola) dosť emotívna a smutná. Jeden z najlepších Thrillerov všetkých čias. Ono sa veľmi nieje čo čudovať - režíroval to Ridley Scott, ale i tak ma prekvapuje tak málo tu prítomných hodnotení a fanklubu filmu. (24.09.2019)

Neřekl bych, že Černý déšť není hoden pověsti Ridleye Scotta. Rukopis jeho mistrovské filmařiny však zcela převažuje nad poněkud běžným a provařeným příběhem a trochu plytkým scénářem. Dvojice policistů v podání Michael Douglas a Andy Garcia jdou kupodivu docela dobře k sobě a v celou záležitost povyšují do lehce nadprůměrné krimi. Scéna konfrontace Yakuzy s oběma hrdiny v podzemní garáži mnou naprosto otřásá, jak málokterá jiná. Jakékoliv její přiblížení by bylo spoilerem.. (31.03.2009)

Rozbeh je kostrbatý. Príchod do Japonska to ale posúva do zaujímavejšej roviny. Hlavne kvôli triu Douglas, Garcia a Takakura. Chémia medzi nimi funguje. Charakterovo sú rozdielni a každý prechádza počas filmu určitým vývinom. Od momentu, kedy Douglas uteká z lietadla a stáva sa z neho osamelý pomstiteľ, bez znalosti jazyka a dôležitých kontaktov je potom zvyšok filmu už len úsmevnou atrakciou. S vybuchujúcimi autami. S veľmi viditeľným dablérom v scénach na motorke a s finále, ktorého zmysel mi možno trošku uniká. Určité motívy(hlavne tie zo začiatku) necháva film nedoriešené a práve tento nevyriešený problém tomu výrazne podkopáva nohy. Ale aj napriek tomu dávam 4*. Tá hodina uprostred je totiž naozaj výborná. (18.02.2021)