Réžia:
Jegor AbramenkoKamera:
Maxim ŽukovHudba:
Oleg KarpačevHrajú:
Oksana Akiňšina, Pjotr Fjodorov, Fjodor Bondarčuk, Anton Vasiljev, Anna Nazarova, Vasiliy Zotov, Natalja ŠvecObsahy(1)
Vzhledem ke svým kontroverzním metodám je mladá lékařka Tatiana Yurievna (Oksana Akinshina) na propasti ztráty lékařské licence. Její kariéra však možná neskončila. Poté, co je Tatiana přijata armádou, je přivedena do zabezpečeného vědeckého výzkumného zařízení, aby vyhodnotila velmi zvláštní případ, případ Konstantina Sergejeviče (Pyotr Fjodorov), kosmonauta, který přežil záhadnou vesmírnou nehodu a vrátil se na Zemi jedinečně pozměněn: uvnitř něj žije něco, co se ukazuje až pozdě v noci. Armáda však má zlověstné plány. Tatiana chce zabránit tomu, aby vojáci zabili Konstantina. A stvoření samo o sobě prospívá ničení. (C0r0ner)
(viac)Videá (1)
Recenzie (150)
Rok 1983 v Sovětském svazu - L. I. Brežněv je už rok po smrti, u moci je J. V. Andropov, kterého o rok později vystřídal K. U Černěnko a jeho opět po roce M. Gorbačov. Joj, to byla doba rakví a černých praporů! Rusové se zasazením do 80. let vyhnuli futuristickým interiérům a supermoderní technice současnosti či budoucnosti, což je ale příjemným zpestřením. Po řemeslné stránce není vcelku co vytknout, z hlediska motivu nic nového. Dva kosmonauti přistanou nouzově na Zemi a s sebou přinesou mimozemskou formu života. Ta je jakýmsi symbiontem (něco jako třeba Venom), který se spojil s jedním z kosmonautů. Jejich symbióza je ovšem natolik propojená, že jeden bez druhého nemůže žít. Doktorka Taťána Jurievna je pozvána do vzdáleného výzkumného střediska, kde má pomoci s oddělením symbionta od hostitele. Čeká ji zde úkol v pravdě nadlidský. Škoda, že si film nedrží napětí. Příliš scén s mlčícími postavami připomene typické sovětské snímky, kde ani dumajut a dumajut. Když dojde na akci, podtrženou údernou hudbou, film se rozjede - ale jen na krátko. Přesto jsem se vyloženě nenudil, a tak dávám silné 3*. ()
Námět amerického sci-fi hororu s pseudo-vetřelcem na výzkumné vojenské stanici v kázachstánské poušti (rok 1983), Rusama pojatý jako lidské drama o parazitem postiženém kosmonautovi a vědkyni, která mu chce pomoct, protože se do něj zamiluje. Ovšem s americkým vizuálem, žánrovými klišé i archetypálními postavami které už známe odjinud (nelidský velící plukovník, nadšenecký vědec se svědomím atd.). Ok produkce a fajn herci, ale divácký zážitek nepřekvapivý a lehce prozívaný. ()
Dějově to sice příliš originální není (inspirace filmy typu Vetřelec či Život mi zde přišla zřejmá), ale přesto mě to v vcelku bavilo a pro svou náklonnost k ruským filmům jsem přihodil čtvrtou hvězdu. Atmosféru to má solidní (zpočátku mi to - mj. tím zasazením děje do r. 1983 a sovětským mlžením faktů - téměř až připomínalo Černobyl), design parazita se mi líbil, a Oksana Akinšina v hlavní roli též není špatná. Závěr sice mohl být asi lepší (btw. celou dobu jsem čekal, že ten parazit vleze do Taťány) - osobně bych asi uvítal něco víc depresivního nebo krvavého (jestliže Sputnik v podstatě začíná tam, kde Život skončil, byl zde podle mě velký prostor rozpoutat naprosté peklo na zemi), ale i tak byl můj dojem z toho filmu v podstatě kladný a jsem rád, že jsem na něj narazil. ()
Po maratóne sračiek od Netflixu som zalovil v iných kalných vodách a pozrel si toto ruské sci-fi inšpirované filmami ako Votrelec či Life. Miestami je film strašne nudný, herci nepredvádzajú bohvieako oslnivé výkony a je to skôr hlbková analýza mysle jednotlivých postáv ako prelomový film. Ale po tej hromade hlúposti ktoré sim pozrel v poslednom čase bol Sputnik rozhodne jedným z najlepších. A to je smutné.... ()
Otrepaný námet v originálnom háve. Vo vesmíre strávime iba úvodných zopár minút, zvyšok deja sa odohráva na odľahlej základni. Tam sa bude skúmať tajomný mimozemský tvor, ktorý sa usídlil v tele jedného kozmonauta. A na to, aby sa zistilo, v akom je psychickom stave a čo s tým, potrebujeme peknú tridsiatničku, pretože aj kozmonaut je fešák. Ale to vážne nevadí, veď kvôli "Lilji a tej, ktorej Jason Bourne zabil otca", film získal asi väčšiu pozornosť. Inak ide o ďalšiu metaforu z hororového súdka, kde symbióza medzi mimozemšťanom a hostiteľom má byť paralelou medzi pevným putom otca a syna. Atmosféra je fajn, aj to celkom odsýpa, nakoniec má ale divák dojem, že toho mohlo byť povedané viac. ()
Galéria (92)
Zaujímavosti (1)
- Konstantin Sergejevič Vešnjakov (Pjotr Fjodorov) sleduje v pokoji na videu sovětský film z roku 1981 Cerez ternii k zvjozdam. (efenberger)
Reklama