Spy Game

Špiónská obdoba slavného Podrazu, s neskutečně odrzlým Redfordem a tentokráte charakterním Pittem u mne došla plného hodnocení až napotřetí. Asi si dílo svého oblíbence Tonyho Scotta stále lépe vychutnávám. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=ylcpNNuYCj0 (18.07.2010)

Přiléhavý název. Špiónské hry se zatajováním pravdivých a sdílením zavádějících informací hrají postavy mezi sebou i film s divákem. Pozornější vyhrává. Cokoli se dozvíme, sehraje dříve či později svou roli. Tři mise, které Muir ve flashbacích rekapituluje, zachycují vývoj komplikovaného vztahu obou mužů, kteří se k sobě mají jako otec k synovi, ale zároveň hájí neslučitelné světonázory. Náznaky, jak se Muir vůči Bishopovi na základě svých dřívějších rozhodnutí zachová, nás drží v nejistotě, nakolik se veterán CIA idealismem svého učně ve skutečnosti nakazil a zda jej v kritické situaci podpoří. Kromě nutnosti vyhodnocovat ve vícero časových rovinách velké množství informací a sledovat, jaký cíl která postava momentálně sleduje, jsme do hry zapojováni záměrně diskontinuitním střihem. Záběry na sebe vždy přímo nenavazují, něco mezi nimi chybí nebo přebývá, opakovaně dochází ke skokům v čase tam a zpět. Některé scény tak připomínají skládačku s rozhozenými dílky, které si sami musíme poskládat do souvislého obrazce. Spy Game je sice převážně interiérová konverzačka s brilantně napsanými dialogy, ale nebyl by to Tony Scott, kdyby nevytěžil každé příležitosti nakopnout vyprávění kromě dynamiky mezi postavami také nějakým audiovizuálním ozvláštněním. Tradičně střídá různé objektivy a barevné ladění jednotlivých sekvencí (každý z flashbacků má vlastní vizuální i hudební styl), občas použije expresivně vychýleného úhlu kamery a v jednu chvíli si neodpustí ani poctu Čelistem v podobě velmi podobného použití vertigo efektu. Přes rychlý střih a vizuální rozmanitost je Spy Game slastně kompaktní podívanou, na níž by se dramaturgové mohli učit, jak neztrácet čas s jinými než kompozičně motivovanými vyprávěcími prvky. A kromě toho jde o nádherně stylovou (byť ne poslední) Redfordovu rozlučku s rolemi mužů, kteří i ve světě s rozostřenými hranicemi mezi dobrem a zlem bezpečně vědí, co je správné. 90% Zajímavé komentáře: Gemini, Pohrobek, zputnik, Hal_Moore (09.01.2009)

Robert Redford a Brad Pitt. Dva herci, kteří ve své době platili za sex symboly a často jsou ve foto kolážích kladeni vedle sebe pro svoji podobu, se setkávají v jednom filmu a spolupráce jim vyšla velmi dobře. Retrospektivní líčení příběhu přináší často značně zajímavé zápletky a ukázky vztahu mezi hlavními hrdiny, stejně jako atraktivní vhled do prostředí, v němž bylo potřeba prostoru pro nějakou tu špionskou hru. Výsledné dojmy mám spíše neutrální, protože ne všechny pasáže mne bavily. (03.08.2014)

Je tomu už dávno, kdy jsem Spy Game viděl poprvé. Bylo to v době, kdy jsem na Tonyho Scotta byl děsně zaujatej. Vadil mi ten způsob vyprávění jeho příběhů, kde když vynecháte vteřinu, okamžitě se v příběhu ztrácíte. Nebo alespoň já takovej pocit měl a mám. Stejně tak jsem se vlastně cítil i u Spy Game. U toho jsem se ale rozhodl investovat maximální úsilí a musím říct, že mě ve všech ohledech tenhle film udělal radost. Příběh je hodně věrnej, trošičku mi připomíná francouzské sedmdesátky. Robert Redford a Brad Pitt předvádí skvělé výkony a je radost na ně koukat. Myslím si, že nikdy nezapomenu na scénu v Berlíně, kde Redford Brada vycvičuje a pošle ho na absolutně neznámý balkón. Nádherná scéna a to přátelství…to je radost pozorovat. (20.08.2013)

Gene Hackman, agent na odpočinku, naposledy pomáhal Willu Smithovi. Na komplikovaný a zdaleka ne férový svět upozorňuje i Robert Redford, další veterán tajných služeb, který zase tahá z bryndy Brada Pitta. Jeden má před důchodem, druhý před popravou. Tony Scott tak jejich prostřednictvím připomene klasiky ze ...desátých let právě s Redfordem o chlapácích, kteří neuhnou před žádným úkolem a kteří musí mít sakra hroší kůži, aby je tahle špinavá práce nezadusila. Špionážní thriller Spy Game je odvyprávěný hlavně pomocí flashbacků, ale to mu nebrání v tom, aby byl divácky atraktivní a popsal něco o systému a těch, kteří ho vytvářejí. Barevné filtry, hloubka obrazu, drsný střih. Scott se umí mazlit. (26.12.2015)