Atentát

Film som videl už niekoľko krát, no zakaždým mi akosi vyfučal z hlavy. Historická udalosť a význam atentátu na Reinharda Heydricha je síce dôležitý, no k samotnému dramatickému spracovaniu som si akosi nenašiel cestu. Postavy sa tu len tak mihali, konšpirovali, skrývali a vlastne až na samotný záver sa tu nič tak prevratné nedeje. Ten koniec bol ale výborne urobený - dramatické a emotívne do morku kostí. Ten vytiahol film na slabší nadpriemer. 70/100 (13.08.2017)

Poutavě odvyprávěný a především natočený příběh jedné z nejznámějších operací za druhé světové války. Vynikající černobílá kamera, špičkové herecké obsazení (Vinklář, Brzobohatý, Jelínek, Munzar, Mrkvička aj.) a především napínavý a realistický děj s drsným závěrem. Jiří Sequens nejspíš na svém tvůrčím vrcholu, opravdu mistrovské dílo, nejen na české poměry. Tehdy Češi uměli točit skutečně mimořádné filmy. (27.05.2022)

Atentát na Heydricha : operácia Antropoid, kde dňa 27. mája 1942 v Prahe - Libni, uskutočnili československí výsadkári hrdinský a ušľachtilý čin, skutok, keď spáchali atentát na Reinharda Heydricha - predstaviteľ nacistických ozbrojených zložiek Waffen - SS, Ríšsky Protektor Čiech a Moravy, člen nacistickej strany NSDAP,... Valčík, Gabčík a Kubiš sa podujali na akciu, ktorej následky sa prejavili na krutom pomstení sa na nevinných ľuďoch, perzekúcia nebrala ohľad, a schytali to do tla obce - Lidice a Ležáky, popravovali zbesilo ! Gabčík mal strieľať zo samopalu Sten, ale zasekol sa, a tak duchaprítomný Kubiš hodil na auto špeciálny granát, ktorý explodoval pri aute, a tým pádom bol zasiahnutý Heydrich črepinami z výbuchu, ktoré mu skomplikovali život, upadol do kómy, a tým neskôr dňa 4. júna o 4:30 zomrel na otravu krvi v nemocnici na Bulovke. Pre úvod stručné a pravdivé fakta, ktorým sa snímok do detailov nevenuje, ale nie je to až tak na škodu veci ! Aby som nezabudol nespomenúť, ako dopadli oni a ďalší komplici, tak onedlho na to, sa po pár týždňoch, cez anonymné udanie parašutistu Čurdu, že sa skrývajú v krypte pravoslávneho chrámu Cyrila a Metoda na Resslovej ulici v Prahe, tam dorazili 18. júna ráno o 4. hodine a 15. minúte, 360 členné Gestapo a prápor SS Prag, s ktorými bojovali do posledného dychu, zabarikádovaní, až radšej v koncoch zvolili vlastnú smrť zastrelením sa do spánku ! Film má po tomto stručnom a pravdivom deji nepresností, či zavádzanie, nie je to až tak na škodu, keby to nevynahradili šikovní herci, režisér, kameraman, atmosféra ! To je dostatočná satisfakcia, ktorá ma po celý čas nechávala v nemom úžase, a ja sa pýtam sám seba, či to malo nejaký zmysel ? Určite mal pre vývoj vojny, sebavedomia, ale civilné obyvateľstvo Prahy a okolia, oni si to odniesli extrémne katastrofálne, lebo podľa nacistov je pomsta sladká, a tak smrť populárneho jednotlivca sa rovnala tisíckam nepopulárnych, obyčajných ľudí, ktorých mi je sakramensky ľúto ! (03.03.2015)

Docela nerad to přiznávám, ale u filmu jsem se převážně nudil. Rád jsem se podíval, jak tehdy Reinharda odstranili ze světa, přitom to byl takový sympaťák. Trošku jsem postrádal pořádnou atmosféru. Nějak to na mě nepůsobilo. Asi jsem nebyl vhodně naladěn, nebo co. Nuda, hrozná nuda. Ani pěkně natočená závěrečná přestřelka v kostelíku, nebo kde to bylo, celkový dojem příliš nezachraňuje. Věřím, že se jedná o dokonalou rekonstrukci dějin. Bohužel, z mého pohledu, takřka nekoukatelnou. Lepší hvězdička. (04.05.2014)

Spor o to, zda ATENTÁT měl být víc pojat dokumentárně nebo naopak hraně-umělecky, je tak trochu samoúčelný. Uvědomíme-li si, že film byl jako námět i jako scénář pojat a ještě v době natáčení vytvářen v době plné síly komunistické cenzury, vlády myšlenek o údajné reakčnosti, zradě a zbabělosti londýnské exilové vlády i Edvarda Beneše osobně a studujeme-li pozorně údaje o tvůrcích filmu (mj. o proslulé produkční skupině Bohumil Šmída-Ladislav Fikar), výsledný obraz, který takto vzniká, je působivější a značně odlišný od prvoplánových pocitů vzniklých ze zhlédnutí filmu. Nesporné gesto občanské odvahy v měřítcích této doby snad poprvé z blízka přiblížilo skutečnou tvář demokratického druhého odboje a tím spolukorigovalo stále převládající názor o rozhodném rezistentním druhooodbojovém příspěvku z východu a jeho podstatně méně závažném doplňku ze západu. Syrová, jakoby reportážní tvář snímku je pochopitelná i jako snaha nezkreslovat a vůle nepodléhat cenzuře tehdejší Hlavní správy tiskového dohledu víc, než bylo nezbytně nutné. Díky tomu i dnes tehdejší současnost filmu - tu dějovou i tu natáčecí a prvotně diváckou - můžeme plně prožívat a cítit jako také náš dnešek. A víc rozumět době, která je dnes již jen historickým faktem. (17.09.2007)