Pieseň ohlasuje pomstu

Na můj vkus místy nesnesitelně naivní film, který sice obsahuje několik vydařených scén s dobrou atmosférou (hned tu úvodní například nebo noční přepadení), ale jinak není žádným veledílem. Režijních nápadů pomálu, hlavní hrdina vlastně není žádný hrdina (popravdě mi ten blb byl krajně nesympatický), hudba ovšem skvělá. (22.06.2014)

Před každou akcí cangaceiros předchází píseň, ohlašující jejich pomstu. Motiv používaný ještě hodně dlouho po uvedení tohoto snímku. Název ´cangaceiros´ je portugalský název pro psance a historicky skutečně existovali, takže tento snímek o nich pojednávající není žádným výmyslem. Kostýmy zde použité jsou do sebemenšího detailu věrné. Příběh je převážně konverzační, ale k nějaké té akci tu samozřejmě také dojde. A tak pro mnohé může přijít zklamání, neboť se nejedná o spaghetti western plný akce, brutality a hromady mrtvol. Tady je hlavním tahounem děj pojednávající myšlenky a činy cangaceiros. Snímek tedy ocení snad jen filmoví fajnšmekři, kteří se nedívají jen na akční sekvence westernového žánru. (18.03.2017)

Asi v tom byl ten zásadní problém, že šlo o nový dabing. Přestože se tedy Ernesto Čekan pokoušel o silný dojem a zajisté čekal uznání, nemůžu říct, že by byl tento film dobrý. Mexiko nahradí Brazílie, mexickou revoluci postava revolučního pokrokáře „Spasitele“ domorodce Miliana s děsivými vlasovými kreacemi a přidává se příjemná společnost Michala Dočolomanského, (ať netvrdí, že je to nějaký Ugo Pagliai, vypadá zcela identicky) a v neposlední řadě Fajardo jako tradiční odpůrce pokroku a postav typu domorodec. Ať už jde o ropu, potírání rozrůstající se bandy Cangaceirů či pěkný dům na obrovském pozemku, trvá dost pochybná atmosféra. Ovšem výraz měsíčka na hnoji Fajarda úlisně podvádějícího na hostině důvěřivou zemitou družinu Milanovu stojí za to, stejně jako brazilské rytmy během zúčtování. Ale vidět to s dabingem bojovníka za práva brouků Kukurou v hlavní roli, jistě by to bylo lepší. (22.01.2013)

Na margo Piesni ohlasujúcej pomstu som v mladosti počul pár pozitívnych ohlasov a chytľavý ústredný popevok mi je tiež dôverne známy. Samotný film som však nezaťažený nostalgiou prvýkrát videl až v roku 2010 a bol som nemilo prekvapený... blbučký scenár, antipaticky pôsobiaci hlavný hrdina s pozoruhodným afrom na hlave, u ktorého sledujeme premenu z naivného a pravdepodobne aj zoofilného vidieckeho prosťáčika v náboženského fanatika a vzápätí v presne mieriaceho pištoľníka a krutého banditu, herecké výkony asi tak na úrovni Villaggiových fantozziovských komédií a bojové scény s úbohou choreografiou... O' Cangaçeiro je proste jeden z tých horších speghetti westernov a popularita, ktorú si táto snímka získala na našom území zrejme vyplynula z toho, že ju vysielali v TV za komančov, keď si našinec nemal veľmi z čoho vyberať a bol vďačný za každý západný film, ktorý k nám prenikol... (03.10.2010)

"Oleo Cangaçeiro" byla oblíbená píseň mojí mámy. Já mám raději "Olé, Mulher Rendeira, / Olé mulhé rendá / Tu me ensina a fazer renda, / Eu te ensino a namorá..." Text o krajkářce, od které se lze naučit dělat, krajky, a kterou je lze (za to) naučit milovat, je sice dosti primitivní, ale písnička je to jako malovaná. Tady cangaçeirovské klobouky, prostě nádhera. Jinak přestože hodně dobrodružné, také hodně únavné. (28.07.2020)