Šiesty zmysel

Malý komorný thriller, točiaci sa okolo štyroch utrápených ľudí. Delikátne strašidelný, duchovno romantický, vražedne smutný. Aj pri opakovaných zhliadnutiach v ňom nenájdete scénku, ktorá by nefungovala pre obe tváre schizofrenicky dvojtváreho rozprávania, súviasiaceho so všetko meniacou pointou. Všetko je prefektne alibisticky poistené a je až neuveriteľné, ako presne pri tomto stave dokáže fungovať primárna tvár snímky, vnímaná "panenským" divákom. Šiesty zmysel je najuzatvorenejší a najmenší zo Shyamalanovych filmov - možno práve preto ho mnohí jeho fanúšikovia, vrátane mňa, hodnotia ako o kúsok slabší než Unbreakable a Signs. Ale chyťme sa za srdce: Nie je to rovnaká emocionálna bomba, stojaca na rovnako perfekcionistickom scenári i forme? Azda len hudba Jamesa Newtona Howarda tu ešte nedosahuje toľkej osobitosti a charakterovej zviazanosti s filmom, ako v spomenutých dvoch majstrštykoch. (19.05.2005)

Tak jsem se včera koukal na profil a měl jsem tam hezké číslo 1299 filmů. Řekl jsem si, že 1300. film, by měl být něčím výjimečný. Neváhal jsem ani chvilku a sáhl po tomto filmu. Proč? Když jsem, (kolem 12 roku mého života), se začal zajímat více o filmy a pustil si tento, nedodíval jsem se. Prostě mě to vyděsilo a v polovině jsem to vypnul. Tak uplynulo pár let, a co jsem nechtěl: Od jedné kámošky, a následně filmu "50 krát a stále poprvé." jsem se dozvěděl pointu. Dnes jsem se na film podíval podruhé. Dokoukal jsem jej celý, ale ta atmosféra, to se jen tak nezapomíná. Označení "Nejlepší Thriller všech dob" se vůbec nedivím a myslím, že je to pravda. Dávám plných 5 i přes to, že geniální pointa mi byla vyzrazena. Škoda. (22.02.2008)

Po první projekci v den premiéry, bez předchozích informací vskutku silný i naprosto nezapomenutelný zážitek. Paradoxně od zbytku Shyamalanovy tvorby je to však pouze na dvě podívání. Pak to již není ono. Šestému smyslu chybí to, co obsahuje třeba Vyvolený, který každou další projekcí odhaluje nové a nové vrstvy. Herci v čele s Osmentem jsou naprosto přesvědčiví a pět básně na Nightovu režii ani nemá smysl. Ta je perfektní v každém ohledu. Stejně jako atmosféra. Každopádně prvotní projekce je nezapomenutelný zážitek, ne že ne (dnes již ne, když "to" každý zná i když to neviděl); a tak hodnocení nemůže být jiné než maximální. (20.11.2003)

Jsem jeden z mála, kteří film viděli, aniž by znali pointu, ale bohužel jsem věděl, že tam nějaká bude. Píši bohužel a přitom bych měl děkovat, právě očekávání toho co šokujícího se nakonec má stát bylo důvodem toho, že jsem televizi nevypnul a dychtivě jsem očekával, co si na nás Shyamalan připravil. Věru musím přiznat, že něco takového jsem opravdu ani trochu nečekal, škoda jen, že je to tím, že režisér nedá divákovi příležitost něco podobného si tipnout. Na druhou stranu jsem se ale od diváků snímku doslechl, že Shyamalan naopak pomalu naznačuje to co se má stát, takže pokud uvidím film po druhé, budu mít už jasno a rozhodně jeho práci dokáži ocenit. Nestalo se tak, stále jsem totiž sledovat jeden a ten samý přímočarý příběh bez špetky napětí a nějakých vydařenějších lekaček, příběh se mi znovu zdál až moc protahovaný zbytečnými scénami a viděl jsem i několik pasáží, které jsou opravdu natočeny mizerně (nebo spíše z nich režisér nevytěžil vše co mohl). Nebál jsem se, což je nejspíš zapříčiněno tím, že jsem na hororech odchován, přesto mi však neunikla dobrá režijní snaha o mrazivou atmosféru, co snahu, ona se ta atmosféra dokonce podařila, ale bohužel již brzy po vygradování povoluje a pak úplně zmizí jen proto, aby ji režisér musel za okamžik znovu navodit. Divák se tak může cítit jako na horské dráze, kdy má nepříjemný pocit, když jede do kopce, není mu zrovna nejlépe když obrovskou rychlostí sjíždí na malou rovinku, kde si oddechne, ale poté znovu míří vzhůru. Bohužel film není atrakce, takže podobné stavění atmosféry je opravdu spíše otravné než aby snímku pomohlo diváka pořádně udržet napjatého až do samého konce. Už jsem se tu zmínil o přímočarém ději, což je právě ta nejslabší část filmu. Z celkového pohledu to vypadá, jako když autor vymyslel pointu, ke které poté dodal chatrný děj obohacený o pár samostatně - a mnohém lépe - ukončených vedlejších linek. Shyamalan si celé snažení usnadnil ještě větou "Vidíme jen to, co vidět chceme.", na což už správně upozornil uživatel Matty. Právě díky ní nemůžeme režiséra napadnout za řadu nesmyslností, které by se nám jinak k napadání samy podbízely. Stručně a jasně řečeno film Šestý smysl mě absolutně ničím nezaujal, nenašel jsem žádnou silnou stránku, přesto ho však musím ohodnotit tak jak jsem učinil, protože je mi jasné, že vypadá přesně tak jak vypadat má, režisérova vize mi však připadá nezajímavá a dát filmu maximum jen za konec mi připadá hloupé. Zároveň se Shyamalan nedopouští ani nijak zásadních filmařských chyb a herci také hrají dobře. (25.02.2006)

Nedokázal pomoci jednomu pacientovi, který to těžce nesl, temné myšlenky má i osmiletý chlapec, kterého děsí svět mrtvých. Našemu psychiatrovi se v tu dobu podle všeho rozpadá manželství, protože si až moc vyčítal někdejší selhání při léčbě, navíc tenhle uzavřený klučina bude tvrdý oříšek. Za vyzrazení děje/pointy by se měli v některých případech sekat ruce. Pointa, jak víme, je největším trumfem. Ale nejen ona. Shyamalan se hned ocitl mezi hollywoodským žádaným zbožím, vše vsadil na příběh, rafinované náznaky a atmosféru. Značnou zásluhu na tom má i kameraman Mlčení jehňátek nebo Philadelphie Tak Fujimoto. A pak samozřejmě herci. V první řadě klíčová volba dětského herce (palec nahoru, ač děti v jeho věku tak bystré a chytré prostě nejsou) i Bruce Willise, který ze sebe na oplátku coby skeptický a rozvážný psychiatr vyždímal slušný výkon. M. Night Shyamalan možná volí až příliš vlažné tempo, nicméně Šestý smysl nesází na digitální orgie, nýbrž na zatraceně chytrý scénář, takže k výsledku to tak nějak sedí. Jen bych to celé až tak nepřeceňoval. (01.01.2017)