Invaze lupičů těl

Kdyby něco takového dokázal natočit Alfred Hitchcock, začala bych ho považovat za krále hororu. Ale takovou atmosféru se mu nikdy nepodařilo vybudovat. Bez triků, bez efektů, vlastně s velmi skromnou výpravou natočený sci-fi horor se soustředí na psychologii postav a postupně houstnoucí atmosféru, nepotřebuje žádné lekací scény, přesto dokáže divákovy nervy pořádně podráždit. (31.10.2019)

Nejlepší apokalyptický horor, jaký jsem v životě viděl. Bizarní směsice Hitchcocka a Eda Wooda je nejzábavnější právě ve chvíli, kdy k ní přistupujeme jako ke kombinaci pokleslého béčka, jež hraničí s parodií, s klasickým hollywoodským vyprávěním. Kevin McCarthy v hlavní roli lékaře Milese je sympatický hrdina, s nímž diváka vyloženě baví procházet jednotlivými nástrahami a zároveň mu fandit v jeho snaze zachránit svět před invazí mimozemské hmoty, jež krade lidská těla a zbavuje je jejich duší. Don Siegel, pozdější věhlasný režisér filmů jako Dirty Harry, měl už na počátku své kariéry obrovský potenciál, který dokázal na základě řemeslné přesnosti a perfektně vybudovaného scénáře úžasně zúročit. Invaze lupičů těl je geniální film; pro mě navíc ohromné překvapení, jež si v osobním žebříčku okamžitě řadím mezi vrcholy americké kinematografie 50. let. (14.10.2023)

Nápad výborný, tajomne depresívnu atmosféru film s menšími výkyvmi drži skolo celú stopáž. Ale logika chvíľami poriadne kríva a samotné odhalovanie mystérie so sebou prináša nepekné kaňky. Škoda, rovnako aj napísaných postáv, ktoré občas konali vyslovene otravne. Nebyť týchto rušivých elementov, bolo by to viac ako (stále slušných) 70%. (15.06.2007)

Super! Ale trochu mě zklamala nedotažená myšlenka toho, proč ty těla rostou a stávají se kopií lidí, když nakonec stačí, aby člověk usnul a vymění se vlastně pouze jejich mysl. Co se pak stane s tím druhým tělem? Kdyby ty kopie zabíjely své předlohy ve spánku, zlikvidovaly je a zaujaly jejich místo, tak by to přidalo na surovosti a mohlo to být ještě zajímavější. (11.10.2018)

USA jsou považovány za zemi zaslíbenou science fiction a zlatá éra americké sci-fi literatury 30. a 40. let 20. století našla své pokračování ve filmovém průmyslu, kde se počátkem 50. let vyrojila řada béčkových filmů, co parazitovaly na dobové hysterii ohledně létajících talířů a mimozemského vpádu na matičku Zemi. Invaze lupičů těl představuje v rámci téhle produkce jeden z vrcholů žánru, i po letech zůstává tento film působivý a plně použitelný. Je to proto, že se Don Siegel nesoustředil na efekty a kulisy, které už po pár letech obvykle zastarají, ale na paranoiu hrdiny, který dřív než ostatní pochopí, že čelí smrtelnému ohrožení, ale neví, jak ho zastavit. Kamera je celou dobu soustředěná na hlavní postavu - zachycuje její vzrůstající nervozitu, strach, bolest a vyčerpání. Ten film je o zoufalství člověka, který ví, že ztrácí nejbližší. Siegelův snímek má dvě interpretace - ta první, častější, tvrdí, že snímek je obrazem paranoie období studené války a strachu z postupujícího komunismu s jeho uniformitou a masovostí. Menšina zastává názor, že Don Siegel jednoduše kritizoval úpadek tradičního amerického individualismu a vznik konformní společnosti, kde názor a hodnotový žebříček vytvářejí masová média a státní instituce. Osobně mám radši remake Philipa Kaufmana z roku 1977, který nemá tu béčkovou patinu 50. let a disponuje vyrovnanější a výraznější hereckou sestavou. Celkový dojem: 75 %. (11.09.2014)