Všetko o mojej matke

"Ta žena je jeho otec...". O filmu takřka všeříkající věta. Skvěle zrežírovaná i velmi slušně zahraná spletitá sonda do světa pohlavně obojetných, přemalovaných stvoření, míchaná se srdcervoucím příběhem o znovu nalezeném otci, s mými emocemi prostě nepohla. Prostředí, do kterého se Manuela vydává ulevit své duši, je natolik bizarní, že veškerá emotivní vážnost chvílemi dosti pokulhává. Jednoduše řečeno. Zmalovaná umělá žena, která je vlastně muž, plačící nad fotkou osmnáctiletého synka, kterého nikdy před tím neviděl(a) a jehož existence mu (jí) byla před pár dny velkou neznámou, mi jako vyústění zdlouhavého příběhu, s dosti ukvapeným začátkem, kterému se dokonce nevyhýbá ani kýčovité předpovězení děje (Estébanův první "střet" s autem) připadalo velmi podivné. Ostatně jako celá cesta zoufalé matky, která, ač osudem svého syna těžce zkoušená, z toho nakonec vyvázne ze všech nejlíp. Opět zjednodušeně. Rychle pozbyla, rychle nabyla. Zde hojně zmiňovaný pohled do ženské duše (ano Rosa či samotná Manuela), jsem si více užil v jiných snímcích než je tento. Zde se řeší v podstatě problémy z telenovely. Kdo, kde, s kým... (04.01.2015)

Film ktorý je považovaný za najlepší alodóvarov film ma úprimne sklamal. Nie však preto lebo bol zlý ale skôr preto lebo som sa ani za živý svet nedokázal stotožniť s postavami. Almodóvar je známy tým že obľubuje ženské hrdinky a práve v tomto filmu to ukazuje na 200% Všetky zúčastnené herečky - Roth, Parades, Cruz sú neskutočne pôsobivé a každá nám predostiera svoj životný príbeh v ktorom sa vždy pojednáva o veciach skutočných a to s tohoto filmu robí neskutočne pôsobivý zážitok. Almodóvar absolutne rúca všetky tabu a ukazuje transvestitov a ženy vo svetle ako to nikto iný nedokáže. S jemnou poetikou. Pamätnými postavami a mierným pátosom. Almodóvara mám naozaj rád lebo mi umožnuje sa pozrieť na druhú stranu barikády. Niečo ako Freud ktorý ale vie o čom kráča v tom ženskom svete. Preto sú jeho filmy také výnimočné. V celku sa jedná o pamätné dielo hraničiace s genialitou, ktorej dialógy sú prešpikované životnými pravdami aj bolesťami. Ale ako som už povedal nemohol som sa stotožniť so ženou. Nikdy som to poriadne nedokázal preto ma emotívne scény nechali chladným aj keď scéna v ktorej sa manuela dozvie že rosa má AIDS ma hlboko dojala. Nejde ani tak o TO či som sa stotožnil alebo nie ale skôr či dojalo alebo nie. Mna tento film dojal a považujem ho za najkrajší svojho druhu ale predsa len mám radšej hovor s ňou. Muži sú omnoho citovo zložitejší. Dokazuje to aj Almodóvar všadepredstieranou transvestititou. (11.10.2008)

Totálně nudná sračka. Sonda do života lepší spodiny společnosti. Divák sleduje celou stopáž dialogy otravných kurev a jejich nehezké osudy, které samozřejmě nebyly jejich zásluhou. Prostě k ním byl život nemilosrdný. Bohužel kurvy zřejmě sdílely málo motivačních citátů, a tak se nedokázaly postavit na vlastní nohy a stát se úspěšnými, tudíž jen tiše trpěly. Otřesný film plný nudných a otravných neherců. Tohle je tedy těžce nadhodnocovaná píčovina. (09.08.2018)

S Pedro Almodóvarem to mám hodně těžké. Jeho filmy na mě často působí jako příběhy vytržené z telenovely, akorát jen zpracované nebývale artovým způsobem. Režisérův oblíbený svět plný transvestitů a homosexuálů mě míjí, problémy jeho postav jsou mi často vzdálené a když tento svět navrch ještě zkombinuje se světem feťáků a prostitutů, které vykresluje tak pozitivním způsobem coby dobrosrdečné oběti, ocitáme se teprve na vzájemně odlišných vlnových délkách a nerozumíme si. Navzdory tomu musím uznat, že Vše o mé matce je snad nejlepším Pedrovým filmem, co jsem zatím viděl a to z několika důvodů. Formální zpracování včetně barevné stylizace, hudby a vizuálu je zde úchvatné. Výjimečně jsem se v Almodóvarově filmu sektal se sympatickou postavou, jakou představuje ústřední silná ženská hrdinka – matka po ztrátě syna, v podání Cecilie Roth. Místy jde tudíž o velice silný film, s nejednou skvělou a působivou scénou, který mě i v něčem zasáhl, jindy se objevuje i kousek vtipu. Bohužel režisérova záliba v transvestitech, jeho vnímání světa i celý telenovelově laděný scénář způsobily, že ke konci už jsem nedokázal udržet o příběh a emoce z něj vždy plný zájem a celkový dojem mám rozporuplný. Po 4 viděných filmech mám už plně jasno, Pedro Almodóvar točí zkrátka pro jinou cílovou skupinu. [70%] (30.12.2022)

70% - Skvělé herecké výkony a Almodóvarova řemeslná zručnost jsou hlavními klady tohoto posmutnělého filmu. Vzhledem k jeho vážné povaze mě ale naivně laskavý svět, do kterého je depresivní příběh zasazen, příliš nepřesvědčil. Vše o mé matce pro mě není ani tak o kvalitě, jako o vkusu. A na můj vkus se film drží příliš při zemi, co se týče hloubky, do které se rozhodl vypustit sondu (do psychiky žen, matek…). Částečně to dohání za vlasy přitaženým prostředím, a to mě připravovalo o dojetí v místech, kde se autoři očividně snažili o citové zemětřesení. Hlavně mi však unikla ona myšlenka o matkách a mateřství… Patrně si pod těmito pojmy představuji něco jiného, než co mi scénář nabídl. Podivný, a v mnoha ohledech neuvěřitelný film o ženách (s minimální účastí mužů), je přesto poutavý od začátku do konce, a celá ta kritika je pouze vysvětlení, proč nedávám plný počet tak kvalitnímu snímku. (15.07.2007)