Ryba na suchu

Komedie, při které se člověk ani jednou nezasměje... evidentně se tedy jedná se o velmi pokrokový kousek, který předběhl svou dobu cca o 10 let. Burian prokázal, že ani vážnější role mu nedělá problém, působí v ní velice přirozeně. Jeho převozník je jenom zdánlivě zpátečnický, z dnešního pohledu se jedná o člověka s vrcholně moderními názory, neboť jak známo, regulace povodním nezabrání, naopak zhoršuje jejich dopad. Nejen proto mi ho bylo trochu líto, dále jsem v něm viděl další oběť toho, že Bůh obdařil člověka deseti prsty. Kdybychom jich měli jen devět, postavili by Burianovi pomníček už po 81. zachráněném a nemusel se tolik vztekat. Narozdíl od Buriana Vejražka opět dokázal, že se svým fyzickým fondem (zejména tedy gezichtem) nemůže uvěřitelně zahrát žádnou o chlup kladnější postavu než je ďábel, nacista nebo kapitalistický vykořisťovatel. A jak mám rád Trégla, ukázalo se, že na kvalitě scénáře doopravdy hodně záleží. Zatímco v jiných filmech je jeho typické přehrávání velice legrační, tady se zvrhlo v nepříjemné blábolení a vzteklé gestikulování (10.08.2013)

Ne že by film neměl celkem zajímavá a vtipná místa, ale celkově je to spíše utrpení při sledování vzteku ješitného člověka a poučování dalšího ješitného člověka o nutnosti změny. Jen by se chtělo tak trochu ironicky poznamenat: opravdu regulace zabraňuje povodním? Nevrací mu to příroda poté mnohem větší škodou při mnohem mohutnějších záplavách, kdy se pak regulace ukazuje jako jedna velká chyba? O jinotaji raději nebudu spekulovat, to bych měl problémy s udržením stravy v žaludku. Film je v podstatě plný ješitných mužů. Hlavním je majitel půjčovny loděk František Ryba (Vlasta Burian), který touží především po společenském uznání svých hrdinských skutků a touží po postavení pomníčku na jeho počest. A vztekat se dovede jedna radost. Dalším ješitou je inženýr František Pánek (Vítězslav Vejražka), stoprocentně přesvědčený o své pravdě a užitečnosti při rugulacích vodních toků. Rozumy rozdává jedna radost a vše pak samolibě pozoruje, nebot přeci přináší lepší zítřky. Třetím ješitou je starosta Jaroslav Hořánek (Jaroslav Marvan), přesvědčený o své univerzální užitečnosti pro městečko a nesnášející jakýkoliv náznak odporu. Z dalších rolí zaujmou Rybova dcera Ančí (Marie Štrosová-Steinerová), zakoukaná do Pánka, nešťastný účetní Vodička (Josef Gruss), podlézavý Rypáček (František Filipovský), moudrý profesor (Rudolf Deyl), a vlezlý penzista Tichý (Václav Trégl), i když ten vadí spíše svou trapností. A jako ryba na suchu si připadám já, když sleduji tento film a nedokáži pochopit důvod jeho vzniku. Že by byla nutná regulace? Myšlení? (13.08.2011)

Nejkrásnější ze všech řemesel, má převozník u vesel... Doba byla nanejvýš zlá, důvodů k radosti čím dál méně a zdálo se, že vystrašený národ upadl do naprosté agonie. Z té jej měl pozvednout, jako už mnohokrát předtím i potom, milovaný král komiků Vlasta Burian. Jeho převozník a zachránce tonoucích, otec sličné dcerulinky a podivín každým coulem, svádí (marný) zápas o svou řeku, o zdroj obživy i potěšení, hledajíc při svém neúspěšném tažení proti poslům zkázy spásu v nedaleké hospůdce a skleničce něčeho ostřejšího. Obviňovat Slavínského a de facto i Buriana z jakékoli kolaborace by bylo ovšem nanejvýš troufalé, už proto, že scénář staví na zcela jiných principech, s nimiž politika neměla a nemá nic společného. Z historického hlediska se zajímavým a svým způsobem i kuriózním jeví herecké obsazení, v němž nalézáme budoucí operní pěvkyni, vynikající interpretku janáčkovského repertoáru, Marii Štrosovou-Steinerovou, pozdějšího komunistického podržtašku Petra Víta-Vejražku a také Annu Letenskou, jednu z fatálních obětí heydrichiády. Mizerná doba a ještě mizernější život, který ale navzdory svým tragickým okamžikům poskytoval alespoň v biografech jakýsi mlžný opar bezstarostné zábavy a zapomění, vděčnou posilující vzpruhu do dalších dní, zdobených jasně červenými plakáty se jmény popravených. Název Slavínského filmové veselohry bezděčně ilustruje dobu, v níž vznikl. Protektorát na suchu. (03.10.2008)

Pobavil vyděšený pan Tichý. Jó pánové Ryba Vás za regulaci asi nepochválí. Tu stovku musí dát, to by nebylo ono… Pád je hned. Sodovka… „Jsem se zapotil, až jsem měl čelo mokrý!“ Sebraný čepice – dobrej tah. Céru za regulaci? Ty kujóne! Žabky byly jen tak-tak. „Jinde by Vám dali umělý dejchání, já Vám dám rum.“ Klobouk na udici. „Doporučte mě.“ Kdo byl 99? Pobavila loďka. Ryba měl pravdu. Burian Vltavou křtěnej nebyl. Je fakt, že zloduch se dobrovolně o kejhák nepřipraví. Pomník bude… Ona leckterá jádra jsou červivá. Holka pitomá, kam´s dalas voči? „Když to hospodina jednou dopálí, sešle na zem takovou povodeň, že se nezachrání ani blecha!“ Otec toho regulovčíka musí bejt blahem bez sebe… Podfuk nebrat! Vodička pije víno, hm… Starosta má Rybu rád? Dyť může za regulaci. Se nedivim, že se málem servali. Oheň a voda, no jo vlastně. Jako koně. „To si troufáte, když jste na mě tři.“ A hospoda prázdná. „A já bych ho nemoh jít zachránit, poněvadž jsem tak namol, že vo sobě nevim.“ Fakt chlapa zachránil Ryba? „A přece jsem ho dostal.“ Je až moc poctivej. Žádnejch sto. Už? Tak přece… A kuli žábě? Divný. Za lumpárnu céru? No, budiž. (05.01.2018)

Filmů s Vlastou Burianem jsem viděl hodně a většina z nich mě dokázala skvěle pobavit. Některé z jeho komedií jsou tím nejlepším z filmů pro pamětníky z období první republiky. Bohužel snímek Ryba na suchu patří k těm nejslabším. Těžko říct, proč tomu tak je. Možná se projevila obtížná doba natáčení - rok 1942, kdy zuřila válka. Přeci jen se naladit na veselohru bylo obtížné. Také se muselo zvolit neutrální téma a narážky na současný stav nebyly možné. Příběh je proto velmi jednoduchý, stejně tak jako napsané postavy a není až tak co hrát. Navíc samotný mistr Burián už není v plné síle. Není se ovšem čemu divit a za snahu všech tvůrců v nelehké době alespoň nějak pobavit národ, je všechny dokáži ocenit… tři hvězdy. (30.06.2021)