Ryba na suchu

Burianova sláva za okupace už trošku opadávala a ani v tomto filmu už Vlasta neoplývá humorem jemu vlastním v takové míře jako dříve. Film samotný byl pojat jako veselohra o boji nového se starým, o užitečnosti regulace říčního koryta proti sentimentalitě starého Ryby, který chce zachránit toho svého stého utopence. Zatímco tenkrát autoři jistě fandili mladému inženýrovi Pánkovi, dnes by mu ochranáři přírody i jwejich rozumní milovníci dali co proto. O zachování přírodních krás se v tomto filmu mnoho ani nemluví. (26.11.2020)

Je to celkem zábavné, ale musím říct, že tady byl přece jen zajímavější příběh, než jednotlivé gagy. Vlasta Burian skvěle drží charakter, který mu byl pro tento film vytvořen, což ale znamená, že není jako utržený ze řetězu a není to tak zábavné. Jeho opilecké tažení je asi nejvtipnější scénou, ale ani ta mě až tak neodrovnala. (07.02.2015)

Komedie, při které se člověk ani jednou nezasměje... evidentně se tedy jedná se o velmi pokrokový kousek, který předběhl svou dobu cca o 10 let. Burian prokázal, že ani vážnější role mu nedělá problém, působí v ní velice přirozeně. Jeho převozník je jenom zdánlivě zpátečnický, z dnešního pohledu se jedná o člověka s vrcholně moderními názory, neboť jak známo, regulace povodním nezabrání, naopak zhoršuje jejich dopad. Nejen proto mi ho bylo trochu líto, dále jsem v něm viděl další oběť toho, že Bůh obdařil člověka deseti prsty. Kdybychom jich měli jen devět, postavili by Burianovi pomníček už po 81. zachráněném a nemusel se tolik vztekat. Narozdíl od Buriana Vejražka opět dokázal, že se svým fyzickým fondem (zejména tedy gezichtem) nemůže uvěřitelně zahrát žádnou o chlup kladnější postavu než je ďábel, nacista nebo kapitalistický vykořisťovatel. A jak mám rád Trégla, ukázalo se, že na kvalitě scénáře doopravdy hodně záleží. Zatímco v jiných filmech je jeho typické přehrávání velice legrační, tady se zvrhlo v nepříjemné blábolení a vzteklé gestikulování (10.08.2013)

Doba občanské společnosti po roce 1989 nejen nenastala, ale dokonce se dorozpadla. Takže nám dnes přijde dosti cizí život v komunitě na malém městě. Za první republiky to však bylo jiné. Všichni se znali, byli členy různých spolků, v nichž si jeden druhému vzájemně "předsedali". Život byl ve společenském duchu výrazně pestřejší, člověk byl však zároveň pod tvrdým drobnohledem pavlačového zpravodajství místních drben. Veřejné mínění, které je dnes každému ukradené, tehdy mocně ovlivňovalo dění, jako takové ho proto bylo třeba usměrňovat různými oslavami, vítáními slavných rodáků, v našem případě udělováním čestného občanství. Ryba na suchu je mistrnou karikaturou maloměstského života, kdy zejména starosta městečka Marvan obklopený svými sympatizanty je opravdu pikantní kousek. A Burian jako převozník toužící po stém zachráněném, aby měl pomníček. Touha po té "malé" velikosti je vlastní nám všem a filmy jako tento nebo Anton Špelec nám to jasně připomínají...80% (02.01.2012)

V dobách hrůzné války se natočil takovýto velmi příjemný film ze světa, kde jsou sice všichni ješitní,, ale hodní, vzájemně se k sobě hezky chovají, jsou schopni dělat ústupky a odpouštět si až nakonec všechno dobře dopadne. Je to sice naivní snímek, ale dokáže pěkně zahřát na duši. Lidi musel v hrůzné válečné době potěšit a povzbudit. I mě po semdesáti sedmi letech udělal radost. Navíc Vlasta Burian podává jeden ze svých nejcivilnějších výkonů. Hraje umírněne a moc pěkně. (22.08.2019)