Zlaté dno

Odporná moralizační slátanina natočená nejspíš za účelem povznesení pracovní morálky v protektorátu. Ani se nedivím tomu, že „výkony“ některých herců byly otřesně prkenné. Streit, Burian, Ferbasová, Schránil a zejména pak Kabátová pronáší své repliky stylem „mám tu napsáno, že mám říct tuhle větu, tak ji říkám“. Pětkrát fuj! (20.01.2014)

Tak tohle dílko se slabým scénářem Vlastovi vůbec nesedlo. Nějak rychle zestárnul, a přitom to bylo pár let po jeho veleúspěšných komedií. Tohle byl spíš výchovný film podle hesla, že každý se může vyšvihnout, pokud není líný, a žádný neúspěch by neměl vést k tomu, aby člověk vzdal další kariéru a růst. Bla bla bla... Ve filmu se objevilo ještě pár milých herců 30. let - paní Blažková, Ptáková, Šlemrová, což bylo určité pozitivum. Ale to bylo také vše. (08.12.2017)

Tak už jsem pochopil, že sem to nikdy neviděl. Tadle óda na podnikání a živnostníky se komančům do krámu rozhodně nehodila. :) Burian je zde perfektní jenom škoda, že celek vyzníva spíš jak moralizující podnikatelská agitka než dobrá komedie. Rozhodně mě zaujala velmi pěkná výprava, dost jiná od ostatních starejch filmů. (06.11.2013)

Velice zdařilý film s králem komiků Vlastou Burianem. Nad veškerá očekávání v něm však Burian nevystupuje jako komik, i když je do filmu (očividně násilně) zapracovaná slabší komická scéna skládání žehlicího prkna. Vlasta Burian je ve filmu schopným podnikatelem; obchodníkem, který na malé obci vede papírnický krámek. Je váženým občanem a jako prodejce známý tím, že si svých zákazníků nesmírně váží a nakupujícím k zakoupenému zboží přidává malý propagační dárek. Přesto ho jeho děti, žijící v Praze, kterým se momentálně velmi dobře vede, přesvědčí, aby svůj krámek prodal a přestěhoval se za nimi do Prahy. Tatínek dlouho odmítá, ale nakonec pod vidinou, že bude svým dětem blíž, s prodejem souhlasí. Brzy však pozná, že neudělal dobře. V Praze ho nikdo nezná, děti na něho nemají čas, a tak se cítí osamocený a nepotřebný. Chybí mu práce. Tuto zoufalou situaci řeší tím, že se nechá do jednoho nově otevřeného papírnictví přijmout jako příručí bez nároku na mzdu. Záhy se ukáže, že pod jeho působením neznámý a nezavedený obchod začne vzkvétat. A tak tatínek bude moct nakonec pomoct i svým dětem, které mezitím zkrachovaly. Přesto, že jsem filmy s Vlastou Burianem vždy rád vyhledával, nepamatuji se, že bych ho v době socializmu někdy viděl. Film je nádherným vzorem malého úspěšného podnikatele. Musím přiznat, že nakupování v takovém obchodě, kde jsem prodávajícími osobně znám, a kde jsem jimi skutečně vítán, bych rád dal přednost před zcela neosobním nakupováním ve velkých supermarketech. Rád věřím, že takové obchody budou brzy zase existovat. (Pondělí 09.08.2010) (09.08.2010)

Nebýt té závěrečné hodně sluníčkové půlhodinky, tak vystřelím své hodnocení zřejmě na plný počet. Při sledování snímku je nutné brát v potaz dobu, ve které byl vytvořen. Doba vzniku se na snímku silně podepsala. Nejen tím, že všechny nápisy byly jak v českém tak i v německém jazyku, ale svojí celkovou myšlenkou. Snímek je brutálně pozitivní. Nabízí hromadu podnikatelských rad od mistra svého oboru Vlasty Buriana, který je ve své roli znovu famózní. Dokáže udělat během odpoledne pomocí reklamních dárečků ze zapadlého maloobchodu velkoobchod. Tento snímek si mě ani tolik nezískal humorem (i když samozřejmě v jednotlivých momentech dokáže být velmi vtipný), nýbrž spíše strašně příjemnou atmosférou, kterou prostě v dané době bylo třeba šířit alespoň prostřednictvím kinosálů. (16.09.2017)