Kafka

Pěkný leporelo. Soderbergh rozhodně nebyl blbej a pochopil, že k téhle záležitosti se moc staromilsky přistupovat nedá. Ta touha přiblížit se v poetice a náladách velkým hráčům je moc fajn a člověk tam ty Coeny, Terryho Gilliama a snad i Pavla Juráčka (hmm..) docela cítí. Roztěkaný Jeremy Irons jede srdcem a ty lehce karikaturní momenty ho v klíčových momentech dokážou polidštit z nebohé úřednické krysy na hrdinu, který vlastně vůbec netuší co se děje kolem, ale je moc lidský na to, aby všechny ty šlamastiky nepřijal a přestal se v mezích přátelství a lásek angažovat. A okouzlení Prahou tam vážně je. Černobílé. (28.11.2008)

Cokoli erudovaného nechám kafkologům, já četl jen Proměnu a něco vím o Zámku a Procesu, ale v rámci Kafkovy tvorby jsem rozhodně laik. Tudíž nemůžu dostatečně určit, jak se Soderberghovi tenhle odkaz povedl, ale z toho co vím mi přijde, že ho pojal způsobem, jakoby vzal souhrně Kafkova díla, vypíchl z nich opakující se prvky a na základě toho Franze Kafku představil v kostce, kterou je fiktivní příběh taktéž inspirovaný jeho tvorbou. Mě to přišlo jako velice zajímavý film, chytil mě už od začátku a byl jsem s každou další minutou zvědavější, k jakým závěrům dospěje, ale není to jen tak, funguje to díky expresionistickému ladění, gradaci ústřední záhady, která se spíš zamotává než vysvětluje (což sem patří), funkční lokaci temné Prahy plné zavřených krámů a bizarních postaviček typu najatých dvojčat. Nikdy se nedá říct, co přinese další minuta, fikční svět jasně dává najevo, že má svoji logiku a nemá smysl do něj cpát naše reálie, tudíž je pak na každém divákovi, jak moc bude Soderberghovu vizi akceptovat. A vše vyvrcholí ne odhalením, ale určitým vyrovnáním se sebou, se světem, s pohledem na běh věcí, prakticky se vším, co Kafku (nejspíš) trápilo. A pointa je to dost chytrá a (pro mě) nečekaně hluboká. Svým způsobem je to taková závět s jasným poselstvím, obalená záměrnými nejasnostmi, přes které se k ní musí dojít a přesně takovým způsobem, jinak by to nerezonovalo. Opravdu, tady jsem laik, takže mi možná unikají geniální odkazy nebo naopak bolestné chyby, ale zatím, teď a takhle, velká spokojenost a další důkaz, že Soderberghova raná tvorba stojí za hlubší prozkoumání. 4* (04.08.2024)

Styl připomínající německý expresionismus není náhodný. Z Metropolisu uprchnul Vrah mezi námi a nabádá nás k tomu, abychom se nechali pohltit atmosférou Prahy před sto lety. Mueller-Stahl přehrává Ironse, který mě překvapivě poprvé v životě bavil. Soderbergh nenabízí Kafku, nepředkládá jeho životopis, tvoří svůj svět podle Kafky. Svět zcela dokonalý pro toho, kdo je ochoten ho takto přijmout, a zcela zavrženíhodný pro toho, kdo si svůj kafkovský svět již utvořil dříve a nehodlá si ho nechat vzít. Já jsem se nechala opájet vším, co mi Soderbergh nabídl, a že toho nebylo málo. (08.04.2023)

Scénář: Lem Dobbs .. Prvorepubliková vědecko-fantastická povídka. Pokud vám nezachutná a nepohltí vás atmosféra temné Prahy, nezbude moc prostoru k zábavě, protože prokousat se vatou k nějaké podstatě příběhu zabere spoustu času a až se vybarví, je absurdní (asi jako Kafka, přiznám se, neznám jeho dílo), ale zase ne natolik, aby se dal oslavovat. (24.03.2008)

Velmi příjemně mne překvapilo, že Soderbergh nenatočil životopis Kafky, ale pocit, jaký z Kafky a jeho děl máme. V podstatě je to celé surrealistický sen, kde poprvé jsem zažil pocit, že černobílá barva má své opodstatnění kvůli jednomu přechodu, jenž nechci spoilerovat. Sen, do něhož Soderbergh vrazil odkazy jak na Kafkova díla, tak na podobné expresionistické filmy - ostatně Murnau se nám objeví v příběhu také, byť jen v rejstříku -, na některé kultovní scény, a pohrál si i s příběhem. Ten začne jako detektivka, která přejde v mysteriozní detektivku, změní se v mysteriozní thriller a pokračuje hororovými prvky, opět s odkazem na expresionismus. Jenže navzdory hrátkám s fantazií se ve filmu objeví i spousta z "reálného" Kafky - jeho podivný vztah k ženám pouze přes dopisy na dálku, určitá životní lenost cokoliv dokončit, vztah k matce a otci, nemoc apod. Nakonec se dostaneme k úvahám jako stvořeným pro dnešní dobu. "Dav se mnohem lépe ovládá, než jedinec." - "Snažíte se zničit to, co dělá člověka odlišného jeden od druhého." Skvělá je kamera a lokace, jen ta okatá chyba s gramodeskou Supraphon, která v roce 1919 nemohla existovat, té je škoda. Nebo snad šlo o nějaký hlubší záměr? Protože jinak má Soderbergh české reálie ošetřené dokonale, včetně plakátů, novin, hospod, nápisů... Mimochodem, Ondřeje Havelku a Josefa Abrháma (asi jako Eduarda Basse?) jsem málem nepoznal. (03.06.2023)