Vlny

Je celkem symptomatické, že včerejší recenze na tento film (Lidovky, Marcel Kabát) s titulkem  "Vlny se tříští o naivní scénář. Poctu novinářským osobnostem zabíjí bizarní fikce i zkratkovitý popis historie."  -- byla přes noc změněna na: "Jaké jsou Mádlovy Vlny? Film o okupaci 1968 až moc zjednodušuje historii." Toto přepsání titulku/historie vypovídá o českém boji za svobodu slova, o našem "hrdinství" a čecháčkovství víc, než film samotný. Ten má ostatně bídnou nejen vypovídající hodnotu. EDIT: Titulek v recenzi byl přepsán znovu. Doufám, že autor dělá změny jen ze své vlastní vůle... (02.07.2024)

Film, který nevypadá jako český v tom nejlepším slova smyslu a tehdejší dobu přiblíží lépe než většina hodin dějepisu. Je to film, z kterého atmosféra rodícího se a zanikajícího Pražského jara úplně čiší a ačkoliv se v některých věcech od reality odchyluje, nejsou to takové změny, které by člověka nutily nechápavě kroutit hlavou a posílat autorům knihy o dějinách. Celé to ještě podtrhuje skvěle zvolená hudba. Vyzdvihnout musím také dobové záběry i ty,  které se tak úspěšně tváří. Scénář navíc představuje hrdinu, který se ne vždy chová hrdinsky, ale zato uvěřitelně. Sečteno a podtrženo, na poli české kinematografie se objevil film, který stojí za to vidět. (01.07.2024)

Když se podíváte na plakát k novému autorskému snímku Jirky Mádla, možná se pousmějete a pomyslíte si, proč nikdo nevymyslel originálnější koncept než hromadu postav namačkaných u sebe. Jenže ve Vlnách není hlavní postavou jenom šéfredaktor zahraniční redakce Československého rozhlasu Milan Weiner (skvělý Stanislav Majer), nebo jenom nováček v podání Vojty Vodochodského (kterého jsem konečně vzala na milost). Ústředními hrdiny je opravdu celá redakce a k tomu všichni ti, kteří se za cenu nasazení vlastní kariéry i života neváhali postavit za svobodu slova. Více než dvě hodiny jsem jenom zírala, že se někomu v našem malém českém rybníčku povedlo natočit tak perfektní a napínavý dobový film. Jirkovi se to povedlo a téměř desetiminutový standing ovation na světové premiéře v Karlových Varech je toho důkazem. Jsem dojatá a pyšná. (02.07.2024)

Jirkovi Mádlovi se podařilo něco, co se v současné české kinematografii jen tak nevidí. Natočil film, který je kvalitou na evropské úrovni. Odvyprávěl příběh, který bez nějakého patosu a černobílosti funguje dobře jako historická výpověď, ale zároveň i jako paralela k současné době a nedávným událostem jinde než u nás. Těch 130 minut uteče jako voda a po konci snímek pěkně rezonuje, což potvrzuje i mohutný divácký potlesk na letošní premiéře ve Velkém sále. [KVIFF 2024] (02.07.2024)

Ještě teď mě svírá, když na něj pomyslím... Je to nadupaný návrat českého filmu, který mapuje část našich dějin a ukazuje hrdinství rozhlasáků. Rozhlas, který s námi byl v nejlepších i nejhorších dnech našeho národa. Jiří Mádl dokázal "vlny" dostat na plátno neskutečným stylem. Jak filmařsky, tak historicky... Ukázal práci nejen rozhlasových reportérů, ale také obrovské hrdinství techniků, kteří dokázali signál od mikrofonů odbavit na vysílače, aby se dostal k posluchačům v nejvypjatějších chvílích. Jiří Mádl dokázal udělat důstojnou a krásnou tečku za oslavami 100let rozhlasu. Jsme s Vámi, buďte s námi. (01.07.2024)