Vlny

Je celkem symptomatické, že včerejší recenze na tento film (Lidovky, Marcel Kabát) s titulkem  "Vlny se tříští o naivní scénář. Poctu novinářským osobnostem zabíjí bizarní fikce i zkratkovitý popis historie."  -- byla přes noc změněna na: "Jaké jsou Mádlovy Vlny? Film o okupaci 1968 až moc zjednodušuje historii." Toto přepsání titulku/historie vypovídá o českém boji za svobodu slova, o našem "hrdinství" a čecháčkovství víc, než film samotný. Ten má ostatně bídnou nejen vypovídající hodnotu. EDIT: Titulek v recenzi byl přepsán znovu. Doufám, že autor dělá změny jen ze své vlastní vůle... (02.07.2024)

Jirkovi Mádlovi se podařilo něco, co se v současné české kinematografii jen tak nevidí. Natočil film, který je kvalitou na evropské úrovni. Odvyprávěl příběh, který bez nějakého patosu a černobílosti funguje dobře jako historická výpověď, ale zároveň i jako paralela k současné době a nedávným událostem jinde než u nás. Těch 130 minut uteče jako voda a po konci snímek pěkně rezonuje, což potvrzuje i mohutný divácký potlesk na letošní premiéře ve Velkém sále. [KVIFF 2024] (02.07.2024)

Je čistá radost potkat se po letech s českým filmem světových parametrů. Tohle není žádná komorní uťáplinka o pár lidech, posedávajících u mikrofonů, ale sebevědomý, dynamický a rozmáchlý film, který se nebojí v rámci variace na dobové události používat i postupy klasické, v tom dobrém slova smyslu hollywoodské, filmařiny - a zvládá to skvěle. Jistě, někomu může právě tohle vadit (historikům třeba všechny ty zkratky a fabulace), ale někdo ať si políbí šos, tohle není dokument. Dravý střih, skvěle nasazené dobové písničky i fantastická původní hudba... něco hnidek by se vypíchat dalo, ale pár minut po skončení karlovarské projekce se mé srdéčko tetelí adrenalinem z kinofilského uspokojení a ten orgán o kousek výš filmu přeje, aby určitě nezůstal "festivalovým", rozhodně má zásadní potenciál oslovit i mytického "běžného diváka", který si chce prostě zajít do kina na dobrej biják. A navíc, v kontextu s tím, co se při roku 2024 děje ve světě, může těžko přicházet ve vhodnější chvíli. (01.07.2024)

Po tom slabším filmu o Vietnamci na střeše přichází tentokrát Mádl s výpravným, velkolepým a po všech stránkách kvalitním filmem, a vypadá to, že Pojedeme k moři nebyla náhoda a ten člověk je fakt chytrý a talentovaný (a že na to vůbec nevypadá, co?:)) Film pojednává hlavně o nepříliš známé úloze, kterou sehráli pracovníci Československého rozhlasu v srpnu 1968 a je dobře, že byl natočen. Závěr je strhující. A Vojtěch Vodochodský je už definitivně hvězda. Divácká známka 1.04! Odpady ignorujte, ti lidi to neviděli. Tohle bude jistě český kandidát na Oscara a byť je o třídu či dvě lepší než Zápotek a Bratři, obávám se, že téma nebude v USA nikoho zajímat. Na Lvech ale očekávám nominace ve všech kategoriích kromě animáku a dokumentu (tedy i tam, kde by si to zasloužily jiné filmy). Zápory? Snad jen podivný casting mladšího bratra hlavního hrdiny, který je prezentován jako malé děcko, o které se musí ten starší starat, a přitom při pohledu na ně nejde pořádně poznat, který je starší. (05.07.2024)

Film, který nevypadá jako český v tom nejlepším slova smyslu a tehdejší dobu přiblíží lépe než většina hodin dějepisu. Je to film, z kterého atmosféra rodícího se a zanikajícího Pražského jara úplně čiší a ačkoliv se v některých věcech od reality odchyluje, nejsou to takové změny, které by člověka nutily nechápavě kroutit hlavou a posílat autorům knihy o dějinách. Celé to ještě podtrhuje skvěle zvolená hudba. Vyzdvihnout musím také dobové záběry i ty,  které se tak úspěšně tváří. Scénář navíc představuje hrdinu, který se ne vždy chová hrdinsky, ale zato uvěřitelně. Sečteno a podtrženo, na poli české kinematografie se objevil film, který stojí za to vidět. (01.07.2024)