Vlny
Waves
Réžia:
Jiří MádlScenár:
Jiří MádlKamera:
Martin ŽiaranHudba:
Simon GoffHrajú:
Vojtěch Vodochodský, Táňa Pauhofová, Stanislav Majer, Vojtěch Kotek, Martin Hofmann, Tomáš Maštalír, Igor Bareš, Marika Šoposká, Petr Lněnička (viac)Obsahy(1)
Praha 1967 – Tomáš vychováva svojho mladšieho brata Pavla, sám sa o politiku nezaujíma a snaží sa aj brata od nej držať čo najďalej. Za podivných okolností sa Tomáš nechá naverbovať ako technik do prodemokratickej zahraničnej redakcie Československého rozhlasu, tá získava stále väčší vplyv na spoločnosť a Tomáš sa tým dostáva do nebezpečnej situácie. Film mapuje malú komunitu vo vnútri vysielacích štúdií, ktorá prostredníctvom mikrofónu menila spoločnosť. (Slovenský filmový ústav)
(viac)Recenzie (433)
Geniální počin, hoden hollywodské konkurenci. Těch novodobých českých počinů inspirující se komunistickou dobou tu je na můj vkus přehršel. Proto jsem byl z Vln zpočátku skeptický. Ale Mádl posunul české historické drama na úplně jiný level. Scénáristicky je to velmi lehce odvyprávěný příběh, který je ale protkán neskutečně dobře odvedenou filmařinou. Technická a hudební stránka filmu je právě to, co dělá tento počin našeho "snowboard-rafťáka" prvotřídníma a dost možná tím nejlepším za poslední dobu z české tvorby. Kombinace dobových záběrů s těmi filmovými, samotný filtr či dechberoucí scény doprovázené hudebními perlami. To bylo něco, co jsem si jako filmový fanoušek velice užil a vychutnával plnými doušky. Jirka Mádl je neskutečný talent. Bravo! ___ (Cinestar, Hradec Králové) ()
Ze všech dosavadních režijních počinů Jiřího Mádla, z nichž doposud vždy trčela poměrně výrazná naivita a nevěrohodnost, jsou Vlny zdaleka nejlepší. Mimo jiné proto, že tímto neduhem již netrpí. Film je skvěle dramaturgicky ošetřený a jeho pečlivě strukturované klasické vyprávění bezešvě splétá velké množství dějových linií. Snímek je ukázkou špičkového řemesla ve všech ohledech, ať už se to týká dobové stylizace, kostýmů, hereckých výkonů nebo hudby. Právě díky tepající hudbě, dynamickému střihu a citu pro budování napětí si scény zahrnující policejní střet s demonstrujícími studenty, příjezd tanků do Prahy v srpnu 1968 nebo vojenský zátah na budovu Českého rozhlasu svou intenzitou a efektností v ničem nezadají s mnohými hollywoodskými akčními thrillery. V množství zdařile napsaných a charakterově pestrých vedlejších postav, vycházejících ze skutečných novinářů a hlasatelů tehdejší zahraniční redakce, která během pražského jara bojovala s cenzurou a při invazi se snažila za každou cenu vysílání udržet, panuje naprostá přehlednost - stejně jako v jejich emocích a motivacích. Tento důležitý příběh si poctivé, propracované a prvotřídní zpracování zasloužil, takže je nesmírně potěšující, že se Vlny v kontextu českých dobových filmů posledních let řadí k těm nejzdařilejším. ()
Mádl se opravdu překonal. Tento film by klidně snesl i srovnání se západní produkcí. Je až neskutečné, jak se mu podařilo zachytit atmosféru Československa z roku 68. Nejdřív bych asi vyzdvihnul postavy, které jsou dobře napsané a film hezky šlape. Většina z nich je skvěle obsazena známými herci. Ale i ti neznámi mohou překvapit. Napětí se dá krájet a člověku až tuhne krev v žilách. Moc často mě filmy nedojímají a už vůbec ne ty české. Hezky sledujeme vývoj událostí od konce roku 67 až po samotnou invazi, která je skvěle natočena. Celé to vidíme z pohledu spojaře/technika Tomáše, který se náhodou dostane do Československého rádia a díky němu se rozběhne celý koloběh věcí. Dost podrobně sledujeme jednotlivé události u nás a k čemu vedly. Taky vidíme pohled uvnitř strany a policie. Určitě to nebyla lehká doba. Je dost těžké se vžít do kůže tehdejších obyvatel a představit si, co museli prožívat. Filmu se ale tohle docela daří. Za mě totální masterpiece. "Já nebudu udavač!" ()
Nejlepší český film za poslední generace a to bych nerad někoho urazil... 10/10 skvělý Jirka Mádl. Všichni povinně do kina, at nám natočí další. Historia Magistra Vitae... ()
Jiří Mádl by se měl definitivně vykašlat na svou hereckou "kariéru" a plně se věnovat filmové režii. Vlny jsou filmem úžasným, hned z několika pohledů. Je na nich znát na jedné straně úzkostný perfekcionalismus a na straně druhé emoce do něj vložené. Mádl si své dítě prostě hýčkal, prohlížel, hladil a stále upravoval a ono mu jeho péči vrátilo na stokrát. I když jemu, spíš filmovému divákovi. Název pak působí až téměř dvojznačně, anžto zážitek z filmu se dá přirovnat k pohledu na moře, které nejprve čeří sem tam nějaká ta vlnka, abyste se v závěru ocitli na vrcholu tsunami. Jeden z nejvyspělejších českých filmů poslední doby, jenž díkybohu rezignoval na laciné vztahové kondomedie a Mádl viditelně dokázal udržet české herce v nebývale civilních polohách a já jim zase jednou ty jejich předobrazy věřil a to všem bez výjimky, nešaškující Kotek či Hofmann byli asi největším překvapením. Z estébáků šel chlad, z Rusáků strach, a to i jejich vlastní a z celé té zničené naděje mi bylo prostě smutno. Díkybohu za feel good hudební podkres, který chvílemi zvedl pochmurnou náladu. Někdy si člověk říká až s děsivým přesvědčením, že světu by možná bez některých národů bylo líp... ()
O době, jíž Vlny reflektují, jsem již od puberty četl, slyšel i viděl spoustu nejrůznějších materiálů a také jsem vyloženě dospíval na soudobé čs. populární hudbě, až mám někdy pocit, že to Pražské jaro '68 i s následující deziluzí v 21. srpna a celé období normalizace jsem někdy v minulém životě musel zažít také. Přesto – nebo i proto mě dovede potěšit nový pohled a další střípek do celkového obrazu, pokud je zpracován kvalitně... a Mádlovy Vlny mě i přes rozpačitější dojmy z úvodního „akčního nerváku“ do nikdy mnou nezažité doby vrátily tak intenzivně, že jsem ty rychle uběhlé 2 hodiny v letním amfiteátru vůbec nevnímal. Film si drží svižné tempo a rozehrává temnou atmosféru v pohnutých událostech jak během událostí Pražskému jaru předcházejících, tak s vyvrcholením v osudný srpnový den, kterému se v tomto filmu se zaostřením na dění v Československém rozhlasu dostalo skutečně hodně prostoru. Už jen díky zasazení do rozhlasového studia mají Vlny určitě přínos navíc i uprostřed haldy jiných českých filmů vracejících se do dob socialismu a rozehraná dilemata ohledně (ne)zaprodání se režimu/systému na mě působily nadčasově. Dobová hudba (včetně návštěvy podniku s dvojníkem Waldemara Matušky :)) mě potěšila i přesto, že je s ní místy narábáno dost volně (např. hit Heleny Vondráčkové „Přeji Jordán“ použitý jako podmaz v listopadu 1967, ačkoliv píseň vznikla až po srpnu '68), ale toleroval jsem to bez potíží, coby dotváření atmosféry s různými pocity vloženými ve své době do hudby a textů... tedy do chvíle, než během sprnové invaze nezazněly „Čerešne“ Hany Hegerové – kromě toho, že píseň pochází až z 80. let, tak nápadem použít ji mezi spoustu šedesátkové hudby na podbarvení nějaké smutné chvíle v roce 1968 to až zbytečně vykradlo slavné Pelíšky. Také mě trochu zamrzelo, že dlouhodobě výrazná postava vedoucího redakce (jinak, špičkově ztvárněného Stanislava Majera s detailně precizní mimikou) s příchodem 21. srpna zmizí z filmu a objeví se už snad jen v jednom krátkém záběru, z něhož jsem úplně nevyčetl, co se s ním stalo. I přes tyto drobnosti byl pro mě zážitek z Vln i silnější, než loni ve stejné době ve stejném Amfiku navštívený Oppenheimer. [80%] ()
Až tak to so mnou nezavlnilo. Tých filmov z čias hrozivého komunizmu, to je už pásová výroba, no oceňujem, že tu ide o jeden konkrétny príbeh doteraz filmovo nepopísaný, réžia je naozaj výborná, dlhú stopáž až tak necítiť. Skĺbenie vymyslených postáv s realitou sa podarilo urobiť tak, aby si človek myslel, že sa to všetko stalo tak, ako sa nám to prezntuje. V tom vidím maličký problém. Mádl chcel urobiť historickú fikciu tak, aby vyznela pre divákov ako čistá, pravdivá história, pričom sledoval len svoj jediný cieľ, citujem jeho slová: zobraziť zápas medzi "kultivovaným světem evropským a tím primitivním ruským". Aj preto je jasné, že tu o žiadnu historickú presnosť nejde. Hlavné postavy - bratia - napríklad nikdy neexistovali, redakcia Československého rozhlasu sa glorifikuje, no sám Milan Weiner - tu veľký bojovník za slobodu slova - bol tvrdý komunista, oslavovateľ Mao Ce-tunga a autor diel ako Lidová Čína či Vítězství čínského rolníka, kde propagandisticky slávi režim. Nehovoriac o tom, že Československý rozhlas nemal absolútne nič spoločné s pádom Novotného, to si Mádl jednoducho vymyslel pre dramatizáciu a dosiahnutie spomenutého cieľa: na jednej strane bojovníci za slobodu, na strane druhej tí "ruskí primitívi", ale oni to nebolo len Rusi, že? No ale dnes lepšie znie hovoriť o ruských primitívoch ako o ukrajinských, hoci v roku 1968 ich všetci mali za jednu bandu. Čo sa týka milostných liniek, tie sú buď nepatričné - Pauhofová a Vodochodský ako pár, no ten vekový rozdiel dosť vidieť, aj keď ona by si želala opak. Navyše tu máme zbytočné "erotické" prestrihy, ako študenstvo oslavuje Pražskú jar napríklad aj mrdaním na ulici. Bol to tak sekundový záber a človek sa pýta - na čo? Či pre Mádla je synonymom slobody šukanie na verejnosti? V neposlednom rade treba pripomenúť, že film vyvoláva skrze hercov a režiséra okrem toho pocitu stopercentnej historickosti aj dojem, že toto prežívame dnes. Tento film nebol natočený ako výťah z dejín, ale ako agitka, ktorá má diváka nastaviť do obáv, že sa to stane znova - pretože tí Rusi a ich prisluhovači označujú bojovníkov za slobodu ako fašistov (paralela s Ukrajinou), sú proti slobode slova, proti slobode tlače, diktujú len jeden názor... No ale to hovorí ten istý Maštalír, tá istá Pauhofová, ale aj ten istý Mádl, ktorí čušali, keď sa nedávno vypínali nepohodlné médiá, protestujú, ak sa má na obrazovky verejnoprávnej televízie vrátiť verejnoprávnosť, pretože oni tam chcú mať len manipuláciu a propagandu, na tribúnach bojujú za strany, ktoré ľudí chceli povinne očkovať a označili tých s inými názormi za dezolátov... Takže je smiešne, že práve títo kritizujú socialistický režim za cenzúru v minulosti, ale sami ju vo svojej súčasnosti akceptujú - hlavne keď sa cenzurujú tie údajne nesprávne a im nepohodlné názory. Tak v čom ste iní od tých "primitívnych Rusov" vy moderní bojovníci za slobodu, alebo skôr za slobodu len pre seba a svoje dotácie? ()
Jeden domácích filmů, který nabízí přesně to, co sliboval. Teď jen zbývá najít odpověď na otázku, zda to stačí. Po řemeslné stránce je všechno výborně zvládnuté, postavy jsou dobře obsazené a můžeme si opět připomenout důležitost svobody slova a nebezpečí z Ruska. Tedy věci, které jsou bohužel opět aktuální. Ač jsem seděl ve vyprodaném kinosále, tak jsem diváckou oblibu zrovna tohoto filmu stejně moc nepochopil. (70%) ()
Potlesk v běžném, navíc plném kině, jsem už dávno nezažila. Klobouček. ()
Při letošním KVIFF jsem se dvakrát - a marně - snažil dostat na jeden z nejdiskutovanějších letošních filmů, a tak jsem si musel nakonec počkat, až Vlny "připlují" do kina. Mádlův snímek v sobě výtečně snoubí méně známý příběh novinářů Československého rozhlasu s divácky atraktivním zpracováním, které dokáže uspokojit široké publikum. Vložené dobové písně dodávají Vlnám tklivý dobový nádech, zatímco hra s obrazem, archivními záběry a filtry povyšuje film na vysokou technickou úroveň. Vlny by však nerezonovaly tak daleko, nebýt přesného hereckého obsazení. Samotný příběh o snaze vzepřít se a bojovat proti lživému, utlačujícímu a nesvobodnému režimu je nadčasový a momentálně nebývale aktuální - v tomto ohledu "připluly" Vlny v tu nejpovolanější dobu a rozhodně si zaslouží oba palce nahoru. ()
Jirka Mádl dokazuje, že má veľký talent. Veľmi silný film. Obnažuje našu históriu a vyzdvihuje hrdinstvo pracovníkov rozhlasu, ktorí v neľahkej dobe dali spoločnosti to najdôležitejšie, čo vedeli. Po technickej stránke obdivuhodné, hudba, kamera a triky vynikajúce. ()
Communispliotation. Paradoxně technická a dramaturgická opečovanost z Vln dělá ještě komičtější dílo. Film generace aplikovaných mileniálů odchovaných na děsivých historkách o ošklivém komunismu, které jim celé devadesátky přednášeli všichni starší, protože kdo by tehdy odolal vábení stát se obětí či hrdinou z totalitních časů. Fízlové se tu chovají tak, že prostě nabíhají do scény a jenom mlátěj do všech a všeho obuškama jak kdyby byli na cracku. Zástupci STB jsou s každým dalším filmem o komouších o úroveň směšnější zástupci absolutního zla, u kterých se za dva roky těším, že už konečně budou mít při šťárách nůž v zubech. Oproti tomu když je něco dobře, naznačí nám to vždy spontánně tančící sexy studenti v chodbách a oproti šedavé všudypřítomnosti stojí barevná, sluncem prosvětlená kancelář rozhlasové redakce, kde se hrají z gramce zahraniční pecky a po pracovní době se chichotavě poprcává na šuplíkách. Samotná redakce je pak charakterově poskládaná jak nějaká komiksovka - zamračený morous, uťáplá kancelářská myška, bujarý technik a nad to všechno shlíží sošný Weiner a jeho knír. Tenhle čtyřistapadesátýtisícátý film o tom, jak udatný národ český hází květináče po zákonně zlých ruských okupantech je fakt ideální ilustrací k tomu jak jsme tady pořád ti feťáci na historických křivdách, kterým se představa toho, že každý útlak vychází ze součinnosti společnosti, nehodí do krámu, protože by se pak třeba museli rozhlédnout kolem sebe. Čím více si hýčkáme a mramorujeme své hrdiny, tím více si dokazujeme, jak selhaná jsme společnost. Čtyři dny po premiéře byly téměř všechny pražské projekce vyprodané a po filmu se spontánně výskalo a tleskalo. "A jak si vysvětlujete, že Vlny měly 99,9% návštěvnost?" "No... tak bylo to proti komunistům..." Stýská se mi po Hřebejkovi EDIT 10.9.2024: zapomněl jsem to dopsat k tomu komentáři, ale věděl jsem to od začátku, že ten film pošleme na Oscary a budeme se strašně divit a budeme hrozně ukřivděný, že ho nedostal. ()
Jiřímu Mádlovi se podařilo natočit kvalitní dobový film, jenž dokáže běžného diváka obohatit i o historické informace - přiznám se, že některé aktéry událostí Pražského jara z Československého rozhlasu neznám a jsem rád, že jsem se o nich díky filmu něco dozvěděl. Zvolil silnou hereckou sestavu, řada z aktérů je aktuálně dost v kurzu, především Vojtěch Vodochodský a Jan Nedbal. Prvně jmenovaný se výtečně popasoval s poměrně nejednoznačnou hlavní postavou svádějící velké vnitřní boje. Celý film je velmi zručně natočen, působí profesionálně a určitě se za něj nemusíme stydět za našimi hranicemi. Pokud bych měl něco vytknout, jsou to drobnosti, Vojtěch Kotek jako Jiří Dienstbier mi nepřipadne vhodný, ani ten knír nepomůže. Nežil jsem v té době, ale nezdá se mi, že by někde na československém území fungovaly motely jako v amerických filmech. ()
Těžko vysvětlovat detailně můj vztah k režimu, který jsem moc nezažil. Část mé rodiny však zasáhl víc než dost. Připomenutí zvěrstev, který dokáže rozpoutat jeden národ (svaz) je tak aktuální, až to bolí. Mádla jsem nikdy nemusel, objektivně jde ale o jeden z nejlepších českých filmů, který jsem viděl za poslední dekády. Bravo. Doufejme, že se toto nebude nikdy opakovat a opravdu doufejme, že jako národ dojdeme svého klidu, který si po 100 letech převratů a vměšování cizích mocnosti víc než zasloužíme. PS: A to jsem si myslel, že ruskej národ už nejde víc nesnášet a hle, lze. ()
Jiří Mádl to dokázal! Natočil historicky nejlepší český autorský film. Vedle režie se zde ujal i scénáře a není absolutně od věci jej v této kategorii zařadit po bok takového filmového velikána, jakým je Christopher Nolan s jeho posledním tvůrčím počinem, Oppenheimerem. Pocitově má film nejblíže k Affleckovu oscarovému Argu. Vlny jsou niterným a velmi emotivním exkurzem do života novinářů Československého rozhlasu, bojujících za vysílání necenzurovaného zpravodajství v období okupace Československa v srpnu 1968, které navíc ovlivňují vnější tlaky na členství v StB. Výjimečnost Vln je způsobena jednak intenzivním a uvěřitelným přenesením diváka do 60. let minulého století, a jeho vcítěním se do hlavní postavy filmu, Tomáše Havlíka (Vojtěch Vodochodský). Druhak velmi zdařilým prolínáním veškerých linek příběhu - novináři Československého rozhlasu, bojující za nezávislost vysílání / studenti, bojující za svá práva v ulicích velkoměsta / Tomáš Havlík, bojující se systémem v pracovním a osobním životě. Emoční dopad snímku na diváka je v dnešní době navíc mnohem silnější, než by byl kdy dřív. Důvodem je řada paralel, které může divák spatřovat s Ruskou invazí na Ukrajinu. V závěru se slzám neubrání žádný vlastenec. Vlny v divákovi ještě dlouho po projekci zanechají pocit národní hrdosti a patriotismu. Plná palba, 100 % hodnocení a velké přesvědčení o účasti Vln na závěrečném ceremoniálu v boji o Oscara za nejlepší zahraniční film roku 2024. 💯 (01.07.2024 KVIFF, světová premiéra s osmiminutovým standing ovation) ()
Je až ohromující, jakým režisérským způsobem Jiří Mádl v průběhu let vyrostl. Snímek Vlny totiž velmi vydařeným způsobem demonstruje to, jak moc je tuzemská filmografie silná v kramflecích a více než připravená převzít jednu z vůdčích pozic na světové scéně. To je dáno zejména rezonujícím tématem, které skrze ozvěnu času rozeznívá vlastenecké struny téměř v každém z nás. Dále je to pak samozřejmě technická stránka na velmi vysoké úrovni, z čehož nejvíce vyčnívá precizní kamera spolu s dobovými záběry, citlivě vyretušovanými, čímž velmi organicky zapadají do celého tohoto projektu. Výkladní skříní vyjma tohoto atributu jsou pak samozřejmě herecké výkony všech zúčastněných (Vojtěch Vodochodský a Táňa Pauhofová!). Zejména díky jejich přičinění se dokonale ponoříte do těchto chaotických časů, v nichž se kovaly charaktery a ve kterých bylo nejisté balancování na tenké hraně mezi dobrem a zlem každodenním chlebem. Tvůrci se všemi těmito aspekty pracují citlivě a zároveň filmařsky dravým způsobem, pročež se před Vámi rozestře vtahující dobová freska, jejíž přesah do dnešních dob je naléhavě vztyčeným historickým ukazováčkem. Co tedy dodat na závěr? Jiří Mádl natočil úžasně sugestivní podívanou, která má reálnou šanci zabodovat i mimo naše a slovenské hranice. Vlny jsou totiž vypulírovanou ukázkou toho, že i v naší malé kotlině není o šikovné tvůrce a silné příběhy nouze. Výborná práce! (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) ()
Perfektná práca s emóciami. Mádlov dynamický storytelling a Žiaranov vizuálny štýl presne vedia kedy povoliť uzdu sentimentu, kedy ísť do klipovej štylizácie, kedy diváka hodiť do prúdu silného soundtracku a nechať ho unášať sa. Film o sptrítomňovaní a spoluprežívaní. ()
Je čistá radost potkat se po letech s českým filmem světových parametrů. Tohle není žádná komorní uťáplinka o pár lidech, posedávajících u mikrofonů, ale sebevědomý, dynamický a rozmáchlý film, který se nebojí v rámci variace na dobové události používat i postupy klasické, v tom dobrém slova smyslu hollywoodské, filmařiny - a zvládá to skvěle. Jistě, někomu může právě tohle vadit (historikům třeba všechny ty zkratky a fabulace), ale někdo ať si políbí šos, tohle není dokument. Dravý střih, skvěle nasazené dobové písničky i fantastická původní hudba... něco hnidek by se vypíchat dalo, ale pár minut po skončení karlovarské projekce se mé srdéčko tetelí adrenalinem z kinofilského uspokojení a ten orgán o kousek výš filmu přeje, aby určitě nezůstal "festivalovým", rozhodně má zásadní potenciál oslovit i mytického "běžného diváka", který si chce prostě zajít do kina na dobrej biják. A navíc, v kontextu s tím, co se při roku 2024 děje ve světě, může těžko přicházet ve vhodnější chvíli. ()
Mádlovi ten úspěch přeju, ale jeho třetí biják mě nevtáhl, přestože jsou události kolem srpna 68 můj kalich piva. Do užšího výběru Oscarů se to nemá šanci dostat. ()
Vlny jsou naprosto výjimečnej film. Po debilních úletech typu Jan Žižka a značně nepovedených sračkách Milada a Bratři nám tady Jiří Mádl představuje skvěle naservírovanej dynamickej příběh, přehlednej a srozumitelnej. Jasně že to má drobné odchylky od skutečnosti, páč třeba rezignaci prezidenta Novotnýho určitě nezpůsobily aktivity Československého rozhlasu, ale pro eskalaci děje mi to neva. Má to spád, akci, napětí, lehce i trochu humoru. Plus geniální práce se střihem, kdy prej ani zúčastnění při prvních projekcích nepoznali, co jsou nabarvené archivní záběry a co je film, kterej oni točili. Za mě je navíc pozitivum, že mě nesrala Táňa Pauhofová, která mě dosud srala dost. ()
Súvisiace novinky
Českým kandidátem na Oscara budou Vlny
Česká filmová a televizní akademie (ČFTA), která mimo jiné každoročně stojí i za udílením cen Český lev, v úterý 10. září 2024 prostřednictvím tiskové zprávy oznámila výsledek hlasování svých… (viac)
Finále Plzeň láká na exkluzivní premiéry
Filmový festival Finále Plzeň nabídne divákům exkluzivní možnost zhlédnout řadu premiér a předpremiér českých filmů. Od 20. do 25. září se v západočeské metropoli představí snímky, které teprve čeká… (viac)
Jubilejní 50. ročník Letní filmové školy se blíží
50. Letní filmovou školu Uherské Hradiště zahájí ve světové premiéře komediální snímek režiséra Šimona Holého Hello, Welcome o třech herečkách, které se společně vydávají na festival do Karlových… (viac)
MFF Karlovy Vary v číslech ČSFD a očima agentů
V sobotu 6. července skončil 58. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. V rámci slavnostního zakončení byly samozřejmě rozdány festivalové ceny, a jak jsme zde psali, hlavní ocenění… (viac)
Reklama