Neboj sa, zlatko

V posledních letech i na režisérské stoličce nečekaně zajímavá Olivia Wilde (a daleko ambicióznější, než by divák čekal) nás dostává k mladému (i mnoha jiným) páru, který žije v sousedské komunitě, ze které každé ráno odjíždí všichni muži do práce a jejich drahé polovičky netuší, co je náplní jejich dní. Na dámy čekají repetitivní rituály s vrcholem v podobě chutné večeře (kolikrát na ni dojde až po rozbití pár kusů porcelánového nádobí při bouřlivém sexu). A samozřejmě dodržováním záhadných pravidel městečka, ve kterých se postupně objevují podezřelé trhliny. Zatímco ostatní slepičky dál svorně kdákají, prozíravá Florence Pugh z ústředního páru začne podnikat kroky, které celé rodině přinesou nepříjemné potíže. A stejně tak divákovi je jasné, že se v těchhle dokonalých padesátkových kulisách děje cosi nekalého. Druhá půlka už je bohužel zbytečně doslovná, audiovizuální potěšení se postupně okouká, minuty se zdají být delší, než skutečně jsou. A scénář nakonec vyústí tak nějak s mírným zklamáním. (23.11.2022)

║Rozpočet $20miliónov║ Tržby USA $45,309,403║ Tržby Celosvetovo $87,409,403▐  Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ Olivia Wilde chce byť originálne prekvapivá ale dokáže akurát tak zamotať hlavu a vyvolať rozporuplné predstavy. Herecky dosť snaživé od Florence Pugh, vizuál určite zaujme aj navodená dobovosť 50.rokov. /45%/ (08.01.2023)

Olivia Wilde po fajn komedii Šprtky to chtěj taky servíruje dystopickou scifi vizi se zajímavým nápadem, solidním ústředním duem a celkem "oukej" gradací, která je ve výsledku jiná, ale nejsem si jistý, jestli mohu říct že lepší, než jsem čekal. Dvě hodiny jsou dlouhá doba, za kterou divákovi mohou docházet mnohé díry a nedostatečnosti v celkové pointě, ale na druhou stranu až moc krátká doba na to se vynadívat na (zas a znova) skvělou Florence Pugh, protože její krása rezonuje celým plátnem a její přirozené sympatie donutí diváka (k Wildeině spokojenosti) nad mnoha věcmi zas tak nepřemýšlet. Jinak je to ale celkem slušná jízda, která už od začátku vnáší divákovi brouka do hlavy ve stylu "něco tady nehraje" a postupně se prokousáváme k tomu, o co že zde vlastně jde. Má to prvky překvapení, pozornost si to udrží a dívá se na to dobře, ale oproti konkurenčním podobně laděným filmům mi zde chybí výraznější prvek, který bych si chtěl zapamatovat a pustit znova. Takhle to ve mě zanechá pocit (jen) dobrého díla, ale to v tomto žánru bohužel nestačí a chtělo by to údernější mindfuck, který by ve mě zanechal díru. (24.10.2022)

Má chyba, že jsem se dopředu nepřipravil. Čekal jsem něco jako nouzový východ z americké krásy a přitom jsem dostal zoufalé manželky, co v zóně soumraku prožívají epizodu lepší než život. Výsledkem je opulentní prázdnota, do které Pineova postava každým svým monologem pumpuje další vakuum (nezajímá mě, že Jordan Peterson). Chápu, že to má zrcadlit vyprázdněnost tohoto světa, ale předání vzkazu feminismus a ženská autonomie ja / incel, misogynie a sexismus nein se nemuselo tak bezpředmětně táhnout až k nic neřešícímu konci. Dost to drží nad vodou Florence Pugh, která připomíná mladou Kate Winslet (alespoň něco z toho Mendese). To lehce mongoloidní Harry nepředvedl zhola nic. Vlastně abych mu nekřivdil, na jídelním stole one direction jeho jazyka rozdmýchal fantazie roztoužených fanynek.. (01.12.2022)

Vybrakovaný Ira Levin s blazeovaným asexuálním slizounem a bezkrkou mladou-starou tetosteromovou jitrnicí, která se těžkotonážně prdelí po plátně stylem, že jí na hodině baletu raději navlíkli na trikot stínítko od lampy, na šestadvacet vyžilý maras, tohle bude zajímavé sledovat do čtyřicítky. No ony ty Stephordské paničky jely jiné vizuální bomby, co je ale důležitější: zároveň i obsahové. Slabá, přebarvičkovaná vykrádačka. Kdo četl, ví. (04.11.2022)