Purpurová farba

Purpurová barva se mi jeví jako typický film bílých, kde se snaží moralizovat o černých, musí se však nechat, že i přes řadu emocionálních tlaků (zejména Spielbergův přesentimentalizovaný závěr) je příběh černošky Celie vyprávěn s něhou, zanícením i krutostí právě tak, aby epičnost příběhu vynikla i v maličkém, skromném prostředí. Co dál? Herci předvádějí podařené výkony, Spielberg pečuje o malebné vizuálno a všechno je to tak jaksi hodně klasické a typické, jak se na (téměř) Oscarový film sluší a patří... 8/10 (30.03.2011)

Tohle je typicky priklad proc nemam rad mnohe filmy Stevena Spielberga, radobydojemne rodinne drama, tentokrat z oblasti jizasnkych afro-americanu. Natocene to neni spatne, ale me ti negramotni cerni vidlaci skutecne nijak neimponuji. U nekterych kycovitych scen jsem si vylozene placal na celo a rikal si Stevene, uz se prober! 3/10 (20.02.2013)

Spoilery! Konečně někdo ukázal, že tolik let utlačované černé opičky nebyly také zrovna žádní svatouškové. Pánové byli skuteční gurmáni a nejvíce si pochutnali na pěkně čerstvém černém masíčku, které bylo ještě pár let pod zákonem. V ideálním případě na masíčku, které vzešlo z vlastního pytlíčku. Ne vždy si však mohli dopřát takový luxus a často museli přijmout, co se zrovna nabízelo. Naštěstí s sebou nesla nekvalitní produkt spoustu multifunkčního vybavení. Produkt uměl uklízet, vařit, skrýval v sobě několik použitelných otvorů a v neposlední řadě uměl skvěle posloužit i jako dokonalý boxovací pytel. Úvod filmu byl podstatně drsnější a zajímavější než celý zbytek. Bohužel snímek s přibývající stopáží přinášel více a více cukrové vaty a směřoval ke konci, který způsoboval cukrovku. Divím se, že se nekonalo nějaké národní povstání, když si ani jedna nominovaná opice neodnesla z předávání Oscarů vyplakanou odměnu. Naštěstí tu o chvíli později existovala rozumná lepší rasa, která se rozhodla tato zvířátka v jejich nejlepším zájmu zkrotit a zachránit jim tak život. (09.08.2018)

A půl. Já nevím, ale zřejmě se mi Spielbergova "lidská" dramata vůbec nedokáží dostat pod kůži a zanechat ve mně silný dojem. Podobně jako Říše slunce, je i Purpurová barva vysoce hodnocená, avšak ani z jednoho z těchto snímků jsem nedokázala mít pocit jedinečného, nezapomenutelného a hluboce lidského příběhu. Jak se jedná o dobrodružné či sci-fi "komerční trháky," tak mě Spielberg dosud nezklamal. Ale jakmile se přenese do dramat, tak v tomto "odvětví" mě nedokázal zaujmout. V podstatě je to takový komerční Hollywoodský bohém. Ale jak si vezme pod taktovku drama, snaží se přenést do lidského příběhu s důrazem na charaktery, zároveň jakýsi velkolepý komerční patos a chladnost, a tam, kde má ve velkofilmu speciální efekty či akci, se pokouší příliš hrát na city. Chybí mi jistá přirozenost. Je v nich příliš cítit snaha o "dojemný příběh." Jakoby pro to neměl potřebný cit. Zatím myslím, že toto rozhodně není Spielbergova doména. Tam, kde je mistrem ve svých milionových spektáklech, zaostává v malých příbězích, které se snaží hodit do stejného hábitu. Není to režií, snad ani scénářem. Ale pro mě jakousi, jakoby uzavřenou chladností. V případě této "barvy" na mě nezapůsobilo celistvé zpracování. To je sice režijně skvělé, ale často jsem měla rozlišné pocity v jeho vedení. Místy mi totiž připadalo, jakoby se Steven pokoušel o lehkou komediální vložku a chvíli na to se zase vše přehouplo v čisté drama. Toto prolínání, především z počátku, mi přišlo lehce roztěkané a jaksi i nemístné. Chyběla mi hloubka, ponoření do postav, soucítění s nimi. Postrádala jsem emoce, nedokázala jsem děj prožít. Závěr filmu je ukázkově hollywoodský a až křečovitě hrál na city. Ač si ho hlavní hrdinka v podání Whoopi Goldberg po těch dlouhých, útrpných letech jistě zasloužila. A český dabing mi ve spoustě pasáží přišel docela slabý. (29.07.2011)

Ne, nežeru to. I přes výbornou Whoopi, moc hezkou kameru a songy s pěveckými výkony, které mi sevřely hrdlo. Dotěrný, širokým masám poplatný režisérův rukopis je snesitelný v dramatických okamžicích (pokud nesklouzne k plytkému patosu a sladkým dětským tvářičkám). Co mě ale naprosto odpuzuje, jsou jako vždy scény, ve kterých se Spielberg pokouší o vtip, který je plytký, takřka pubescentní. Dějová linka zmateně krouží kolem epizod bez nějaké silnější návaznosti a gradace, silné scény visí v naprosté prázdnotě, divák je dojat, ale vlastně neví proč, režisér ho konfrontuje pouze se srdceryvným výjevem, ale neobtěžuje se dodat k němu nějaké souvislé podklady, bázi. Natočit dlouhatánské dvě a půl hodiny obrazů lidského příkoří a nepřidat k nim žádnou pointu nebo hlubší poslání - to dokáže jen pravý mistr. (07.02.2011)