Strakonický dudák

Až otrocky věrné divadelní předloze a to formou i obsahem.. Tylovo dobové vlastenčení se skvěle shodovalo s komunistickým národovectvím 50. let a tak měl snímek prioritu jak ve výběru materiálu (jeden z prvních barevných filmů u nás) tak hereckým obsazením. Hlavní hrdina v podání J Mixy je nevýrazný, ale vedlejší postavy ztvárňují přední herci té doby, zejména Hrušínský je ve své záporné roli Vocilky výborný. Dnešnímu divákovi už nemá tenhle kousek příliš co nabídnout, především pro absenci humoru a nadsázky typických pro úspěšné klasické filmové pohádky. Filmu prostě chybí nadhled a poetika, skutečná pohádková atmosféra. Nyní je to už jen pietně zpracovaná klasika a doklad dobového myšlení. V paměti zůstane snad jen slavná scéna s poletujícími duchy pod šibenicí. Celkový dojem 50 %. (30.12.2007)

Já tenhle příběh, nebo chcete-li pohádku nikdy rád neměl. Vždy jsem měl pocit, že jsou to dva příběhy a pár motivů, mimochodem zčásti ukradených z jiných zdrojů, v jednom. Tato verze mi připadá o trošku horší nežli její předchůdce. Na můj vkus je tu dost hlucho. Zase musím uznat, že má oblíbená scéna se strašidly je zde lepší. Přesto jeto film dobře zpracovaný a svým způsobem snad i zábavný. Myslím, že obě verze mají co říci, a jsou si hodně podobné. Ovšem tato barevná je více pohádkovější. (26.02.2020)

Kdo by neznal Švandu dudáka a jeho cestovatelskou etudu. hrdina příběhu ´Strakonický dudák aneb hody divých žen´ od Josefa Kajetána Tyla. Divadelní hra na základě literární předlohy se hraje dodnes a jak známo, těsně před druhou světovou válkou byla také zfilmována pod názvem ´Švanda dudák´ (1937). V roce 1955 došlo, jak se dnes říká, na remake a tvůrci k dílu byli dokonce tak přívětiví, že dokonce použili barevný film. Po technické stránce je jinak takový, jaký byl v padesátých letech nejlépe možný. Karel Steklý snímek nejen režíroval, ale napsal si i scénář, ve kterém se držel předlohy, takže se v tomto směru do dneška jedná o nejvěrnější filmové zpracování. Na to, že jsou filmy pouze dva to zní divně, ale vzhledem k tomu, že si na novou verzi od té doby nikdo netroufl, je tomu prostě tak. Snímek ´Hvězda padá vzhůru´ (1974) do toho nelze počítat. Film je tady krásně lidově hudební, cestopisný a romantický. A co je nejdůležitější, myšlenkově vlastenecký. Zkrátka jak se říká: Všude dobře, doma nejlépe. Námět byl v pohádkách nesčíslněkrát použit, takže o tom, kterak jde mládenec do světa na zkušenou, aby otec jeho dívky svolil k sňatku, je provařený více, než je zdrávo. Film má své opodstatnění nejen co se týče literárního autora, ale i co se týče české klasické tvorby vůbec. Co si budeme povídat, něco takového se již léta letoucí netočí. Takže tu máme Švandu, jeho milovanou Dorotku a příběh, který ne a ne zestárnout. K tomu není víc co dodat. (22.11.2020)

Neveřil jsem, že Tylova hra se dá takhle neskutečně pokazit. Zatímco kniha byla velmi slušná, tak tento film je příšerná nuda, která se vlastně své předlohy téměř nedrží. Odchylek je zde více než by bylo zdrávo. Nějak mi to celé nesedělo. Zejména hudba byla příšerná a nějak mi prostě nekorespondovala s dobou. Tento film je prostě strašný. Je strašný natolik, že mě v jedné fázi dokonce dokázal uspat. Dovolím si ho tedy ocenit odpadem, který nezvrátí ani příjemná menší role Rudolfa Hrušínského. (09.05.2012)

Tylova alegorická hra plná odvahy, lásky, žárlivosti a pohádkových kouzel byla v tomto poněkud barvotiskovém filmovém ztvárnění scénáristou a režisérem Steklým zmrzačena do podoby jakéhosi socialistického kýče, v němž je Švandova lehkověrnost vyměněna za primitivní tupost a malebná česká krajina povýšena, dle očekávání, nad chaos a kluzkost cizí (orientální) říše. Mixa byl herec veskrze průměrný, naštěstí se vedle něj objevili Pešek, Hrušínský a Fabianová... Ve zpětném pohledu se ale jedná o silně antikvární záležitost, k níž současný divák bude přistupovat nejspíše s opatrností a mírným pobavením, jako k historickému artefaktu. (02.01.2009)