Nixon

V celku překvápko. Mezitím, co jsem čekal, že mne bude čekat tříhodinovka totální hovadiny, tak jsem v podstatě dostal odlehčeného a životopisného JFK. Tři hodiny jsou vážně moc, ale zase pokud Oliverovi opravdu něco jde, tak je to politické drama a nebo něco co se týká prezidentů. Kauza okolo JFK byla úžasná a to je i důvod, proč i přes ty všechny U-Turny a Všechny normální a nenormální zabijáky se těším na další filmy jako Snowden a nebo na film o Kingovi. Tenhle film se spíše opravdu specializuje na asi jednoho z nejdiskutovanějších prezidentů USA a musíte s tím počítat - potom budete spokojený. Hlavně ho dostanete takový jaký byl (podle informací a Stonea). Žádný fanatismus, žádná přetvářka, žádná faleš. Prostě pravda. Během jeho proslovu při inauguraci jsem si musel vzpomenout na aktuální situaci okolo Trumpa a říkal jsem si, že zde se zrodilo monstrum. Skvělá práce pana Richordsona a i pana Williamse k pulzujícímu soundtracku. Já jsem byl hodně spokojen. (26.03.2016)

Power corrupts, absolute power corrupts absolutely... Život Richarda Nixona by se lehce mohl změnit v karikaturu nejen v rukou liberála Olivera Stonea. Pod vlivem všeobecné tendence omlouvat kdeco kdečím by se stejně snadno mohl zvrhnout v ódu na nešťastnou oběť okolností, která to vlastně všechno myslela dobře. Nesnadný úkol z toho nějak vybruslit na sebe vzal Oliver Stone v dobách své vynikající formy a předtím, než si nasadil brusle a vyrazil na kluzkou plochu nonfiction, do svého týmu povolal špičkové hráče. Do kapitánského dresu oblékl Anthonyho Hopkinse, asistovat mu nechal Boba Hoskinse, Paula Sorvina a Eda Harrise pod krycími jmény J. Edgar Hoover, E. Howard Hunt a Henry Kissinger a manželsko-mateřský dohled svěřil Joan Allenové a Mary Steenburgenové, načež odpískal začátek tříhodinového zápasu bez přestávky, bez oddychu a bez hluchých míst. bez ohledu na minimum fyzické podoby od těch časů vidím v Nixonovi Hopkinse, jeho ztotožnění s rolí hraničí s převtělením, jeho herectví je neuvěřitelné a uvěřitelné současně. Bez nejmenší námahy se mu daří vzbuzovat nejistotu z toho, co se děje, záblesk lítosti, když se pod náporem nemoci doslova hroutí k zemi, odpor k tomu, k čemu všemu se lidé pod vidinou moci odhodlají, i strach z vědomí, že i nejmocnější z tohoto světa nejsou nic víc než lidé jako každý jiný. Ne že by to všechno bylo něco kdovíjak objevného. Objevný je způsob, jak zlehka a nenápadně se to děje a jak samozřejmě se stáváme součástí prostředí, kde strach (ze ztráty moci a tím sebe sama) vládne, paranoia mu přisluhuje, nevědomost hříchu činí a lidé jim všem klečí u nohou. Nixon netáhne na branku zdaleka tak přímo jako JFK, ale na mé straně hřiště se mu podařilo vsítit všechny góly už při prvním zhlédnutí v mých pubertálních letech. Moji rodiče to tehdy brali jako neférový vlastní gól dokazující, že mě vychovávají nějak divně, a povzdechli si, že jakékoli tendence naznačující, že ze mě někdy bude politik, ze mě vytlučou. (19.12.2007)

Životopisné snímky o nechutnostech americké politiky a ohavné mašinérii v pozadí, to je Stoneův rajón. Zde je jako ryba ve vodě. Koukal jsem na tu delší verzi, kterou si sám střihl a je to opravdu komplexní pohled na jednu z nejkontroverznějších osobností americké politické scény. Bezkonkurenčně nejnenáviděnější prezident, kterého lidé nesnášeli zřejmě nejvíc právě proto, že jim je sám připomínal, jak bylo ve snímku trefně řečeno. I přes brutálně dlouhou stopáž, ve které se neděje nic jiného, než že se jen kecá, pletichaří, podvádí a hledají se způsoby, kterak si zajistit teplé místečko u korýtka, snímek nijak zásadně nenudí. Nádherně je zde vidět, že politika není nic jiného než bezohledný boj o moc, kde se na lidi, kterým by se mělo primárně sloužit, protože to je poslání politiků, absolutně sere. Stoneovi životopisné filmy jsou tak dobré, protože si dokáže udržet od tématu zdravý odstup. Nikoho neodsuzuje, na nikoho nekydá hnůj. Zkrátka se pokouší o zachycení co možná nejobjektivnější skutečnosti a každý ať si udělá názor sám. Proto Nixona vykresluje v celé jeho komplexnosti. Hopkins je pan herec a s jeho obsazením nesáhl Stone vedle. Ke zhlédnutí většiny filmů Olivera Stonea se určitě vyplatí absolvovat jeho politický vzdělávací rychlokurz. Filmy pro vás poté budou krásným rozšířením povědomí o určitých událostech a více si je užijete a doceníte. (28.07.2019)

Biografický agresívno-manipulatívny snímok o najneobľúbenejšom,najnenávidenejšom americkom prezidentovi Richardovi Nixonovi na začiatku známej aféry Watergate s pomocou Flashbackov sa vraciam do Dickovej minulosti,so štýlom predchádzajúceho brilantného J.F.K.,t.j večne politicko angažovaný Oliver Stone.Z časti pravda,z časti fikcia. Tony Hopkins sa síce snaží kopírovať Nixona vcelku nadmieru verne pomocou reči teľa,mimík,gest,ale kameň úrazu je minimálna fyzická podobnosť.Maximálne sa jedná o pôsobivý film s výborným obsadením,kamerou,réžiou a jedným lokálnym patriotom,ktorého politické zverstvá trápia,a ja sa pozerám na neutrálny postoj Olivera Stonea,ktorého znalosť politiky je na vysokej úrovni.Určite,kto videl J.F.K ,by sa mal podujať na Nixona... (02.11.2014)

Měla jsem problém s tím, že jsem celou dobu té předlouhé stopáže režisérské verze stále vnímala Antonyho jako Hopkinse a nikoliv jako Nixona. Jinak jsem si ráda připomněla spoustu důležitých událostí amerických dějin minulého století a snažila se alespoň trochu nahlédnout do složitých pletich politického zákulisí. (02.01.2024)