Zánik domu Usherů

Hypnotický zážitek. Po prvních třiceti vteřinách, kdy jsem pochopil, o co půjde, jsem se dost vyděsil - celou dobu se koukat na Švankmajerovy surrealistické animace, to není nic moc pro mě, nejsem jeho obdivovatel a jeho rukopis mi všude připadá stejný, příliš zřetelný a ne tolik zajímavý, jak se o něm mluví. Jenže tady mě o chytlo. Mohl za to hlavně Čepkův geniální přednes, který mě přikoval k obrazovce, a postupně jsem se začal do psychedelie před sebou nořit hlouběji a hlouběji. Animační scény s rakví nebo židlemi byly jednoduše skvělé a vše vyvrcholilo v makabrózním finále. Netřeba herců, netřeba světa, stačí jen pokřivené uzavřené plesnivé a rozpadající se sídlo. Měl jsem z těch patnácti minut před sebou obavy - a když uběhly, litoval jsem jen toho, že byly tak krátké. (19.12.2015)

Pravý opak Kyvadla, jámy a naděje, tedy co se Švankmajerovo přístupu týče. Zatímco tam vyjádřil Poeovu povídku věrným a realistickým obrazem beze slov, zde je vypravěčův komentář doprovázen surrealistickými výjevy, často vzdálenými obsahu komentáře. Není to úplně dokonalé, ale Petr Čepek coby vypravěč dokonalý je. 75%. (06.10.2012)

Hlas Petra Čepka dokonale umocňuje atmosféru, která by se dala postupně krájet. Z přednesu, respektive čtení povídky mě mrazilo v zádech. Ten dům taky stál za to. Kdysi to musela být nějaká tvrz. Ta už je sama o sobě hodně atmosferická. Dýchají z ní staré časy a doby dávno minulé. Takže divák může při sledování krásně zapojit svou fantazii, která mu dopřeje skutečně zajímavý prožitek. (15.02.2011)

Ještě lepší než Kyvadlo, jáma a naděje. Zánik domu Usherů předčil moje očekávání, i když přednes Petra Čepka mi moc neseděl. Ne že by byl vyloženě špatný, ale někdy mluvil pomalu a někdy příliš rychle, kdy mu skoro nebylo rozumět - a nemělo to vliv na akčnost scén. Na konci byl Čepek přece jen lepší, takže to je jediný takový průměr na tomto krásném krátkém filmu. Švankmajer opět dokazuje skloubit povídku Edgara Allana Poea a druhé, historické povídky, kterou do příběhu zasazuje, podobně jak už u výše zmíněného Kyvadla, jámy a naděje. Švankmajer v podání Čepka zde líčí starstiplné duševní trápení Ushera a jeho sestry, kterou pohřbil zaživa. Čepek představuje vypravěče, který navštívil Ushera osobně, a věrně popisuje i své pocity, které měl z domu, jeho okolí a i ze samotného Ushera a jeho sestry. Už když uslyšíte, že Usher seděl celou dobu židlí ke dveřím a nelogicky se pohupoval, zjistíte, že se bude dít něco napínavého. Teprve vyvrcholení vám dá odpověď na to, co se doopravdy skrývá za závojem pravdy. Pak konečně zjistíte, co to znamená, když vás denně užírá představa odplaty za to, co jste udělali. (07.03.2009)

Jedna z mých nejoblíbenějších povídek E.A.Poa v mistrné vizualizaci J.Švankmajera. Rád se vracím k dekadentnímu příběhu plnému bolesti, hnusu, nemoci, zániku a smrti. Gotický příběh protkaný obrazy zkázy a rozpadu v slušivé černobílé evokuje staré filmy (Nosferatu, Faust, Vampýr aj. expresionistické snímky) a současně je výsostně osobitý. Děsivý osud Usherovy ženy je dokončením zkázy rodu i rodového sídla..... Jak mám rád P.Čepka, tak jeho překotně rychlé čtení mi tentokráte vadilo. Tahle povídka by si zasloužila hluboký hlas a pomalé tempo. (13.03.2016)