Réžia:
Jan SvěrákScenár:
Zdeněk SvěrákKamera:
F. A. BrabecHudba:
Jiří SvobodaHrajú:
Jan Tříska, Zdeněk Svěrák, Libuše Šafránková, Rudolf Hrušínský, Irena Pavlásková, Ondřej Vetchý, Daniela Kolářová, Eva Holubová, Rudolf Hrušínský ml. (viac)Obsahy(1)
Je krátko po vojne a jednu zo škôl na predmestí Prahy navštevuje aj desaťročný Eda Souček so svojim kamarátom Tondom. Chlapci ignorujú pokusy rezignovanej učiteľky Maxovej (Daniela Kolářová) o výuku a viac než o učivo sa zaujímajú o farbu jej nohavičiek. Ani niet divu, že sa jedného dňa učiteľka zblázni a na jej miesto nastúpi nový učiteľ. Volá sa Igor Hnízdo (Jan Tříska) a vymyká sa všetkým učiteľom, ktorých chlapci doposiaľ poznali. Chodí vo vojenskej uniforme, na opasku má naozajstnú pištoľ a v triede okamžite zavedie tvrdý režim. Jeho súčasťou je aj veľmi svižný bičík a pútavé rozprávania o vojnových zážitkoch, ktorými učiteľ pretkáva preberanú učebnú látku. Napriek tomu, že jeho metódy sú prekvapivo účinné, nad prísnym učiteľom sa začnú čoskoro zaťahovať mraky. Okrem toho, že niektorí poslucháči celkom neveria jeho hrdinským historkám, začne sa u neho prejavovať i slabosť pre nežné pohlavie. Nešťastná milenka, ktorú Hnízdo opustil kvôli koketným dvojčatám Fabiánovým, napíše na neho udanie a učiteľovi hrozí trest za mravný delikt. Napriek tomu sa všetci žiaci postavia za svojho obľúbenca. Edo si začína uvedomovať, že tým pravým vzorom pre neho nie je obdivovaný učiteľ, ale jeho puntičkársky otecko Fanouš Souček (Zdeněk Svěrák) so svojím nenápadným, ale napriek tomu skutočným hrdinstvom... (TV Markíza)
(viac)Videá (2)
Recenzie (754)
„Co děláte?" - "Vidíš, ne?" Fenomenálne. Poetická chlapčenská atmosféra nevinnosti uprostred ťažkej doby. (Oholený!) Zdeněk Svěrák a Jan Tříska (ako Igor Hnízdo z protifašistického odboju) sú takí dobrí, že akonáhle na chvíľu opustia plátno, tempo (napriek krásnej kamere, hudbe a dokonalému hereckému obsadeniu vrátane detských rolí) predsa len jemne stagnuje. Nezabudnuteľné dialógy („Pan Chroust je lidovec?“ – „Pan Chroust je blbec.“ – „Ale taky lidovec?“ – „To taky.“), bezchybná výprava, asi 48 (fakt!) kultových hlášok, šťavnatí obyvatelia malého mesta (obesenec Polívka, fakír Čepek). Plus povznášajúca atmosféra čias, ktoré sa už nevrátia. ()
Nádherný citlivý film o radostech a strastech dětství. Fellini má svůj "Amarcord", Kachyňa zase "Lásky mezi kapkami deště" a Svěrák (Svěrákové) má "Obecnou školu". Neskutečné množství humoru, hlášek, zajímavých a přece obyčejných situací je sestaveno v jedinečný celek, samozřejmě spolu se svéráznými postavami. Drsný učitel Hnízdo, který má rád něžné pohlaví, roztěkaný tatínek, starostlivá maminka, zvídavý Eda, neodolatelný sígr Rosenheim, ztrápený pan Plíha, parohatý tramvaják, přelétavá paní tramvajáková a další. O výtečných hereckých výkonech se doufám nemusím rozepisovat. Celá atmosféra je nádherně hřejivá, veselá, dojemná, i poetická. Děkuji, pánové Svěrákové, tohle se vám opravdu povedlo. ()
Snad jen právě Obecná škola byla láskou na první pohled, jinak byla moje cesta k dalším kouskům Jana Svěráka (myslím Tmavomodrý svět a Kolja) lehce trnitá. Svěrák ve své celovečerní prvotině představuje vzácné a opojné období politické svobody krátce po konci druhé světové války, na které nostalgicky vzpomíná jeho otec Zdeněk. V průběhu jednoho školního roku je nejčastěji v jedné rozjívené chlapecké třídě, která platí za nenapravitelnou, dokud se v ní coby nový třídní učitel neobjeví (prý) bývalý odbojář a partyzán Igor Hnízdo. Nejen ve třídě je tak najednou naděje, že mnohé bude lepší. Otec Svěrák s dialogy čaruje. „Spoléhám se na to, že když budu dávat cihlu k cihle, tak klenba vznikne sama. Baví mě právě to zdění, to vyhledávání pravých slov,“ prohlásil v jednom z nespočtu pozdějších rozhovorů scénárista. Se synem zachytili neopakovatelnou poválečnou atmosféru, dali vyniknout mnoha výtečným hercům a lidem za kamerou (kouzelná hudba Jiřího Svobody a stejně skvělá kamera F. A. Brabce) a předložili nám nesmrtelný vyprávěčský skvost, který je milý, nutí k zamyšlení (i když pochopitelně mohl být odvážnější) a je plný humorných situací. ()
Jeden z najlepsich filmov od Sverakovych. Perfektny vykon podal Jan Triska v podani prisneho ucitela, ale aj Zdenek Sverak alebo Rudolf Hrusinsky. Oblubena scena, na ktoru nezabudnem: bicykel bez blatnikov a nasraty Sverak :-)... 20.10.2008 _______ Jan Tříska - (Igor Hnízdo) +++ Zdeněk Svěrák - (Souček) +++ Libuše Šafránková - (Součková) +++ Rudolf Hrušínský st. - (ředitel) +++ Irena Pavlásková - (Tramvajáková) +++ Ondřej Vetchý - (Tramvaják) +++ Eva Holubová - (Čejková) +++ Rudolf Hrušínský mladší - (Čejka) +++ Boleslav Polívka - (Plíha) +++ Jiří Menzel - (Lékař) +++ Karel Kachyňa - (inspektor) +++ Vedúci produkcie: Jaromír Lukáš +++ ()
Třetí republika, období mezi nacistickou okupací a únorovým pučem, je velkou uměleckou výzvou a šancí zároveň. Z dosavadní tvorby se toho dochovalo minimum - v podstatě některé filmy končících čtyřicátých let a pak ideologické krváky komunistické éry či kontroverzní televizní seriály typu LET PŘELOMU. Skutečná atmosféra, hřejivost iluzí i nadějí té doby, zůstávala mimo pozornost. Je velkou zásluhou Svěrákových, že z příběhu své rodinné ságy dokázali doslova vypreparovat právě onu atmosféru, která tolik připomíná památný rok osmašedesátý. Jde tedy o příběh let čtyřicátých - a nikoliv padesátých, jak tu také někdo napsal - a to o děj z rané fáze té doby, v níž jsou trvalou součástí dětského světa živé vzpomínky na poslední dny německé okupace (tábor na Bohdalci, neklame-li mne paměť) a také na nástup rychle obměňovaných nových učitelů do postupně se obrozujícího školství znovuvzkříšené republiky. OBECNÁ ŠKOLA svou jedinečnost ovšem nezakládá na kronikářském pojetí této doby. Přetavené vzpomínky Svěráka staršího jsou vlastně srovnáním dvou mužských typů - exhibicionistického svůdníka a sukničkáře Hnízda (současně ovšem skvělého bohem nadaného pedagoga) a navenek nenápadného, na první pohled až přihlouple naivního a ústupného Svěrákova otce a režisérova děda. Tato mužná verze BABIČKY Boženy Němcové postupně krok za krokem v lyricky pojatém ději filmu usvědčuje domnělého hrdinu ze lži a skrývané zbabělosti, zatímco nenápadný pozitivní tatínek se neustále posouvá vpřed - až do role Svěrákovy životní inspirace, jíž se tento skvělý herec a nápaditý slovesný tvůrce nikdy nezpronevěřil (titulní postava VRATNÝCH LAHVÍ je se světem ŠKOLY až geneticky propojena). Libuše Šafránková, jedna z nejnadanějších českých hereček střední generace, se tehdy postupně přehrávala z dívčích a princezních rolí do divadelního světa žen střední generace. Její jímavá maminka, která - byť na okamžik - podlehne svodům Hnízdovy papírové svůdnosti, je stejně lidsky bohatou a krásnou osobností jako její manžel. Zhlédnout OBECNOU ŠKOLU tak znamená nejen důvěrně poznat naivně ušlechtilou část života Třetí republiky, ale i pochopit tajemnou laboratoř něžného svěrákovského mužství. Toho mužství, jehož slovy bez přestání již páté desetiletí prochvívá jinošský van stříbrného větru měsíce nad řekou, která zvoní do nočního ticha hukotem svého splavu. Mužství, bez něhož by život nejen ženský, ale vůbec lidský byl o tolik chudší a šedší. ()
Galéria (37)
Zaujímavosti (90)
- V jednom ze záběrů spravuje tatínek (Zdeněk Svěrák) elektronkové rádio a pájí odpor, který má páskový kód ohmové hodnoty. Tyto odpory v době, do které je film situován, ale neexistovaly, první kusy se objevily až v 70. letech. (chleba24)
- Ve filmu je scéna, kdy manželka (Libuše Šafránková) cituje manželovi (Zdeněk Svěrák), co o něm řekl Chroust. On vypění a začne Chrousta hanit, že jim špatně vymaloval byt. Chrousta (malíře) ve filmu nespatříme, ale Ladislav Chroust je zde druhým kameramanem a hraje i malou roli dispečera Skokana, kterého ale mluví Jan Hraběta. (sator)
- V první a poslední scéně se objevuje obrněný transportér německé armády Sd.Kfz. 251. V našich končinách byl označován jako „hakl“. (jokis)
Reklama