Pulp Fiction: Historky z podsvetia

Film, který už nebude ve svém žánru, formou vyprávění a kultovních hlášek nikdy překonán. ******** V roce 1994 se svět filmových fanoušků nenávratně změnil - po Gaunerech, kteří už cosi dávali tušit - na kina opět zaútočil "šílený maniak z videopůjčovny" a pohled na to, co nazýváme kultovním filmem, už bude navždy poměřován s Historkami z podsvětí. Vypráví své hříšné historky formou několika nechronologický uspořádaných, ale časově dopředu sofistikovaně promyšlených povídek, ve kterých sám divák hledá styčné body příběhu, jenomže natočeného s precizností a hlavně způsobem, jenž by spíš slušel "art filmu" a ne akční grotesce. PULP FICTION v podstatě takovou groteskou je: lineární krvavou a cynickou komedií s dokonalou výtvarní i hudební složkou a přesnými akcenty v dějové linie a filmovou řečí. PULP FICTION vás dokonale pohltí krásně absurdním dějem a především brilantními dialogy, které jsou z dnešního pohledu, nepřerušovaným sledem kultovních hlášek a filmové seanci (kufřík a jeho obsah?). Druhý den po rozložení v hlavě jsem si řekl: neskutečný! Film mě tak ohromil, že si ho pouštím další dny opakovaně (sleduji tvar scén, soustředím se na všechny detaily, kameru) všechno možné a opět mě dokáže ohromit jako napoprvé, vše blahem pozoruju v nekonečném transu a v neopakovatelném pocitu. PULP FICTION je naprosto úžasně sestříhaný a dějové linie jsou geniálně propletené, Tarantino tak dal tehdejšímu filmu neuvěřitelný nový styl, jaký nikdy nikdo před ním nestvořil. Je až neuvěřitelné s jakým důvtipem, přesností a hlavně pečlivostí dokázal Tarantino film natočit. Celý vtip je v tom, že i když se divák na film divá podesáté, stále se dobře baví a přichází na stále nové narážky, odhalují se mu nové souvislosti a popleteností děje. Z filmu PULP FICTION přímo prýští Tarantinova láska k filmům. At' už jde o kameru, dialogy, účesy, postavy nebo volbu zbraní, je tenhle film nabit odkazy na různé filmy z celé historie kinematografie. Inspiroval se vším možným - teenegerskými filmy z 50. let, filmy noir ze 40. a 50. let, obdobím blaxploitation. Kombinuje staré filmové příběhy s moderním stylem natáčení filmů. Quentin si pojistil, že jeho film bude naprosto unikátní. Jedna z příjemných záležitostí ohledně filmu je, že vám připomene spoustu snímků. Když se dozvíte o tom, jaké odkazy PULP FICTION obsahuje, možná vás to přiměje k tomu, že budete chtít vidět filmy, které Quentina ovlivnily. PULP FICTION skáče sem a tam mezi jednotlivými příběhy, v prostoru i v čase. Quentin se nechal touto metodou inspirovat spíš z knížek než z filmů. Podle Quentina by filmaři měli mít při budování příběhu stejnou svobodu jako spisovatelé. Líbí se mu ta myšlenka, že má stejné možnosti jako spisovatelé při psaní knížek, může vyprávět víc příběhů, do kterých navzájem promlouvají postavy. Quentin říká: "Je super, když porušíte to pravidlo lineárního vyprávění, když pak koukáte na publikum, vidíte, že jste narušili jejich klid. Najednou vidí, že musí dávat pozor a všechno ostražitě sledovat. Úplně cítíte, jak jsou přikovaní v sedačkách. Občas je zábava, sledovat je, jak se snaží "stíhat" film. Popravdě, kdybych napsal PULP FICTION jako knížku, nikdo by tuhle záležitost s odlišnou strukturou neřešil. Ostatně není proč, v knížkách je tohle naprosto běžné". Quentin zvýrazňuje literární inspiraci i dalšími prvky vyprávění. Zahrát si v tomhle filmu a umřít. Film detailně rozebrán v mém Deníčku. (28.08.2011) (menej) (viac)