Samsara

Vážení přátelé... tak tohlo jsem opravdu nedal...souhlasím s ostatními...Nudilo mě to i jako podkres k PC a to už je co říct... Neříkám,že je to blbý, ale pro mě osobně nekoukatelný... Opravdu silně východní film (jen pro otrlé budhisty) pro nás "zápaďáky" těžko žvýkatelný... (:o)) To takový Malý budha byl jinačí kafe... (04.01.2007)

I přes velice pomalý rozjezd má Samsara co nabídnout. Ale divák musí mít trpělivost si smysl filmu musí v jeho velice pomalém tempu vyčekat. Pakliže mu film sedne, získá představu nejen o odříkání mnichů, ale i inspiraci k přemýšlení o životní cestě. Naštěstí vám toto čekání může zpříjemnit krásná kamera a podmanivá hudba. Osobně mám o důvod víc obdivovat muže, jež žijí prosti od všech životních slastí, musí to výt velice těžké, na druhou stranu asi nejsem dost duchovně založený člověk, protože v jejich životním stylu nevidím smysl. A v závěru mě napadlo, že i volba duchovního života může být vlastně velice sobeckým aktem. (02.09.2011)

Viděl jsem film pouze od momentu, kdy se Taši rozhodne opustit klášter, a byl jsem tak zřejmě ušetřen oné rozvleklosti, na niž si tu všichni kolem stěžují. Přesto nelze popřít, že má snímek zejména po stránce scénáristické k dokonalosti hodně daleko. Jeho chyby jsou nicméně dobře vyváženy věrohodnými hereckými výkony a (pro mě) atraktivním tématem. Hrdinovo váhání mezi rodinou a duchovním životem, mezi přilnutím ke světu a odpoutáním od něj, mezi následováním tužeb a odepřením, je korunováno v posledních minutách rozhovorem s manželkou, která svému prchajícímu muži připomíná osudy žen, které tiše trpí zatímco jsou jim jejich mužové nevěrní s Absolutnem. Otevřený konec je zde jen k dobru - nutí diváka, aby si na položenou otázku našel odpověď sám. (04.01.2007)

Príbeh odohrávajúci sa v severnej Indii sa môže stať fakt iba mníchovi. Rozhodnúť sa medzi - životom duchovna, plný meditácií, odriekania a askétizmu a na druhej strane život svetský, plný vášní, emócií, útrap - je určite ťažké. Vtiahnutie diváka do deja je však plytké. Nestačí na konci premlieť niečo o osude, ktorý ako kvapka putuje do mora duší. Namiesto toho tu máme dlhé zábery na bežné činnosti dňa a tiež miestne zvyky, ktoré však v takom množstve nepatria do hraného filmu, ale do dokumentu, cestopisného dokumentu. Pritom spracovanie nie je zlé, teda až na tie dlhé nič nevypovedajúce pasáže, ktoré dokopy vytvárajú pridlhú stopáž. (16.07.2015)

Dokonalá myšlenka v závěru. Manželka jde za ním do kláštera a mluví o ženě Buddhy. Když on odešel rozjímat, nikdo tu nebyl a neptal se, co bude s ní, s jeho ženou a s jeho dětmi. Nikdo jí nepomohl, nikdo se neptal na její názor a její city. A stejně tak se chová i hlavní hrdina, buddhistický mnich, který se nechal svést svými lidskými touhami, vzal si dívku z vesnice, měl s ní děti a pak se jednoho dne rozhodl, že se vrátí ke svému rozjímání. Zjednodušuji, ale já hlavní sílu snímku vidím právě v té myšlence, že stejně tak jako Buddhovy ženy, ani hrdinovy manželky se nikdo na nic neptal. On bude filosofovat a ona má na starosti rodinu. Zní to trochu feministicky, ale na mě to tak zapůsobilo a upřímně - hrdina je tak vnitřně rozpolcený, že je úplně jedno, jestli bude žít v klášteře nebo mimo něj. Spokojený nebude nikdy. (07.12.2010)