La semana del asesino

Snímka je akousi sondou do týždňovej "závrate" človeka v tiesnivej situácii, z ktorej nevie nájsť únik a naopak sa do nej ešte hlbšie prepadá. Dusné zaprášené podnebie španielskej prímestskej panelákovej štvrte, zvláštny homosexuálny podtón, dosť detailné gore vraždy, dobre vystihnuté psychologické vypätie medzi vrahom a obeťou tesne pred vraždou. Bezcitný film o bezcitnom vrahovi. Samotní herci - hlavne hlavný protagonista - sú strnulí a psychologická rovina je podkopaná samoúčelnosťou násilia a tiež odpudivou atmosférou mŕtvolneho zápachu. Exploitation, balancujúci na hrane medzi lacným eurotrashom a psychologickou drámou. V tú sa zmení v prekvapivých posledných 5 minútach, ktoré ho vyťahujú o jednu hviezdičku vyššie. (07.04.2005)

Zmes podivných udalostí, ktoré nasledujú po smrteľnej nehode taxikára, ma spočiatku presvedčovala o tom, že to musí byť nejaká paródia. Bohužiaľ, opak bol pravdou. Hlavný protagonista si privádza do domu ďalších a ďalších kunčaftov na krvavé orgie, všetko príbuzní alebo známi, hoci sa vždy najprv platonicky zdráha. Svoje obete však masakruje veľmi rýchlo a bez súcitu. Neskoršie výčitky svedomia tak pôsobia ako päsť na oko. Napriek krvavým jatkám je trilerových prvkov pomenej a do popredia sa pretláča večne upotená tvár ústrednej postavy, ktorá okrem hovenia si na gauči a spomínaných jatiek vlastne nič iné nerobí. Podivnosťou je aj prihriaty kamarát, ktorý ho nie náhodne vždy stretáva. Jeden zo svetlých momentov je, keď sa dozvie, že práve zjedol polievku, do ktorej on sám v mäsokombináte primiešava ľudské mäsíčko. Rozporuplná záležitosť. (12.11.2023)

Další z řady nesmyslně brutálních snímků. Režisér ve snaze natočit naturalistický snímek zašel podle mě hodně daleko. Dá se ríct, že překročil hranici nejen vkusu, ale i lidskosti. Tyto filmy patří na smetiště filmové tvorby. V této souvislosti mě zaráží, že snímky, kde se náhodou objeví obnažené ženské prso nebo vášnivější polibek jsou v mnoha zemích nepřijatelné, ale tyto sadistické a brutální snímky až tak nevadí. Nu pak se nedivme, že lidi se dnes místi milování spíš vraždí. Láska je ve filmu zakázána, násilí ne. Žijeme v divném světě. (23.05.2012)

Aneb týden v životě sériového vraha. Marcos pracuje na jatkách, je zrovna povýšen a dostane za práci obsluhovat novou mašinu, vyrábějící z masa fašírku. Možná by si žil dále poklidným a nudným životem, kdyby jedné noci náhodně nezabil taxikáře. Pak vše nabírá rychlý spád a Marcos se nezastaví už před ničím/nikým. Tohle je fakt vcelku bizarní kousek, v němž je namíchána černočerněhumorná tinktura. Já se fakt bavil a myslím, že režisér taky, je vtom cítit zvrhlý nadhled, který je umocněn kamerou, která si bezvadně všímá různých detailů a servíruje divákovi záběry vyvolávající nechuť, ale i úžas. Kamera je na tomto snímku vůbec vymazlená záležitost, rychlé zaostřování, perfektní nájezdy, hravost! Moc pěkně se na to kouká. Hudba je buď klasická psychedélie sedmdesátých let, nebo smyčce s trubkou, anebo jen vybrnkávající melodie na kytaru a to všechno taky velmi vkusně použito, super! Je to extrémní dílo, o tom žádná, ale ta kombinace se záhrobním, až sadistickým humorem to nadruhou stranu odlehčuje. Ve scéně, kdy Marcos jde obsluhovat novou mašinu a zaučuje ho starej týpek, co znal jeho zemřelou matku, tak mu vykládá : "Tvoje máma, jak se změnila v lidskou pochodeň, tak utíkala jak o život. Neutíkala, letěla. Zakopla o stoličku a ta shořela. Chytla se police a ta police vypadala jak hořící poleno. Ještěže se nedostala až ke karafám s kyselinou. Protože by to tady vylítlo do povětří. A nechtěj vědět, jak křičela. Nekřičela, ale ječela. Ječela tak, že to slyšeli dělníci ve vedlejším křídle. Mysleli si, že je to siréna a přestali pracovat. Smrdělo to, bože jak to smrdělo. Smrdělo to tak, že ještě po měsíci byla místnost cítit po tvé matce." Jako tohle je ten druh černýho humoru, kterej tu brutální rovinu precizně vyvažuje. A to není jediný úryvek, podobných věcí je tam mnohem více. Pro mě byla hlavně odpudivá scéna z jatek, kde se podřezávaly a bouraly krávy, uf, tohle bych nemohl nikdy dělat. Z toho všeho potom vychází psychologický portrét Marcose, kterej vlastně přestává rozlišovat, co je zlé a co dobré. Nevím proč, ale svým způsobem mě snímek připomíná klasiku Buio omega, která je sice dějem jinde, ale žánrově se mu přibližuje. (17.09.2021)

Pre priaznivcov existenčných dramatov rozhodne povinnosť, ak im teda nebude vadiť pár násilných vrážd. Pre fanúšikov hutného gore hororu s explicitnými scénami, tí sa tu toho dočkajú v miere minimálnej a odporúčam nedať sa zmiasť názvom. Najsilnejšia scéna filmu tak prichádza hneď v úvode filmu. Reálne zábery z bitúnku. (18.04.2011)