Réžia:
Giuseppe TornatoreScenár:
Giuseppe TornatoreKamera:
Blasco GiuratoHrajú:
Philippe Noiret, Enzo Cannavale, Salvatore Cascio, Leo Gullotta, Isa Danieli, Pupella Maggio, Agnese Nano, Tano Cimarosa, Jacques Perrin, Brigitte Fossey (viac)Obsahy(1)
Film má dvě časové roviny. Úspěšný filmový režisér si při zprávě o smrti starého vesnického promítače Alfreda vzpomíná na své dětství. Na pozadí poválečné bídy se rozvíjí vztah mezi malým Totem, neodbytně přitahovaným tmavým sálem kina a promítací kabinou (s hučícími praskajícími stroji, paprsky světla rozptýlenými v prachu, převíječkami a prázdnými cívkami rozvěšenými po zdech), ve které kraluje Alfred, zastupujíci mu autoritu otce, nezvěstného od války. Dospívající Toto se Alfredem nechá přemluvit k odchodu z vesnice, aby rozvinul svůj talent. Když se po letech vrací na pohřeb, stařičké kino je právě bouráno a dojatý Toto si promítá film, sestavený ze scén polibků, které musel Alfred na příkaz místního farářa vystřihovat, aby je teď odkázal svému příteli a žákovi. Svěží, divácky vřele přijatý film nesklouzl do sentimentality, ale s přesně dávkovaným sentimentem nostalgicky evokuje dobu, v které kino bylo pro vesničany jediným kulturně-společenským zážitkem. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (375)
Každý, kdo MILUJE FILM ( musí ) milovat i tento Tornatoreho snímek. Tohle je Pocta s velkým P a vyznání se z LÁSKY k " řemeslu " zvané FILMOVÉ UMĚNÍ. Někdy než přehršel slov stačí jeden čin ( skutek ). Tak tedy i já budu tentokráte stručný a nechám za sebe promluvit činy.... Po delší odmlce sahám do své TOP- ky. p.s. nemůžu si pomoci, ale zvlášť v této době Multiplexů působí tento snímek jako čisté, ale o to milejší ZJEVENÍ a POHLAZENÍ po DUŠI. p.p.s. Morriconeho hudební doprovod opět dokázal, jakou " silnou zbraní " může být HUDEBNÍ složka ve spojení s FILMOVOU. Smekám maestro! p.p.p.s zrovna tak smekám před P. Noiretem a dětským představitelem Tota, jehož nefalšované dětské nadšení FILMEM je nesmírně nakažlivé :o) Děkuji všem za výlet ( vrácení se ) do dětských let. Milerád se budu vracet nadále. ()
Svůj komentář rozdělím do dvou, spolu poměrně málo souvisejících, částí, stejně jako jsem měl pocit, že byl rozdělen film... První polovina, s příhmouřením oka snad i dvě třetiny, jsou skutečně líbezné, film nikam nespěchá, rozmýšlí o životě, o šťastném dětství, o hřejivém vztahu starce v roli mužského vzoru a malého kluka, ale přitom diváku nic nepodstrkuje. Bio Ráj si plyne vlastním životem v uvolněné a něžné atmosféře, vzdává hold filmu, vyjadřuje k němu nezměrnou lásku a nostalgicky nahlíží na minulá léta kinematografie. Pak ale do filmu vstupuje nový element - žena - a jako obvykle, všechno zkazí :) Ne, samozřejmě, tak jednoduché to není, láska k dívce nahrazuje lásku ke kinematografii a byť je více okoukaná a méně noblesní, než láska ke kinu Paradiso, jako důležitý element v životě Tota, ve filmu nepřekáží... Nepřekáží dokud Director's Cut nevyrukuje se závěrem, který ani nelze nazvat "závěrem" v klasickém slova smyslu. Jsem člověk, který ve zdraví přežil zakončení Návratu Krále, jsem relativně citlivý divák, jež se nechal pohltit Zápisníkem jedné lásky, ale co je moc, to je moc... ČTYŘICETIPĚTIminutový epilog, který chce urvat všechno pro sebe, dělá z diváka emocionálně labilní opičku a najednou tematizuje všechny možné city pomocí milionu sentimentálních pohledů a tuny přeslazeného patosu? Ne děkuji. Pokud existuje něco jako základní schéma dramatu / dramatický oblouk, tak 45 minutový závěr přeci nemůže fungovat. Film nerozvíjel vztah Tota a Eleny natolik, aby jejich opětovné shledání byl schopen divák prožívat jako u zmiňovaného Notebooku, Forresta Gumpa apod... Zkrátka vyhněte se 170 minutové verzi obloukem, jinak hrozí, že si nablinkáte pod košili, 123 minutový SE by mohl být fajn. 6/10 ()
První půlka je krásná oslava kinematografie a jakýsi zjednodušený průřez jejími dějinami, nebo aspoň určitými roky. Naprosto dokonale mě vtáhla, uchvátila. Druhá část mě nijak zvlášť nezaujala, navíc překypuje patosem a sentimentem... Přesto zajímavý zážitek, ke kterému se asi někdy vrátím. Ale asi ne k režisérskému sestřihu, který byl 170 minut dlouhý, a občas docela nudil. ()
Kužel mihotavého světla, vrčící stroj, prázdné cívky, praskající křesla v sále. Dojemný příběh přátelství, které na Sicílii čtyřicátých let na pozadí poválečné bídy vzniklo mezi malým Totem a bručounským starým promítačem, přátelství, jehož pojítkem byla společná láska k ožívajícímu filmovému plátnu. Uřvaní temperamentní Italové, farář zasahující do filmů tehdy, když se mu polibek zdá příliš vášnivý, malý hoch zachraňující promítači při požáru život, návrat do rodné vesnice, hudba, ze kterou stál Ennio Morricone, skvělí herci a nostalgické vyznání lásky k filmu. ()
Natočiť príbeh o kine, v ktorom sa premietajú filmy dávno natočené je samo o sebe zaujímavý nápad. Príbeh o chlapcovi a starom premietačovi v starom kine v zabudnutej dedinke na talianskom vidieku, ktorí si k sebe nájdu cestu prostredníctvom filmu. Príbeh je naozaj očarujúci a interesantný, život kina v pozadí života dedinčanov a ústrednej dvojice, a naopak. Možno občas trošku patetické a veľmi skromné, každopádne sa však jedná o film, ktorý si zaslúži vysoké hodnotenia, mne možno repete zachutí viac, zatiaľ to na plné hodnotenie nie je. 85%. ()
Galéria (96)
Zaujímavosti (24)
- V jedné scéně pouští Toto (Marco Leonardi) film …a Bůh stvořil ženu. Za malou chvíli si můžeme povšimnout na kalendáři, že je rok 1954, avšak slavný film Rogera Vadima s Brigitte Bardot v hlavní roli byl natočen až o dva roky později v roce 1956. (Tygrys)
- Režisér Giuseppe Tornatore vycházel z vlastních zážitků ze svého dětství. (Hans.)
- Na začátku je v kostele promítán film Na dně (1936) s Jeanem Gabinem. (PlayEasy)
Reklama