Réžia:
Rainer Werner FassbinderScenár:
Rainer Werner FassbinderKamera:
Michael BallhausHudba:
Peer RabenHrajú:
Anna Karina, Brigitte Mira, Ulli Lommel, Volker Spengler, Macha Méril, Margit Carstensen, Andrea Schober, Erik Schumann, Armin Meier, Alexander AllersonObsahy(1)
Děj se odehrává během dlouhého víkendu na samotě franckého zámku. Ten je ve společném vlastnictví a jeho majitelé se zde překvapivě sejdou: manželé Ariane a Gerhard Christovi a jejich milenecké protějšky Irene a Kolbe. Všichni čtyři se totiž pod hlavičkou obchodní cesty údajně odebrali do nejrůznějších koutů světa, a místo toho dorazí sem. Zámek udržuje intrikánská domovnice Kastová a její syn Gabriel. Na zámek rovněž nečekaně dorazí pohybově postižená dcera Ariany a Gerharda Angela se svou němou vychovatelkou Traunitzovou. Sestava lidí je dílem absurdní náhody a atmosféra je pochopitelně výbušná, plná nenávisti, nedůvěry, žárlivosti, závisti a sadismu. Dcera ze zhrzené lásky a uražené ješitnosti žene situaci na ostří nože a přinutí zúčastněné zahrát si na pravdu neboli čínskou ruletu. Potlačené afekty a léty nastřádaná nespokojenost vyvřou na povrch a dojde i na střelbu. (Letní filmová škola)
(viac)Recenzie (18)
Ironický, jízlivý, a ve své důslednosti opět vznešený a do lidí a všech jejich "poklesků" zamilovaný film. ** Už název je čirý výsměch, protože ruleta by dala šanci někomu či něčemu uniknout - tady spíš než ruleta je to střelnice, kde všichni jsou cílem i odměnou, anebo hon v zrcadlovém sále, kde všichni lovci jsou lišky, krásné a chytré a milující oheň. S jiskrami ironie v královském kožichu běží ebonitovým lesem společnosti, zapalují, hoří a něžně po sobě ňafají. ** Expozice udržuje zdání klišé, čitelné aristokratické morálky, ale je krátká, protože film je prostořeký a těší se na tanečky. Postoje, přetvářky a intriky jsou jen začátek, pouhý vklad do hry. Následuje smích, smějí se postavy, zálibně se po sobě dívají, a s nimi, nikoli jim, směje se film. ** Každý "poklesek" proti morálce, bontonu či etice, každé porušení tabu, přistižení, je tu odměněno, obdivnou metaforou, úsměvem, přímočarou kamerou, vyznáním lásky. Manželky manželově milence, manžela ženě, milence manželky manželově milence. ** A dcera, "stvůra", která je zdánlivě všechny nutí hrát hru na odhalování zkažené morálky, dcera štváčka, která chce přistihovat, je ve skutečnosti jejich vlastním nejkrásnějším stvořením, je to miláček, ďábelská Angela, a je jisté, že se jim podařila a že za vášně, které dokáže vyvolat, jsou na ni pyšní a uznání jí dávají najevo o to nemilosrdnější, drsnější hrou. ** Převratná struktura, kotrmelce a kotrmelce, rozpustilost, láska k lidem v kráse jejich nejnemorálnější lidskosti, která přitom dál dovede být elegantní, střídmá, sebevědomá a vznešená. ()
Film zhruba z prostředku Fassbinderovy kariéry opět potvrzuje svou originalitu a hlavně schopnost neustálého vývoje svých filmů, v tomto případě snad nejvíce zaujme stránka formální. Jízdy kamery (zejména kruhové), nájezdy k tvářím herců jim dodávají to "něco", co herci pod režisérovým vedením nechali pod neprostupnými výrazy, skrývajícími pravé pocity (nejvýrazněji Ulli Lommel). Záběry v interiéru patří k tomu nejnápaditějšímu, co Fassbinder v tomto ohledu kdy předvedl. Hudba ve spojení s takovouto kamerou dodává atmosféře scén onu falešnou nádheru, jakou se pyšní krásný zámek, ve kterém se (snad už od nepaměti) odehrávají scény nevěr, úskoků a zakrývané nenávisti. ()
"Jste ochotni, když vstupujete do manželství, řídit se věrností a milovat se, dokud vás smrt nerozdělí?" Celkem poklidný začátek pozvedá v závěru samotná hra, která je dechberoucí. Po zamlžené závěrečné scéně si myslím, že pro plné docenění tohoto Fassbinderova díla ho musím vidět víckrát, napoprvé mám z něho dost rozporuplné dojmy. ()
...Väčšinou som sa s nimi ôsmymi zdržiaval na akomsi honosnom zámku, keď som ani poriadne netušil, čo si mám o nich všetkých de-facto myslieť... ? Boli klamármi, alebo najmladšia Angela Christ sa vôbec nechovala, ako jej prináleží priezvisko ! Zhltol som to na jeden záťah, a s blížiacou sa „čínskou ruletou“ som bol ešte vo väčšom nemom úžase, ako nemá vychovávateľka Traunitz ! _ Opäť Brigitte Mira, zasa Ballhaus+Fassbinder= psychologická štúdia povahových čŕt jednotlivých postáv... ()
Rodina. Ako zo žurnálu. Otec klame mamu, mama otca. Obaja klamú dcéru. Každý z rodičov má bočný vzťah. Dcéra je postihnutá. Mama ju nenávidí, lebo má pocit, že s nimi manipuluje. A áno: manipuluje. Slúžka a kuchárka letného rodinného sídla má pohľad a výraz, ktorý prebodáva, nenávistne skúma, hodnotí. Ale to nič: varí skvostne. Odťažité interiéry plné presklených vitrín s alkoholovými fľašami, pohármi a spotrebnou elektronikou. Zábava za sklom izby a za sklom vitríny. Hranice takmer neviditeľné. Emócie skryté za vážnymi tvárami. odhalia sa len z času na čas. Ako keď syn kuchárky popri vynesení kufrov svojich pánov (rodiny) skontroluje prešacovaním ich obsah a s potešením z jedného vytiahne macatý vibrátor. Kamera krúti okolo slov vypúšťaných z tvárí. Snažia sa narýchlo pozliepať a napraviť to, čo sa deje. A deje sa zinscenované stretnutie manželského páru s ich milencami pod jednou strechou. Kto s kým bude spať? Ako si vyjadriť city? Len nestratiť masku. A zahrať si hru. Na čo? Na úprimnosť? Alebo na prebodávanie ochabnutých vášní. Jatrenie a rozdieranie emočných rán. Ale večným rozškrabávaním sa city tiež len otupia. A tak musí nevyhnutne dôjsť k posunu od psychického teroru k skutočnému násiliu. Ako? Kto koho? Prečo? Fassbinder opäť skvostne. ()
Galéria (41)
Fotka © Filmverlag der Autoren
Zaujímavosti (1)
- Fassbinder a jeho tým točili film i na základě vlastní zkušenosti během dovolené v Řecku, kde si čínskou ruletu zahráli, a pak si vše ještě před nástupem na plac nacvičovali, protože natáčeli v odloučení, bydleli v jednom domě a byli všichni pořád spolu. Neustále promýšleli choreografii pohybů kamery a postavení herců, aby vše vyjadřovalo momentální stupeň nenávisti postav vůči sobě. [LFŠ 2010] (Krouťák)
Reklama