Pryč od minulosti

Nemám rád špatný konce, ale tenhle film dopadnout dobře nemohl. Jeff Bailey se snaží začít znovu a zapomenout, ale minulost ho dožene a on vzpomíná, jak ho mafián vyslal najít ženu, do které se zamiloval. Zatímco prvních 40 minut se rozjíždí klasická romantika s jasným vyústěním, další část na sebe v noirovém stylu vrší jeden zvrat a podraz za druhým. Není to zrovna Hitchcock, ale perfektní herecké výkony jak klaďáka Mitchuma tak mladého Kirka Douglase v záporné roli to zvedají. K tomu jedna pořádná mrcha, pardon femme fatale, skvělé dialogy a hudba a vychází solidní nadprůměrný film. (16.09.2015)

Robert Mitchum hrál výborně, předvedl se jako perfektní drsňák (může se řadit po bok takových drsňáků jako H. Bogart, W. Holden a E.G. Robinson), Jane Greem vynikající femme fatale a Kirk Douglas taky skvělý. Scénář je kvalitní, dobré dialogy, excelentní Mitchumovy hlášky. Nadprůměrná režie, bezchybná atmosféra a konec brilantní a i v rámci žánru neobvykle drsný. Jasných 5*. (19.02.2009)

„Miluješ mě? Poco?“ - „Co to znamená?“ - „Trochu.“ - „Mucho.“ Když Robert Mitchum takhle propadne osudové Jane Greer, nelze se pak vůbec divit, že požaduje stavbu vysoké šibenice (knižní předloha Daniel Mainwaring: Build my gallows high). Likvidace mafiánského gunmana rybářskou udicí, stará známá filmová drobnůstka s plýtváním energie (postavy přicházejí do bytu, kde nikdo není, ale přitom je rozsvíceno) a v neposlední řadě opravdu precizně vybroušené dialogy, poznávací to znamení kvalitního filmu noir. „Oh, Jeff, I don't want to die!“ - „Neither do I, baby, but if I have to I'm gonna die last.“ (10.10.2009)

Syžet je jakési vnější schéma, celková konstrukce, podle které je příběh řazen. A fabule je už hotový, divákem na základě syžetu zkonstruovaný příběh. Syžet je zkrátka něco jako plánek z ABC-íčka, podle kterého si postavíte papírový model (fabuli). Proč o tom mluvím? Protože tenhle film v sobě sloučil všechny typy syžetů dohromady - je retrospektivní v první půli (odvíjí se od pointě k příčině), chronologický ve druhé půli, dále řetězový (pojítkem několika zdánlivě nesouvisejících příběhů je femme fatale), stejně tak rámcový (dílčí příběhu jsou součástí hlavního děje točícího se kolem detektiva) a celé to budí zdání paralelního příběhu v příběhu, respektive způsobu, jakým se příběhy stávají. Jenže tím se dostává celý děj do polohy konstruktu s vymakaným scénářem bez života a mám pocit, že těm, kdož mají problémy odlišit civilní život od filmové fikce a jejích konvencí, bude film rozkolísávat hypertenzi. Motá se vám z toho hlava? Na zklidněnou doporučuji Single Malt Scotch Whiskey nebo Jägermeistera. (02.07.2008)

Bon noir mademoiselle Acapulco. Černé, velmi černé. Samé zvraty a zvratky. Až nakonec dojde k rozřešení podobnému jako u Buňuelova "Tajemného předmětu touhy". (Jinak bych ty filmy raděj nesrovnával.) Bum prásk a je konec. Navíc je film zajímavý i tím, že v podstatě podřadná vedlejší role (Kirk Douglas) může být výraznější než superhlavní (Robert Mitchum, jehož obsah a způsob mluvy mi nebyly zrovna vhod - odtud ty zvratky) Myslím, že si dám od černých filmů na chvíli pokoj a přejdu na černobílé, ve kterých se nemluví. (16.07.2014)