Quo vadis, Aida?

Stejné skloněné tváře jsem viděl v téměř všech ostatních filmech o genocidách, stejné hurónsky poloožralé agresory páchající zločiny též. Je to prokletý žánr, který se snaží upomínat na traumatickou historii, kterou však z úcty není ochoten zobrazit ve vší její příšernosti. Celá historická zkušenost se tak redukuje na detaily utrápených obličejů a neinventivních masových scén, což jsou bohužel postupy, vůči kterým se svědek osmého takového filmového přístupu k podobnému tématu, již byl schopen obrnit. Jako ostuda, neorientující se příliš v reáliích jugoslávské války jsem tady nabyl dojmu, že se někde v Jugoslávii otevřela díra do pekel a z ní vylezli zákonně zlí Srbové, jejichž první slova v kolíbce byla "klevetajte svoje neprijatelje, gledajte ih gonjene pred sobom i slušajte jadikovke njihovih žena" a nastala tak poměrně dost černobílá situace. Což moje zkušenosti s historií obecně mají tendence samozřejmě vyvracet. (31.12.2021)

Po zhlédnutí tohoto alarmujícího filmu pořád přemítám o tom, k čemu vlastně je ta OSN dobrá. Pokud dojde na nejhorší, tak si tam stejně každý snaží zachránit jedině svůj krk. Quo vadis, Aida? je mistrně zvládnuté válečné drama, které si jistě zaslouží pozornost širší veřejnosti. Už jen proto, abychom nezapomněli, jaká zvěrstva se děla na půdě Evropy ještě v poměrně nedávné době. (85%) (06.07.2022)

Člověku se po těchto filmech fakt ani nechce věřit, že je to natočeny tak autenticky, že se tohle ve světě prostě opravdu dělo a doufá, že je to ve filmu přibarvené a tlačí se tam na pilu. Bohužel, někdy je pravdou pravý opak a filmy ani nemohou zachytit horory, které si lidé ve válkách opravdu prožili. O tohle téma jsem se díky tomuto filmu začala zajímat víc, přesto, že pravda nebo objasnění asi nikdy úplně nevyjde na světlo světa. Herecky skvostné a filmařsky bez výtek, prostředí nasnímané naprosto neskutečně, zoufalství vyobrazené autenticky, příběhově depresivní, skandální a bolestivé.  KVIFF 2021 (02.12.2021)

Nepříjemný, vyčerpávající film, v němž ženská protagonistka v prostoru jediné evakuační fabriky pomyslně prošlape nikoli plesové střevíce, nýbrž sněhule sibiřského důstojníka. Dojem nevyhnutelného selhání veškerých chaoticky organizovaných snah se vtírá pod kůži a my jen odevzdaně sledujeme, kdy a jak k tomu dojde. A byť po nás film nevyžaduje nějaké hlubší zapojení a jeho sdělení funguje velmi univerzálně, konec nás opravdu zmrazí. Když už rekonstruovat tragické kapitoly dějin s důrazem na přehlíženou a přitom výsadní woman-power, pak právě takhle - a Jasna Duričic předvádí úžasný výkon, za který by si zasloužila všechny Oscary světa. 85 % (15.01.2022)

Masaker v Srebrenici je na wikipedii dobre informacne podany, tak ja to tu nebudem opisovat zas a znova. Bude tu trochu podvojneho uctovnictva hrozy a vseobecneho rozhladu.  Len tak strucne - s odrezanymi hlavami hrali miestne chlapciska z bosnianskej armady futbal, fajne baby opekali na ohni zaziva. Izetbegovic bol predseda Predsednictva socialistickej republiky Bosny a Hercegoviny, postaral sa o umiernenych srebrenickych moslimov tym, ze sa ich zbavil / a tak dal prechod svojim -a nielen svojim - krvilacnym chutkam/. Udava sa pocet 7 000  az  8 000 obeti, ono to vzniklo od vojakov NATO, cca 3000 ludi padlo pri akomsi uteku do zajatia Srbov a dalsich 5 000 chlapov bolo nezvestnych. Preto sa udava  8000. A to iste cislo udava aj Cerveny kriz , ktory tam posobil /preco tam nebol aj cerveny polmesiac, to  mi doposial  nikto nevysvetlil/.  Umiernenym moslimom nevadilo spoluzitie so Srbmi, na vine bol jednoznacne Izetbegovic a jeho krvilacne chutky. este roku 2015 - 20 rokov po masakri je tam situacia medzi ludmi  zla, ta nenavist tam je doslova vsade, clovek sa tam citi vyslovene spatne a uteka odtial. Neopravene a rozbombardovane baraky dodnes stoja, uprostred nadhernej prirody v tieni  stromov stoji rozbity barak ..... 95 % (19.06.2022)