Alexander Veľký

Sladkokyslo vyrozprávané tri hodiny dejepisu. Bez svalnatého a mužného historického hrdinu, bez akcie a v prvých dvoch hodinách bez emócií a vysvetlených podnetov pre konanie postáv (všetko zmení až onen flashback). Ešte aj historickú atmosféru, ktorá tak príjemne sálala z prostoduchej Tróje, tu vystriedalo bisexuálne erotické dusno, pripomínajúce 'slávneho' Caligulu. Oceňujem, že si Oliver Stone nič nezjednodušil a je verný histórii. Ako psychologický profil veľkého dobyvateľa s boľavou dušou sa mu to vydarilo. Ale od trojhodinového veľkofilmu čakám predsalen niečo iné. A hlavne nechápem investorov, ako mohli do takéhoto scenára, ktorý sa absolútne vymiká komerčným vzorcom, investovať $150 miliónov. (13.01.2005)

Xenofón ve své Anabázi naznačil, že Persie se zmocní ten, kdo se o to první pokusí. Navzdory délce filmu Alexander, jsem se v něm s tímto poznatkem nesetkal, snad proto, že by mohl znevážit Alexandrovy činy. Není to však věc, kterou bych mu chtěl vyčítat, zvláště, najdou-li se důvody jiné a lepší. Ostatně, s tím prvním pokusem to nebyla tak docela pravda. Prvním důvodem je mi ne zcela jasné vyzdvihování skvělé Alexandrovy povahy, přinejmenším před jeho okouzlením Babylónem, pak i ve Stoneově filmu získává jeho charakter na skvrnách, jehož Stone dosahuje zamlčováním některých událostí z Alexandrova života. Příkladem budiž několik měst srovnaných se zemí, případně zotročených či vyhlazených (Gaza, Tyros, Théby), jeho nezřízené pití alkoholu, které je sice přítomno, ale dostatečně nezřízeně na mě tedy nezapůsobilo a popravy politických odpůrců, často velmi kruté. Je mi záhadou, proč tak Stone činí. Chtěl snad ukázat známou věc, totiž že "peníze kazí charakter"? V souvislosti se zotročováním a krvavém dobývání států (a o tom film nemlčí), o kterých muselo být Alexandrovi jasné, že se vzbouří, jeví se jeho nadšené řeči o osvobození a sjednocení lidstva skorem Hitlerovskými. Na druhou stranu si tu nelze nepovšimnout paralely mezi šířením helénské kultury a americkým šířením demokracie, což rok po druhé válce v Iráku je nepřekvapivé. Chování Alexandra a Američanů však přece jen vykazuje jisté rozdíly. Důvodem druhým jsou mně nelibě nasnímané bitvy. "Letecké" záběry, válečné vozy, kostýmy, to vše je fajn, ovšem roztřesená kamera a podvědomý pocit, že každou chvíli dopadne dělostřelecký granát nebo bomba, to mi nesedlo. Zřejmě jakási vietnamská manýra ovládla Stonův cit pro boj - všechny předpoklady k tomu má. Důvodem třetím jsou Ptolemaiovy vypravěčské etudy, ve kterých působí dojmem dědy, který vypráví vnoučatům pohádku. Důvodem čtvrtým je mě nepochopitelná Stonova volba manželky Roxanny a její líčení jako "divošky", co se nikdy nepodrobí. Proč ze všech Alexandrových žen právě ona? Jde snad o další odkaz na současnost? Na Afgánistán? Pak mi ale není jasné to, že se nakonec přeci jen podrobí. A jak vlastně zapadá její zkrocení do líčení Alexandrovy povahy? Cynicky si odpovídám, že Stone chtěl možná ukázat ve filmu pořádné kozy. A přece Stonovi přiznám, že namixoval do Alexandrovy povahy i řadu věcí, které do sebe dobře zapadají a vhodně se doplňují: vliv jeho osud linkující matky, před kterou jakoby do války prchal, láska k Hefaistónovi, touha vyrovnat se Achillovi a Heraklovi (v jedné scéně je oblečen do lví kůže po Heraklově vzoru), megalomanství, neklid jeho povahy, neustálé puzení jít dál a dál, nesmyslná tvrdohlavost ekvivalentní nezlomné odhodlanosti. I nádherná okázalost Babylónu mi sedla do noty. Silné ***. (05.08.2009)

Film jsem viděl krátce po Petersenově "Tróje" a musím říci, že je lepší. Ale to neznamená, že by se jednalo o nějaké maxidílo. "Alexander Veliký" bohužel značně padá na historických nepřesnostech (počínaje tím, že Makedonec bude asi těžko blonďák). Colin Farrell přesto odehrál svůj standart, ale umí víc. Na Anthonyho Hopkinse jsem se nejvíce těšil, překvapilo mne jak málo se objevil na plátně. Jinak Val Kilmer bez chyby a Angelina Jolie (co se týče herectví) nic moc. Oliver Stone rovněž umí víc, ale dokázal z tématu vytřískat hodně. Ono možná v dnešní komerční trikové filmařině asi víc vytřískat nejde. 60%. (27.10.2007)

Velký vojevůdce v OBROVSKÝCH a nádherných pohyblivých obrázcích s ještě nádhernější Vangelisovou hudbou. A jelikož se tu nikdo nežene za pomstou a nehřímá do toho Zimmer, je to něco poněkud jiného než (s)prostý sandálový epos tak jak si ho Hollywood představuje. Daleko víc jde o životopisný film o zřejmě největším muži své doby. A jelikož to byl shodou okolností vojevůdce a potenciální světovládce, nejde se bitvám a bojům vyhnout;) I bojové scény jsou však použity jen tam, kde došlo v životě Alexandra Makedonského k významné události a celý film de facto není oslavou jeho samého, ale spíše úvahami nad velikostí a výjimečností...a kdo by k takovým promluvám byl vhodnější než Sir Anthony Hopkins? Jeho hlas provází diváka celým filmem/Alexandrovým životem, a ten opravdu nebyl z nejjednodušších. Paradoxně za nejlepší část tohoto Stoneova díla považuji tu úvodní, Alexandrovo dětství. Není nad harmonické rodinné vztahy;) Skvělá role pro Vala Kilmera a hned po Colinu Farrellovi druhá nejhlavnější nebo nejdůležitější pro Angelinu Jolie, a někde mezi tím nejsilnější scéna celého filmu - mladý Alexandr a Bukefalos. Alexander rozhodně není film pro každého, ale pro mě ano. Pokud už nic jiného, sežeňte si soundtrack;) 80% (28.07.2007)

Asi žijeme ve zvláštním světě, když i mnoho seriózních periodik nezapomene v prvních řádcích recenze na Alexandera zmínit jako nejprofláklejší fakta filmu dvě věci - Colin Farrell ukáže své odhalené pozadí a ano, jeho postava má bisexuální charakter. O co větší bylo pak moje překvapení, když tahle bulvarizace dopadne na neúrodnou půdu a z filmu se vyklubala krásná přemýšlivá podívaná. Na vztahu k Hefaistionovi není ani špetka skandálnosti, naopak jde o upřímný vztah a je mi líto, že současná společnost za svojí rádoby tolerantní tváří ve skutečnosti skrývá tolik posměšků. Dokázal bych pochopit stížnosti na to, že Oliver Stone už není jako býval, ale tady spíš jde o to, že už nechce tak okatě pobuřovat nebo píchat do politicko-společenského vosího hnízda za každou cenu. Natočil historický film podle svého měřítka a v mých očích uspěl. Nechal totiž nad vizuální stránkou zvítězit tu příběhově-duševní, dal dostatek prostoru vyhrocenému milostnému trojúhelníku a hlavně osudovému vztahu s matkou. A navíc dokázal napsat rozvláčný, ale přesto výtečně gradující příběh, jehož bitevní finále mě dostalo do kolen. Film, který podrazil v Hollywoodu nohy historickým velkofilmům, patří paradoxně k těm výborným. 85% (21.06.2007)