Henrich V.

Jedna z nejlepších shakespearovských adaptací. K.Branagh se obklopil anglickou hereckou špičkou, D.Jacobimu přisoudil roli moderního chóru a sám se s jistotou zhostil nejen režie, ale taky titulní role. Nezapomenutelná je v jeho podání především motivační řeč k armádě (Crispin´s day speech), ze které dodnes čerpá většina autorů historických velkofilmů, syrová inscenace bitvy u Agincourtu a čtyřminutový nepřerušovaný záběr, v němž nese přes bitevní pole jednoho z mrtvých vozatajů (Non Nobis, Domine-úžasný hudební doprovod P.Doyla). Tak tedy "once more unto the breach, dear friends, once more!" (31.01.2007)

Jak vyjádřit dojem čehosi mistrovského? Tady jsem ho měl, občas podpořený i lehce schizofrénními pocity, že to, co sleduji (historické drama ze středověkého království) není možná úplně tematicky či stylem mým šálkem kávy, přesto většinou nedokážu oči utrhnout, a že navzdory poeticky stylizovanému jazyku a divadelní předloze na mě s přechodem do exteriérů značně dýchá syrově realistická dobová atmosféra, jež dokáže posléze strhnout i v delších pasážích bez dialogů. Oceňuji vstřícně srozumitelné podání příběhu z dávné klasiky, včetně poselství, které v kontextu adaptace staleté divadelní hry s neškodně podmanivou kapkou vznešenosti nevnímám jako klišé. Obdivuji zápal Kennetha Branagha, s jakým ztvárnil titulní roli a zrežíroval celou velkolepou podívanou včetně sehrané válečné bitvy, hodně se mi zamlouvaly i zbylé herecké výkony včetně charismatického průvodce Dereka Jacobiho nebo skvostný hudební doprovod. [85%] (11.11.2023)

Extrémní Branaghův zápal pro věc, a nadšení, které z jeho hereckého projevu sálá, je hlavním tahounem tohoto filmu. Okořeněné ještě Doyleovou hudbou, a myslím, že i samotný Shakespeare by byl nad míru spokojen. Jeden silný monolog střídá druhý, a pochopitelně, "Band of brothers" je nezapomenutelné: https://www.youtube.com/watch?v=680NlRI3v2I , a stejně tak Non Nobis and Te Deum: https://www.youtube.com/watch?v=hPXXuEel0fU (18.03.2021)

Historické filmy nie sú práve mojou parketou, k veľkému Williamovi zhliadam s nekritickou úctou a Kennetha Branagha som si doteraz nevšimol. Preto som pred sledovaním Henricha V. nemal veľké očakávania. Bol som však veľmi príjemne prekvapený majstrovským uchopením predlohy, jej nedivadelným poňatím a najmä realistickou dobovou atmosférou. V historických filmoch ma znechucujú vymydlení herci s vybieleným chrupom a bezchybných kostýmoch, o herečkách ani nehovoriac. V tomto filme som si užil takmer všetko čo mi bolo ponúknuté, od jazyka, cez psychológiu postáv, kráľovskú vznešenosť, bojové scény a úchvatnú hudbu, takže obočie som zdvihol vlastne až niekedy v závere pri komplikovanom dvorení. Nič to však nezmenilo na poctivých štyroch hviezdičkách, ktoré film odo mňa dostal. A pri zmienke o Kennethovi Branaghovi už budem vedieť o koho ide. (03.12.2011)

Tak ja neviem. Stále je to, čo sa týka scenára, klasický Henrich V., čiže v tomto smere žiadne sklamanie nepríde. Ale osobne mi neuveriteľne vadil vizuál s veľmi nepríjemne zvolenými farbami, pričom ich tóny mohli navodiť temnú historickú atmosféru, takto bol ale vytvorený fikčný svet, ktorý mi skrátka vôbec nesadol. Henrich V. mi pripadal ako lacnejšia BBC záležitosť, kde interiérové scény vyzerajú proste hnusne a tie bojové majú v sebe potenciál, ale keď počúvate o obrovských stratách a predtým ste videli na obrazovke medzi sebou bojovať desiatky bojovníkov, tak môžete nadobudnúť pocit, že ste boli o niečo ukrátení. Chápem, že WS aj KB išlo o zobrazenie šialených ľudí v šialenej dobe, tieto postavy vrátane Henricha boli ale tak extrémne nesympatické, až mal človek chuť ich zabiť ešte pred záverečnou spoločnou konfontáciou na bojisku. No a KB dobre urobil, že si nechal neskôr narásť bradu, pohľad na jeho oholenú tvár s typickým dobovým účesom (myslím koniec 80-rokov) je zúfalý... (07.04.2020)